Příjemné setkání v mém rodném městě

středa 21. květen 2008 08:00


Na rozdíl od sobotního a nedělního bolševického rojení konalo se v pátek 16. května v budově Městských lázní v Hradci Králové, která je hned vedle ALDISu, mnohem příjemnější setkání – setkání abiturientů IV.a hradecké Obchodní akademie, kteří zde studovali v letech 1945-49.

 Toto je naše škola - dnes pedagická fakulta.
Bez pomníku V.I.Lenina jí to moc sluší. 550-HK-obchodni-akademie.jpg

Scházíme zde od roku 2000 každoročně, čili bylo to už desáté setkání starců nad 70 let a celkem třicáté setkání abiturientů. Ve třídě nás bylo celkem 37. Z toho 12 už není mezi námi. Tři byli omluveni (jeden žije, jak jsem psal včera, od roku 1952 v Australii). Jeden, Kuťák, nikdy na setkání nebyl, takže nevíme, zda žije, či nikoliv. Pokud byste o něm někdo něco věděl, tak mi napište. Zbývajících 21 se dostavilo, takže se dá se říci, že jsme se sešli v plném počtu. Celkem pěkná účast starců, z nichž nejmladším je 78 a nejstaršímu 81 let. Co říkáte? Je zajímavé, že ještě na setkání po padesáti letech o maturity v roce 1999 se sešlo pouze několik spolužáků i já jsem chyběl. Příčinou bylo, že se scházely pohromadě všechny čtyři třídy stejného ročníku, (a, b, c, d). Hlavní organizátor pozval nějakého známého, který tam hrál na jakýsi hudební kombajn, takže nebylo slyšet vlastního slova a z toho mumraje jsme zpravidla, alespoň já ano, jezdili domů otráveni. Proto se naši třídní organizátoři rozhodli, že zkusí v roce 2000 uspořádat samostatné setkání naší třídy. A vše se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Hned v roce 2000 jsme se dostavili všichni, kteří jsme toho byli schopni. Jenom Kuťák byl neomluven. A od té doby se scházíme každoročně v počtu převyšujícím dvacítku.

Když jsme se sešli v roce 2000, tak jsme přijali nepsané pravidlo, že jakékoliv politické debaty jsou zakázány, protože, ač jsme lidé s různým politickým smýšlením, tak na těchto setkáních jsme kluci ze IV.a OA. Představte si, že ono to letos už podesáté fungovalo. Každý z nás přednese co se u něho v rodině změnilo a jaké nemoci mu přibyly. Řídíme se heslem: „V našem věku se za nemoci nestydíme, ale naopak se jimi chlubíme.“ Protože od roku minulého setkání, kdy jsme vzpomínali na léta vojenské základní služby, nikdo z nás nezemřel, tak jsme se usnesli, že se budeme snažit tento stav udržet i do příštího setkání, které se bude konat v květnu 2009, tj. šedesát let po maturitě. Ano, čtete dobře, šedesát let. Tak nám držte palce, ať se alespoň v tomto zdravotním stavu setkáme v co největším počtu.

Protože, jak jsem psal včera, zázraky se dějí, tak se na Vás obracím s prosbou. Měli jsme vynikajícího třídního profesora Františka Zemana, který brzy po ukončení našeho studia zemřel. Rádi bychom uctili jeho památku návštěvou jeho hrobu, ale, na rozdíl od ostatních profesorů, nepodařilo se nám zjistit, kde je jeho hrob. Pokud byste o něm někdo věděl, tak mi prosím Vás napište. Já i moji spolužáci Vám budeme nesmírně vděčni, stejně jako jsme vděčni mému australskému kamarádovi Vladimírovi, za zjištění adresy našeho „pohřešovaného“ spolužáka Milana.

Nakonec pár fotek z našeho setkání.

550-2008-3.jpg

550-2008-2.jpg

550-2008-5.jpg

550-2008-6.jpg

550-2008-7.jpg

550-2008-4.jpg

Že to těm dědkům docela sluší.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00