Toulky rodným krajem – 4.

pátek 23. květen 2008 08:00



Dnes se vydáme z Hradce Králové po silni I/11 na východ a navštívíme Třebechovice pod Orebem, odkud si odskočíme do Krňovic. Po návratu budeme pokračovat po místních komunikacích do Smiřic a Hořiněvsi. Odtud přes Chlum zpět do Hradce Králové.

TŘEBECHOVICE POD OREBEM

150-trebechovice_pod_Orebem_znak.jpgNenápadné návrší Oreb ležící na soutoku řek Orlice a Dědiny se stalo jedním ze symbolů města nacházejícího se zhruba deset kilometrů východně od Hradce Králové. Zde v první polovině 14. století, podél významné obchodní stezky, vznikly Třebechovice. Ke vzniku názvu města se váže pověst, která mluví o tom, že se na pravém břehu řeky Dědiny, kde se dodnes říká na Starém Městě, usadili lidé vedení Třebochem. Ten založil osadu, jejíž název byl odvozen od jména zakladatele. Od 14. století je městečko spojováno se starým českým rodem pánů z Dubé. Skutečnost, že město založil tento starý český rod pánů z Dubé, podporuje ostrev v jejich erbu, která je umístěna i ve znaku Třebechovic.

Dlouhá historie města je protkána událostmi, z nichž vyniká období husitských válek. Vůdčí osobností husitského hnutí na Hradecku se tehdy stal kněz Ambrož. Spojil se s venkovským lidem a drobnou šlechtou, vytvořil bojové bratrstvo, které se sešlo na táboru lidu v dubnu roku 1419 na vrchu Vinice nad Třebechovicemi. Bojové bratrstvo se přejmenovalo na orebity, do jejich čela se postavil 140-oreb.jpgHynek Krušina z Lichtenburka a společně vytáhli do boje proti klášterům. Podle nich se vrch dnes jmenuje Oreb a je na něm umístěn místní hřbitov. Když jsem se v roce 1948 přistěhoval s rodiči do Potštejna, o kterém budu mluvit v některých dalších toulkách, jezdil jsem denně vlakem přes Třebechovice do školy a marně vyhlížel Oreb, který jsem si představoval jako nějakou horu. Proto až pojede do města dávejte dobrý pozor, abyste tuto „horu“ nepřehlédli.

550-muzeum-betlemu.jpg

Z významných památek v Třebechovicích najdeme kostel sv. Ondřeje, který byl barokně přestavěn v letech 1767 - 71. Na náměstí stojí radnice z roku 1838 a také novorománský evangelický kostel vystavěný v roce 1880. Jako v dalších městech i zde stojí barokní mariánský sloup a raně barokní kašna z roku 1675. Pozornost je ale především upřena na celoevropský unikát - Proboštův betlém, který obsahuje více než 2000 vyřezávaných figurek a dílů, uváděných do pohybu ojedinělým mechanismem. Je 7 metrů dlouhý, více než 3 metry široký a téměř 2 metry vysoký. Jeho autorem je lidový řezbář Josef Probošt, který si ke spolupráci přizval dalšího zkušeného řezbáře Josefa Kapuciána. Mechanický systém je od Josefa Frimla. Ústředním motivem jsou jesličky se svatou rodinou a klanícími se pastýři. Na dalších terasách najdeme výjevy ze života obyčejných lidí a řemeslníků, kde se autor nechal inspirovat skutečnými postavami z Třebechovic a okolí. Zbývající terasy jsou zaplněny scénkami představujícími biblické výjevy od zvěstování Panně Marii k ukřižování Ježíše Krista až po jeho nanebevstoupení. Zcela před betlém vystupují do popředí dvě figurky - chlapec a dívka - s cínovými miskami v rukou jako taktní upozornění pro tehdejší návštěvníky, kam položit peníz jako vstupné a odměnu za možnost betlém si prohlédnout. Celé dílo uzavírají strojově opracované dřevěné výplně a kulisy, kulisové závěsy a rovněž vysoustruhované dřevěné věžičky. Kromě tohoto unikátu můžete v Třebechovickém muzeu betlémů spatřit ještě další zajímavé unikáty. Otevírací doba je denně, mimo pondělí, říjen, prosinec - duben 9 – 16 , květen - září 9 - 17, v listopadu zavřeno.

550-treb-betlem-1.jpg

PODORLICKÝ SKANZEN
KRŇOVICE

Na jihu Třebechovic pod Orebem je za řekou Orlicí vesnice Krňovice, která je jejich součástí. Zde začal v roce 2002 vznikat ojedinělý projekt - Podorlický skanzen Krňovice, který začali jeho tvůrci budovat jako připomínku lidové vesnické architektury z přiléhající oblasti východních Čech. Postupně zde vznikají historické stavby a zemědělské usedlosti s expozicemi, které návštěvníkům nabízejí srovnání současnosti s dřívějším způsobem života. Nechybějí ukázky dobových řemesel, strojů a pracovních nástrojů potřebných k životu předešlých generací. V areálu jsou umístěny jak stavby lidové architektury přenesené z původních lokalit Královéhradecka a podhůří Orlických hor, tak i obnovené nedochované stavby. Používané stavební hmoty jsou typické pro stavitelství v regionu - dřevo, opuka i cihly v nejrůznějších kombinacích. Dřevo se používalo nejen pro výstavbu roubených domů, bylo i základním stavebním materiálem pro konstrukci stodol, krovů i celých technologických zařízení (například mlýny, pily apod.). Opuka byla typickým regionálním materiálem pro zdění. Je v okolí hojně rozšířená a dodnes jsou v krajině patrné pozůstatky malých lomů. V okolí venkovských staveb v areálu jsou zakládány sady původních a krajových odrůd ovocných dřevin. Také zde můžete vidět expozici pohonů, od žentouru po elektromotory, které jsou v provozuschopném stavu. Lze je vidět zapřažené do dobových strojů. Postupně také vzniká i expozice o automobilismu z období kolem roku 1920. Vystaveny tu jsou automobily značky Tatra, konstrukčně ojedinělý traktor Lanz Bulldog z roku 1939 a další s tím související nářadí a technika. Také v této části skanzenu jsou exponáty funkční. Součástí expozice je i bývalá lednice u místní restaurace, která sloužila k celoročnímu uchovávání ledu, získávaného v zimním období ze zamrzlých ramen Orlice. V objektu je připravována expozice malého pivovarnictví a stáčení piva. Otevírací doba : květen - září: úterý - pátek 10 - 11, 13 - 16, sobota - neděle 9 - 11, 13 - 16 mimo uvedené období dle dohody. Adresa: Krňovice 17. Kontakt : Dřevozpracující družstvo, Ing. Václav Záruba, Náhon 277, 500 09 Hradec Králové, tel: +420 495 591 633, +420 603 510 169, e-mail: info@krnovice.cz, Další nformace na www.krnovice.cz .

550-skanzen-krnovice.jpg

ČERNILOV

150-znak-cerniliov.jpgObec Černilov se táhne do půlkruhu od západu k východu podél Černilovského potoka přibližně 10 km severovýchodně od Hradce Králové v nadmořské výšce okolo 250 m, nejvyšším bodem je Tranecký kopec 274 m n. m. Ve východní části bylo již v době bronzové sídliště. Později tudy vedla stará obchodní cesta z Hradce Královékterá až k Baltickému moři, zvaná Kladská. První písemná zmínka o Černilovu je z roku 1271. Vesnice již tehdy měla kostel s českým plebánem Vavřincem. Obec ke svému jménu mohla přijít od jména zakladatele dvora, který ležel v místě dnešní vesnice. Černíl - Černilův dvůr. Ale mohlo to být také spojení dvou slov, která vyjadřují lov na černou zvěř. Černý lov - Černilov. V nejstarším zápisu z 12. století je psáno Cyrnelow. Poslední z podobných tvarů, se kterým se setkáváme v roce 1409, je Czrnyelow (Črnělov). Slovesný tvar črněl znamenalo černal, stával se černým. Na severním okraji černilovského katastru stávala tvrz s vesnicí Kalthaus připomínaná v letech 1428 a 1550. Dnes jsou zde již jen slabě znatelné valy s vodním příkopem. Dva ze tří kostelů, typických pro Černilov, patřily do roku 1978 Českobratrské církvi evangelické. "Dolejší" kostel, dříve církve augsburského vyznání, přebudoval tehdejší MNV 250-cerbilov.jpgna smuteční obřadní síň. Katolický kostel Nalezení svatého Štěpána byl postaven podle plánů Donata Morazziho z Chrudimi v letech 1752 až 1756. Nese název podle svátku Nalezení (těla) svatého Štěpána. Tento kostel tvoří spolu s farou charakteristickou dominantu obce. Je vidět do širokého okolí. Přijíždíte-li do Černilova, vždy nejprve spatříte typickou štíhlou věž, hrdě se tyčící nad okolní krajinu do výšky necelých čtyřiceti metrů. Dnes jsou ve věži zavěšeny dva zvony z roku 1970. Větší váží 620kg, menší má váhu 324kg.

 

SMIŘICE

160-Smirice-znak.jpgLeží u řeky Labe něco přes deset kilometrů severovýchodně od Hradce Králové směrem na Jaroměř. Název města vznikl nejpravděpodobněji odvozením od rodu Smírových, který zde sídlil, podle údajné kroniky rodu Zárubů, již v 9. století. Ovšem první písemné doklady o tomto městečku na Labi jsou mnohem mladší. Pocházejí až ze 14. století, přesněji z roku 1361, kdy písemnosti již zcela jasně dokládají existenci Elišky ze Smiřic. Smiřičtí byli významným rodem nejen pro město samotné. Postupně se totiž zařadili mezi nejbohatší pány v Čechách. Za jejich panování vznikla na území dnešních Smiřic tvrz, přestavěná v 15. století, kdy už panství ovládali Trčkové z Lípy, na zámek. Kolem něj se začala rozvíjet osada, která byla v září roku 1659 povýšena na město s právem užívat městského znaku. V 17. století vstupují do města Šternberkové. V letech 1699 - 1711 letech 1699 - 1711 zde nechávají vystavět místní dominantu - barokní zámeckou kapli Zjevení Páně.160-smirice-1.jpg Za stavitele je považován Kryštof Dienzenhofer, i když některé prameny hovoří o Janu Blažejovi Santinim. Kaple je stavebně ceněna jako velmi hodnotná barokní stavba. Její složitý konkávně-konvexně zprohýbaný půdorys má tvar mírně protáhlého osmiúhelníku. Kaple je cenná nejen architektonicky, ale i díky ojedinělému, kompaktnímu, slohově jednotnému interiéru, který od dostavby kaple nedoznal větších změn. Pro svoji výjimečnou architekturu byla v roce 1996 prohlášena za národní kulturní památku. Otevírací doba : po předchozí domluvě na Městském úřadu a na tel: +420 777 332 691. Adresa: Zámek 1, 503 03 Smiřice. Kontakt: Městský úřad Smiřice, Palackého 106, 503 03 Smiřice, tel: +420 495 809

550-smirice-zamecka-kaple.jpg

Kromě kaple je zde další zajímavou stavbou místní nádraží z 19. Století. Je jediným nádražím v České republice, které bylo postaveno ve stylu loveckého zámečku, včetně tzv. «zvířecího příkopu».

HOŘINĚVES

Hlavní pamětihodností Hořiněvsi je rozlehlý roubený dům čp. 10. - Rodný dům Václava Hanky. Je to bývalá zájezdní hospoda, ležící v horní části obce hned u hlavní silnice, která je reprezentativním příkladem roubeného lidového domu Hradecka. Byla postaven kolem roku 1720. Má podélný půdorys s příčně položenou chodbou, jdoucí celou hloubkou stavby. Po stranách chodby jsou umístěny dopředu velké světnice a krámek s výkladem pod vysunutou patrovou komorou, stojící na čtyřech profilovaných pilířcích, v zadní části domu jsou komory a přístěnky. Mohutně působící sedlová střecha má diagonálně skládané lomenice. Do čelní strany předsunuté komory je zasazen oválný reliéf s Hankovým poprsím z Menclovy kovolijecké dílny, odhalený roku 1862 za přítomnosti Fr. Palackého, Fr. L. Riegra aj. Hankův kamenný pomník vpravo u domu je dílem hořického sochaře Mořice Černila z roku 1890. V domě je umístěna stálá expozice fotografií a dokumentů, věnovaná Václavu Hankovi. Můžete si zde koupit turistickou známku - Rodný dům Václava Hanky č.1180, pohlednice obce a obdržíte zde další informační materiály např. o naučné stezce věnované bitvě r.1866, která prochází obcí, o dalších bojištích bitvy r.1866 a také o jiných zajímavostech blízkého okolí. Provádění návštěvníků má na starosti pí. Rybářová, Hořiněves čp. 25 (naproti hostinci), tel: 495 426 118. Prohlídku je též možno domluvit buř přímo na Obecním úřadě, Hořiněves čp.73 nebo na telefonu 495 426 160, 495 426 107 či mobilu 724 186 825.

550-hankuv-dum-hrady.cz.jpg
foto: www.hrady.cz

160-vaclav-hanka.jpgVáclav Hanka (10.6.1791 Hořiněves – 12.1.1861 Praha) byl bohemista, slavista; básník, překladatel, literární historik a editor. Studoval v Hradci Králové, v Praze a ve Vídni. V Praze se stal žákem Dobrovského a přejal jeho životní slavistický a filologický postoj. 1816 přednášel z vlastní iniciativy češtinu na pražské univerzitě (1817 mu to bylo zakázáno). 1818 navrhuje zavedení účelnějšího, tzv. analogického pravopisu češtiny (vycházel z teoretických závěrů Dobrovského), tím podnítil velké a vleklé pravopisné spory. Značně se zviditelnil jako objevitel Rukopisu královédvorského (1817). Rukopisy v době metternichovského útisku byly posilou českých vlastenců. Některé básně inspirovaly naše umělce například Bedřicha Smetanu, Zdeňka Fibicha, Josefa Mánesa, Mikoláše Alše a Josefa Václava Myslbeka. Bedřich Smetana byl inspirován rukopisy při vzniku naší nejslavnostnější opery Libuše. A také při výzdobě Národního divadla bylo čerpáno z těchto rukopisů. Od 1823 do konce života působil jako knihovník Muzea Království českého, kde se zasloužil o rozšíření bohemikálních fondů knihovny a vybudoval její slovanské oddělení. Intenzivně pracoval na srbské lidové poezii a sepsal několik mluvnic slovanských jazyků. Byl nadšeným rusofilem a obdivoval carismus. V Lužickém semináři zastupoval dočasně Dobrovského, po jeho smrti (1829) tam nastoupil jako řádný učitel. Od konce 1848 do konce života přednášel jako soukromý docent na pražské univerzitě, nejprve staroslověnštinu, později též ruskou, polskou a českou literaturu a jazyk. Podílel se na přípravách Slovanského sjezdu v Praze (1848). Ve své době měl u nás nejrozsáhlejší korespondenční i osobní styky se slovanským zahraničím, kde byl považován za hlavu české slavistiky. Byly mu uděleny četné ruské i jiné řády a vyznamenání, byl členem České královské společnosti nauk, členem mnoha zahraničních universit a učených společností. Poslední dva roky života mu ztrpčil soudní spor o pravosti rukopisů, což mělo podstatný vliv na jeho zdravotní stav. Dosud nebylo prokázáno, že by byl jejich autorem.

Tím jsme vyčerpali nejzajímavější pamětihodnosti Královéhradeckého okresu a příště se vydáme na východ do okresu Rychnov nad Kněžnou, kde je také velké množství pamětihodností, které stojí za návštěvu.

Jiří Krejčí

EleonoraToulky pokračují....................12:3723.5.2008 12:37:32

Počet příspěvků: 1, poslední 23.5.2008 12:37:32 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00