Karel Čapek: V zajetí slov – XXXVII. PŮDA

neděle 12. říjen 2008 08:04




        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
            K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ

80-bryle.jpg

Nic nedokazuje drtivěji ztrátu tradice nežli náš tradicionalismus. Naše (umělá a literární)řeč oplývá například agrárními metaforami; mluvíme o „půdě“ kalp sedláci, o „kořenech“ jako hajní, své časopisy jmenujeme Země, Rovina, Zrání, Klasy, Žatva, Žeň a tak dále, patrně ze samé neuhasitelné touhy po tradiční půdě a venkovské minulosti našeho lidu. Zatím však náš lid měl docela jinou tradici; měl li třeba pojmenovat hospodu, nenazval jí u tří klasů, nýbrž U tří mouřenínů; nepokřtil ji Lípa, nýbrž Černý jednorožec; neříkal U rodné hroudy, nýbrž U císaře trebizonského nebo tak nějak; byl exotický, dobrodružně snivý, okouzlený neobvyklostmi, Naše názvy dokazují tedy, buď že jsme se odcizili exotičnosti předků, nebo že „půda“, „klasy“ a tak dále jsou pro nás něco tak exotického jako pro předky modrý jednorožec nebo císař trebizonský. Je pravděpodobné, že by naši ctihodní předkové, zakládajíce nové časopisy, je pokřtili spíše Pštrosí péro nebo Zlatý delfín než po našem tradičním způsobu. Táži se dále, je-li tradičnější psát román o rodné půdě, nebo román o Alexandrovi Velikém, jenž „obrové srdce jmějieše, kakž koli děťátko bieše“. – A to vše píši ne proto, že bych hodlal založit časopis Pštrosí péro nebo napsat román o Alexandrovi velikém, nýbrž že si nadmíru vážím tradice; tak tuze si jí vážím, že bych z ní nejraději nic nevypustil a vše podržel, nejen Štítného, který psal o svatých věcech, nýbrž také pana Haranta, který se šel podívat na Svatou zemi a  mnoho zkusil; nejen Libuši, nýbrž také Meluzínu, nejen rodnou půdu, ale také starou fantazii, vášnivost i veselí, přísnost i dobrodružství, svatost i bezbožnost. Čím bude náš život bohatší, nenucenější a rozmanitější, tím více dobrých, silných tradic využijeme, dožijeme a dovršíme. – Francouzští tradicionalisté se odvolávají na francouzského ducha; ruští na ruskou mystiku; angličtí na anglického Shakespeara; čeští na českou půdu. Mělo by se konečně pochopit, že ve světové konkurenci domácích tradic je tohle trochu málo.

« » ♥ « » ♥ « » ♥ « » ♥ « »

Vážení čtenáři, pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse kecá někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění: Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde
Pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní kvalitního blogu.

Jiří Krejčí

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00