Toulky rodným krajem - 2.

pátek 9. květen 2008 08:00

Dnes se vydáme z Hradce Králové ne severozápad. Do míst, která navštívíme se dostaneme buď autem po silnici č. 35 nebo vlakem po trati 041. Navštívíme Pravěkou vesničku ve Všestarech, bojiště 189-66 Na Chlumu a město Hořice.

 160-kytka008.jpg

Pravěká vesnička
Všestary

Obec Všestary leží 7 km severozápadně od Hradce Králové vpravo od silnice č. 35 v nadmořské výšce 265 m. Na jejím okraji se nachází pravěká vesnička, která je součástí expozice Centra experimentální archeologie Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Jedná se o modelovou stavební konstrukci pravěkého sídelního areálu, který vznikal výhradně s využitím pravěkých postupů a technologií. Při návštěvě si s instruktorem nejenom prohlédnete pravěkou vesničku, ale v druhé části prohlídky shlédnete krytou expozici, která je doprovázena promítáním filmu Kabinetu experimentální archeologie.

Prohlídka má celkem a trvá 2½ hodiny
trasa 1 - >Pravěká osada;
trasa 2.- Kabinet experimentální archeologie;
trasa 3.- Vlastní zkušenost.

550-vsestary-2.jpg

Cílem projektu Centra experimentální archeologie je vytváření prostředí vhodného pro archeologický experiment a samotná realizace experimentů. Na ploše areálu vzniká modelová sídelní jednotka sestávající ze základních typů objektů doložených archeologickými výzkumy v našem prostředí. Jednotlivé objekty nacházejí své předlohy v konkrétních nálezech a při jejich výběru je přihlíženo ke specifikům východočeského regionu. Náš zájem je vymezen nejen regionálně, ale i časově. Většina předloh pro konstrukce pochází z období staršího zemědělského pravěku (neolit-halštat). Výsledky experimentů jsou pravidelně publikovány v periodiku (Re)konstrukce a experiment v archeologii. CEA se zároveň snaží zhodnotit popularizační potenciál výsledků experimentální archeologie. V rámci výukového programu „Doteky pravěku“ CEA navštěvují žáci základních a středních škol.

Při zvláštních příležitostech jsou pořádány i návštěvní dny pro veřejnost. CEA je také využíváno pro vysokoškolskou výuku.

Návštěvu si však musíte předem domluvit na tel: +420 493 331

Více informací naleznete na:
http://bacrie.cestovatel.cz/clanek/centrum-experimentalni-archeologie-vsestary/

550-vsestary-1.jpg

Bojiště 1866

Necelé 2 km od Všestar, vpravo od silnice č. 35, se nachází areál bojiště na Chlumu, kde se 3. července 1866 střetla pruská a rakouská vojska v rozhodující bitvě války o nadvládu ve střední Evropě. Pro označení této bitvy se setkáte se třemi názvy - Bitva u Hradce Králové, Bitva u Sadové či Bitva na Chlumu. Všechny tři názvy připomínají jednu a tutéž nejkrvavější válečnou událost 19. století v Evropě. Stranou královéhradecké pevnosti zde bojovalo téměř půl milionu vojáků všech možných národností. Obě armády zde stratily na 50 000 mužů. Bitva se odehrávala na území o rozloze zhruba 100 km čtverečních a zasáhla kolem padesáti vesnic z okolí, ale nejvýznamnějším místem byl Chlum. Výsledek bitvy, ve které modernější pruská armáda jednoznačně porazila rakouská vojska, určil na dlouhou dobu politický ráz Evropy.

550-muzeum-rozhledna.jpg
Muzeum bitvy a rozhledna

Průběh bitvy

160-bitva-1.jpgRakouské a saské jednotky se začaly formovat na pravém břehu Labe již 2. července. Po půlnoci se rozmístily do přibližně půlkruhové linie o délce 10 kilometrů, zahrnující i vrchol Chlum. Část sil byla ponechána v záloze. Proti nim stály tři pruské armády nazývané První, Druhá a Labská, přičemž 2. armáda nebyla v době zahájení bitvy doposud v přímém dotyku s Rakušany. Bitva začala za rozbřesku 3. července. Během dopoledne mělo Rakousko mírnou převahu. Rakouské dělostřelectvo, vybavené moderními čtyř a osmiliberními děly s dosahem několika kilometrů, odráželo nápor 1. pruské armády palbou od obce Lípa. K obratu došlo v důsledku špatné rakouské taktiky poté, co začala útočit rakouská infanterie. Ve výbavě pěšáků mělo výraznou převahu Prusko, neboť pruští vojáci byli vybaveni novým typem pušek - zadovkami, sestrojené podle N. Dreyse, které již používaly patrony a proto se nabíjely daleko rychleji než zepředu nabíjené rakouské pušky konstrukce J. Lorenze. Klasický rakouský bodákový útok v mohutných praporních srazech se v pruské rychlopalbě hroutil. Dva rakouské armádní sbory (II. a IV.)se také zapletly do z taktického hlediska zbytečného boje o les Svíb o nějž svedly krvavý zápas se 7. pruskou divizí. Bitvu však rozhodl až příchod 2. pruské armády korunního prince Fridricha Vilémana bojiště. Rakousko ve dvouhodinovém boji o vrch Chlum ztratilo dosavadní převahu a okolo třetí hodiny byl Chlum obsazen Pruskem. Severní armádě hrozilo obklíčení a úplné zničení; proto zahájila ústup na Moravu přes Třebechovice pod Orebem, Holice, Českou Třebovou. Pruská armáda ji vzhledem k vlastnímu oslabení nepronásledovala.

550-osarium-1.jpg
Osarium (kostnice)

Bitvu dnes připomíná řada památníků. Např. v „Aleji mrtvých“ v lese Svíb, na svahu Chlumu stojící pískovcový sloup se sochou Austrie postavený na památku Baterie mrtvých setníka Augusta van der Groebena, pískovcové mauzoleum u Lípy a muzeum otevřené v roce 1936 u příležitosti 70. výročí bitvy.

550--chlum-2.jpg

Naučné stezky

Pro návštěvníky zajímající se o bitvu jsou připraveny dvě naučné stezky. Tzv. velký okruh po centrálním bojišti Chlum vede od Muzea bitvy 1866 k pomníku baterie mrtvých a dělostřeleckému okopu č. V. Zajímavé pohledy na areál bojiště nabízí vyhlídková věž. Červená značka vás dovede kolem restaurace „U polních myslivců“ a pomníku Kuhnovy baterie do obce Lípa. Jedním z nejzajímavějších objektů bojiště je mauzoleum s kaplí a také vzdálenější pseudogotická kostnice - Ossarium s pomníkem Viléma z Lipé. Sem jsou dodnes ukládány ostatky padlých vojáků, které jsou nacházeny na polích v okolí. Od kostnice pěšinou mezi poli pokračuje stezka k pruskému hřbitovu s pomníky. Odtud je možné úvozem mrtvých dojít až do Rozběřic, kde se nachází další pomníky a také známé sousoší Deutschmeister.

550-chlum-nauc-stezka.jpg

V Čistěvsi začíná další naučná stezka a vede na sever do Svíbu. Vlevo najdete mohutnou pískovcovou pyramidu věnovanou památce padlých a dále monumentální pomník - tzv. Polní myslivec. Stopy po padlých lze číst v Aleji mrtvých, která vás zavede podél spousty pomníků a křížů do vzdálenějších Máslojed. Po zelené značce se vrátíte zpět k pomníku Polního myslivce. Z Čistěvsi směřujte do Dlouhých Dvorů. Zde se nachází pomník obětem války 1866, obelisk s bronzovým orlem a další pomníky. Přes Střezetice dojedete do Probluzi, kde si povšimněte ranně barokního kostela Všech Svatých. Nedaleko kostela stojí pomník s bustou saského korunního prince Alberta. V okolí Dolního Přímu se nachází další pomníky obětem války, zejména u sochy sv. Aloise za obcí. Zde končí okruh po památkách bitvy. Postupně jsou po celém areálu budovány další stezky, které budou zpříjemňovat vaše příští procházky tímto fascinujícím místem, kde se v 19. století rozhodovalo o evropských dějinách.

Parametry stezky: délka 10 km, 21 informačních tabulí, čas prohlídky 3 - 4 hodiny, kratší vnitřní okruh asi 1 hodina (pro pěší), malé převýšení. Podrobnosti na http://www.czecot.com/cz/results/turobjekty-info.php?id=3632

550-chl-rozhl-krkon.jpg 
Pohled z rozhledny na vzdálené Krkonoše

Celý areál bitvy si můžete prohlédnout z 25m vysoké rozhledny na kopci Chlum (336m n.m.), postavené v roce 1901. Pod ní je muzeum uvedené do provozu v roce 1936, kde si můžete prohlédnout zbraně, uniformy, diagramy a mapy věnované této velké bitvě. Památku padlých tu připomíná na 500 pomníků. O památky se stará Komitét pro udržování památek z války roku 1866. Historie spolku sahá již do 19. století. Postupně jsou rekonstruovány všechny pomníky na místech posledního odpočinku rakouských, pruských a saských vojáků. Pro připomenutí průběhu bitvy se každý první víkend v červenci konají na Chlumu Vzpomínkové slavnosti.

550-chlum-1.jpg
Ze vzpomínkové slavnosti

Památník bitvy na Chlumu, Chlum 66, 503 12 Všestary. Otevírací doba… od dubna do října denně kromě pondělí 9 - 12 a 13 – 17 hod. Ostatní měsíce na požádání na adrese: Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, 500 03 Hradec Králové, bojiště - tel: +420 495 447 058, +420 495 512 391 Další informace na: www.muzeumhk.cz, www.chlum1866.cz, www.1866.cz

Další informace najdete na:
http://www.chlum1866.cz/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Sadov%C3%A9
http://komitet.1866.cz/ http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/194396-seznam-pomniku-z-bitvy-u-hradce-kralove-roku-1866-cast-301-474

Dobové pohlednice najdete na
http://www.ivo-turista.ic.cz/b1866.php 



Hořice
město kamenné krásy

160-horice-znak.jpgepiteton, který město dostalo, podle četných plastik, prací nejen profesorů a žáků známé sochařské školy, ale i podle sochařských symposií, která se zde kdysi konala. Město se rozkládá vpravo od silnice č. 35 na jižním úbočí Hořického chlumu v nadmořské výšce 313 m. Hořický chlum bývá často označován  za poslední výběžek Krkonoš a tvoří klimatický předěl mezi úrodným Polabím na jihu a drsnějším podhůřím na severu. V nitru tohoto chlumu, táhnoucího se v délce 20 km ve směru východ — západ, je ukryto hlavní bohatství tohoto kraje — kvalitní pískovec, vhodný jak pro  práce kamenické, tak i pro díla sochařská. Teplé jižní stráně chlumu skýtají ideální podmínky pro pěstování ovocných stromů, především jabloní a třešní, a úrodná půda dává vysoké výnosy obilí, cukrové řepy i zeleniny.

550-horice-radnice-1.jpg

Dobré klimatické podmínky zdejší krajiny přilákaly první obyvatele již v období paleolitu a po nich se vystřídala celá řada mladších kultur. První středověká osada s tvrzí je doložena na vrchu Gothard (352 m), na němž pražští premonstráti zakládají v polovině 12. století kostelík zasvěcený sv. Gothardovi. Jeho jméno se později vžilo pro pojmenování celého návrší. Ve 13. století se osídlení přesouvá na strategicky výhodnější místo pod kopcem, což nepochybně souviselo s přeměnou vsi na městečko. Byl zde založen druhý z hořických kostelů zasvěcený Panně Marii, rozsáhlé tržiště a rovněž druhá tvrz. V r. 1365 se Hořice již uvádějí jako městečko. Počátkem 15. století zasáhlo do osudů zdejšího kraje husitské hnutí. 160--horice--husite.jpgV dubnu 1423 byla na vrchu Gothard svedena bitva, v níž Žižkova polní vojska porazila oddíly panské jednoty vedené Čeňkem z Vartenberka. V držení městečka a hořického panství se v průběhu staletí vystřídala celá řada drobných feudálů, hospodářský rozkvět však zdejší krajina zaznamenává především za vlády Smiřických od poloviny 16. století do první čtvrtiny 17. století. V 80. letech 18. století byla na hořickém panství provedena reforma, při níž byla panská půda rozparcelována a pronajata poddaným.

 550-horice-portal.jpg

Podstatné změny v životě městečka přineslo 19. století. Blízkost Hradce Králové, jednoho z hlavních center národního obrození, ovlivnila i kulturní život v Hořicích. Ačkoliv převážně dřevěné městečko zaznamenalo ve své historii nespočet požárů, ten největší a nejničivější přichází r. 1846, kdy během půlhodiny shořela celá východní polovina náměstí. Pro obnovu domů se místo dřeva začíná ve větší míře uplatňovat kámen, což podnítilo rozvoj jeho těžby v četných místních lomech a nastává proměna Hořic ve skutečné město. To pochopitelně úzce souviselo i s rozvojem hospodářským. Již od 18. století sídlí ve městě řada faktorských firem, vykupujících od domáckých tkalců jejich dílo, které bylo následně vyváženo do Prahy, Vídně a dalších velkých měst. V r. 1884 je v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců — Mořic Černil, Quido Kocián, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Otakar Kubín, Marie Wagnerová-Kulhánková a mnoho jiných. Později vznikají i další školy — v r. 1898 obchodní škola, přeměněná v r. 1914 na obchodní akademii, v r. 1908 dívčí průmyslová škola Vesna, rozvíjí se i školství zemědělské a v r. 1945 je založeno reálné gymnázium.

550-horice-soch-symp-2.jpg

Mezi nejvýznamnější historické památky ve městě patří barokní kostel Narození Panny Marie, postavený v letech 1738 — 48 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera,160-Horice-kostel-Naroz-Panny-Marie.jpg hřbitovní kostelík sv. Gotharda a barokní zámeček, který získal svou současnou podobu při poslední přestavbě v polovině 18. století. Na jeho nádvoří se nachází zbytky původní gotické tvrze. Dokladem početné židovské komunity je barokní synagoga v Tovární uličce a starý židovský hřbitov v severní části města. Bohatá sochařská tradice, spjatá od 80. let 19. století s existencí sochařskokamenické školy, dala vzniknout ve městě i okolí řadě pozoruhodných monumentů. V areálu děkanského kostela a na Gothardě se nachází několik barokních sakrálních plastik, připisovaných žákům Braunovy školy, kteří přicházeli v průběhu 1. poloviny 18. století z nedalekého Kuksu. 160-horice-sloup-nam.jpgZ r. 1824 pochází mariánský sloup na hořickém náměstí, dílo Josefa Rychtery. V r. 1900 byly na úpatí Gothardu založeny Smetanovy sady, do nichž byl v r. 1903 umístěn první pomník Bedřicha Smetany. K němu v r. 1910 přibyl první pomník Antonína Dvořáka a posléze i pomníky dalších významných osobností — Petra Maixnera, Mikoláše Alše a v r. 1919 i první pomník slovenského hrdiny Juro Jánošíka. Symbolem Hořic se stala půvabná plastika Krakonoše od Ladislava Šalouna.

550-horice-krakonos-detail.jpg

Další památky se nacházejí na vrchu Gothard. Na místě původní tvrze byl v r. 1873 odhalen první pomník Jana Žižky z Trocnova. Mezi zdejší nejpozoruhodnější artefakty patří novorenesanční hřbitovní portál, který vznikal v letech 1892 — 1905 podle návrhu profesorů sochařskokamenické školy Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Sochařská výzdoba je od Mořice Černila a Quida Kociána, reprodukční práce provedli žáci školy.

Prvním pomníkem svého druhu je i unikátní Riegrův obelisk, odhalený r. 1907. Pískovcový monolit, vysoký 12,4 metru, je dokladem mistrovství zdejších kameníků. Další umělecká díla našich předních umělců z první poloviny 20. století je možno shlédnout v Galerii plastik, založené r. 1908, jejíž budova se nachází na západním úbočí Gothardu v sousedství Smetanových sadů. V ulicích města upoutá především Šalounův Mistr Jan Hus před budovou obchodní akademie či Kociánův Mrtvý Ábel a Štursovo Probuzení před sochařskou školou. Pozoruhodnou stavbou s bohatou sochařskou výzdobou je Masarykova věž samostatnosti na vrcholu Hořického chlumu (407 m), sloužící jako památník obětem světových válek i jako turistická rozhledna. O tom, že sochařská a kamenická tradice není jen minulostí, ale i živou současností svědčí každoroční sochařská symposia, probíhající od r. 1966 s přerušením v 70. a 80. letech dodnes. Místem pracovních setkávání umělců z celého světa je magické prostředí lomu U sv. Josefa a jejich výsledkem unikátní sbírka světového sochařství v přírodě, umístěná na svazích Gothardu a při cestě k lomu U sv. Josefa.

550-horice-vez-sam.jpg

Nejznámější specialitou jsou hořické trubičky, které se ve městě vyrábějí téměř dvě staletí. Jejich recepturu podle legendy přinesli do města napoleonští vojáci, vracející se z nešťastného ruského tažení v r. 1812. Přátelům motocyklového sportu jsou jistě známy zdejší závody na jednom z posledních přírodních okruhů — 300 zatáček Gustava Havla, který se jezdí od 30. let minulého století, a přezdívá se jí Česká Tourist Trophy.

550-horice-okruh1.jpg

Jiří Krejčí

LidaDEKUJI VAM, PANE KREJCI02:2610.5.2008 2:26:54
EleonoraPutování rodným krajem22:129.5.2008 22:12:55
nepolitikPane Hermánku, nesmíte tolik spěchat.20:369.5.2008 20:36:39
Jiří HermánekTo je milý nepolitiku můj dávný problém...15:179.5.2008 15:17:48
nepolitikPane Hermánku, oprabvdu jste četl nepozorně14:559.5.2008 14:55:39

Počet příspěvků: 6, poslední 10.5.2008 2:26:54 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00