I v Austrálii žijí čecháčci

středa 7. květen 2008 08:00

Je zajímavé, jak někteří zahraniční blogeři českého původu kritizují vše co se děje v naši republice. Při tom však zapomínají, že i mezi nimi se vyskytovali a vyskytují typičtí čecháčci, kteří se nijak neliší od našich. Důkazem je dopis jednoho z mých přátel v Australii, který byl otištěn a tamnícj českých Novinách.

110-Australian_Coat_of_Arms.jpg
Koncem roku 1979 jsem dostal dopis ze Sydnejského Čs. Konzulátu, abych se dostavil k převzetí jakéhosi dokumentu. V čekárně seděla spousta našich lidi, z nichž většina si přišla buď pro visa, nebo si vyzvednout Upravenecký Čs. cestovní pas. Toto vše se odehrávalo před očima všech přítomných. Pan Konzul, který sám odbavoval návštěvníky, každou chvíli prohlásil, že se musí jit podívat do spisu a když se za pár minut vracel, tak z něho byla cítit slivovice. Přišla řada na mne. Moje manželka, která byla se mnou, panu konzulovi, myslím, že se jmenoval Nekolný, řekla: Vážený pane, tady jsme jak na trhu, buďte tak laskav a projednejte manželovu záležitost v soukromí“. Byli jsme, k údivu přítomných, uvedeni do kanceláře, kde jsem převzal dopis od Ministerstva vnitra, ve kterém mi bylo oznámeno, že jsem byl zbaven čs. občanství. Pan Konzul byl dost rozjařený, řekl, že za své diplomatické služby se s tím nesetkal a párkrát si odskočil. Důvod odnětí občanství byl ten, že jsem sice legálně opustil republiku, ale v dané době se nevrátil a navíc jsem, na vlastní žádost, získal australské občanství, což samozřejmě nebyl ten pravý důvod, všichni zde jsme byli stejný případ. Z konzulátu jsem odcházel se smíšenými pocity. Na jedné straně jsem byl rád, že jsem byl komunistům trnem v očích, z druhé strany jsem však měl nehorázný vztek, když jsem na tom konzulátu viděl tolik lidi podlézajících bolševickému konzulovi za cenu upravenosti. Pochopitelně jsem si celou tuto záležitost nenechal pro sebe a svým známým jsem řekl, co se mi stalo. Chcete vědět jejich reakci? Jeden z nich mi řekl, Vladimíre, ty se máš. Až to doma praskne, tak ty budeš ministrem kultury. Ale na druhé straně jsem také slyšel, Hele, my se s tebou teď nebudeme moc stýkat, to víš, my jezdíme domů a nechceme si zavřít vrátka, tak se na nás nezlob. Dokonce jeden z nich mi řekl: Vy všichni, kurvy co tam nesmíte, nám závidíte!. Smutné je, že to byli všichni ti, co v Rakousku a Německu ze sebe dělali politické uprchlíky.

Jiří Krejčí

dekadent.....10:177.5.2008 10:17:00
seniorTak mi ještě chybí09:337.5.2008 9:33:06

Počet příspěvků: 3, poslední 7.5.2008 10:17:00 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00