Smírčí kříže

středa 1. květen 2013 10:00

V dlouhých zimních večerech jsem se vrátil ke knize Smírčí kříže od mého oblíbeného sochaře Vladimíra Preclíka, popisující prastaré kamenné objekty roztroušené v přesně vymezených oblastech naší republiky. Najdeme je na místech malebných i nenápadných, často ukryté a čekající na své odhalení, či doslova záchranu.
Příběhy, které kniha obsahuje, vyprávějí historii těchto křížů, které museli postavit pachatelé jako symbol pokání a konečného usmíření na místě provedeného zločinu. Ke každému z nich se váže konkrétní smírčí listina, která nařizovala zločinci konkrétní pokání.  

V současné době téměř denně vídáme na obrazovkách našich televizních stanic vrcholné představitele KSČM. Přitom člověka napadne, jak je možné, že strana, která nebyla zbavena světských úřadů, přestože vraždila v naší zemi po celá desetiletí nejen demokracii, ale i živé lidi, si dovoluje bez uzardění využívat výhod demokracie?
A právě při čtení výše zmíněné knihy Vladimíra Preclíka jsem došel k odpovědi. Ani tolik let po „sametové“ revoluci jsme jí, jako její oběti, nevystavili seznam pokání - smírčí listinu.
Jenomže právě toho nezbytného pokání nejsou komunisté schopni. Nezměnili se a ani to nemají v úmyslu. Proto nebude nikdy pozdě na to, aby jim byla smírčí listina vystavena. Měli bychom si to vzít jako předsevzetí k příštím parlamentním i dalším volbám.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nakonec něco pro potěšení z kalendáře UMÚN
Nohou namaloval: Petr Šrámek
umun-005.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
za každý věcný diskusní příspěvek Vám děkuj, a to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám proto, že ji často někdo zavede úplně jiným směrem. Kromě toho 1000 znaků nutí ke zkratkovému vyjádření, čímž často dochází ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na e-mailovou adresu jiri.krejci@windowslive.com. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem starší člověk a proto musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Nevlídný stařík a kápéčko
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00