Jiří Paroubek a jeho přítel Vojta Filip

pondělí 13. říjen 2008 08:02

Stálým evergreenem naší politické scény je otázka vztahu ČSSD a KSČM. Jednotliví předsedové ČSSD k ní přistupovali po svém, ale žádný z nich se neodvážil jít tak daleko, jako Jiří Paroubek, který zcela bezostyšně otevírá komunistům dvířka vedoucí ven z politické izolace.

50-Oran-rud.jpg

210-tresnicky.jpgNaposledy tak učinil v rozhovoru z 3. října 2008pro MF DNES nazvaném Paroubek: V krajích raději s komunisty než s ODS, kde řekl (cituji): „Snadněji se nám půjde do koalic se středovými stranami nebo s komunisty, pokud budou někde rozumní,“ On totiž věří, že jeho strana vyhraje a sama si bude vybírat, s kým se jí bude v daném kraji nejlépe vládnout.

210-Paroubek-pan-sluha.jpgAč byly mnohé otázky tohoto rozhovoru poněkud ostré, tak mu nelze, kupodivu, vytknout styl odpovědí, ani ho nelze kritizovat za hrubou rétoriku. Z toho vidíme, že si s blížícími se volbami opět nasazuje tvář přívětivého a upřímného politika, který se zcela distancoval od svých, dnes již legendárních výstupů v povolebním období roku 2006.

Co mě však zarazilo mnohem více, je jeho odpověď na otázku týkající se odhadu zisku hejtmanských postů v následujících krajských volbách. Sice tvrdil, že ČSSD nebude v pozici slabšího partnera a bude si ve většině krajů vybírat, protože volby vyhraje, ale v kolika krajích, to neřekl. Také tvrdil, že jim nejde o koryta, ale o lidi a pokud by své sliby nedodrželi, tak v dalších volbách do Poslanecké sněmovny spláčí nad výdělkem.  Ve snaze vyhnout se vyřčení nějaké přesné cifry ale se zcela klidným svědomím přiznal ochotu ČSSD vytvářet v čele krajů koalice i s komunistickou stranou. Více na iDNES.cz zde.

Vztah sociálních demokratů ke komunistům je trvale řešenou otázkou naší politické scény. Vzhledem k historické zkušenosti z roku 1948 přijala ČSSD v roce 1995 na svém sjezdu v Bohumíně usnesení, jímž si zakázala spolupráci s extrémistickými stranami, včetně KSČM. Záhy se však ukázalo, když začala narážet na problém s hledáním přirozeného politického partnera pro sestavení koalice, jak problematický tento krok byl. Proto, jak se měnili předsedové, měnil se i vztah nejen k samotné KSČM, ale i k tomuto usnesení. O čemž svědčí stále vedené diskuse o možnosti jeho zrušení, či alespoň zmírnění. 550-trojopozice.jpgS nástupem Paroubka do funkce předsedy začala strana zastávat ryze pragmatické postoje. Výpomoc komunistickými hlasy, umožňující snazší vládnutí ve stojedničkové koalici ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, se pod Paroubkovým vedením stala normální politickou praxí. ČSSD tak za asistence KSČM zcela bezostyšně válcovala své koaliční partnery. Paroubek svou ochotu ke spolupráci s KSČM bez skrupulí přiznal v jednom ze svých památných plamenných projevů, když hovořil i o možné spolupráci s marťany. Tím se ono Bohumínské usnesení stalo definitivně prázdnou formulí, odsouzenou k zapomenutí, což se beze zbytku potvrdilo po volbách v roce 2006. Tehdy přece zcela bezostyšně mluvil o jednotné stovkové parlamentní formaci na levé straně politického spektra. Dnes to potvrzuje znovu svojí ochotou ke spolupráci s komunisty v krajských radách. 550-po-rude.jpgJe pravdou, že se bohumínské usnesení se přímo nezmiňuje o spolupráci s KSČM na nižší než celostátní úrovni. Přesto se domnívám, že jeho autoři měli k jeho vytvoření zásadní důvody a jejich záměrem bylo nastavit určitou morální zásadu, kterou by nejen na centrální, ale i na nižších úrovních vládnutí neměla strana překračovat. Způsob, jakým Paroubek k této zásadě přistupuje, napovídá, čím jsou pro něj usnesení a jaký má vztah k jejich dodržování. Svým přístupem ke komunistům se nám snaží namluvit, že se KSČM postupně stává standardní politickou stranou, a že spolupráce s ní je naprosto normální. Domnívám se, že jeho snaha je pro naši společnost velmi nebezpečná a scestná, proto je nutné ji v nastávajících krajských volbách definitivně odmítnout.

« » ☺« » « » ☺ « » ☺ « »

Vážení čtenáři, pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse kecá někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění: Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde
Pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní kvalitního blogu.

Jiří Krejčí

nepolitikNejenom dvířka, ale vrata, aby08:5813.10.2008 8:58:14
la.mis Vojtou a jeho marskumpackou08:5613.10.2008 8:56:51
Jiří BeránekFilip a Tachecí08:2813.10.2008 8:28:34
břeťaGratuluji Odine....08:2613.10.2008 8:26:18
Mireknejde o ideologii08:2313.10.2008 8:23:41
OdinMáš to marný emeritní blbečku!!!08:1213.10.2008 8:12:37

Počet příspěvků: 6, poslední 13.10.2008 8:58:14 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00