Toulky rodným krajem – 25

pátek 17. říjen 2008 07:51

Dnes vyjedeme po silnici I/37 směrem na jih, jako minule, ale v obci Kocbeře odbočíme po silnici II/300 do Dvora Králové. Po prohlídce města a ZOO pojedeme přes Bílou Třemešnou ke druhé Labské přehradě – vodní nádrži Les Království. Odtud po silnici II/299 budeme pokračovat směrem na Debrné a po silni II/325 do Hostinného. Z Hostinného se vrátíme kousek zpátky na silnici I/16 a po ní se přes Pilníkov vrátíme do Trutnova.

210--dk-znak.jpgDvůr Králové nad Labem je město ve východních Čechách, které má za sebou bohatou historii. Patří mezi královská věnná města. Dříve byl centrem textilního průmyslu, takže si vysloužil přezdívku „český Manchester“. Za největší turistickou atrakci lze považovat zoologickou zahradu se Safari. V areálu ZOO Dvůr Králové nad Labem můžete navštívit stálou expozici výstavy obrazů „Pravěk očima Zdeňka Buriana“. Úchvatné a přesvědčivé malby pravěku svědčí o tom, jakou představivost a talent měl autor, Zdeněk Burian, když tvořil jednotlivé obrazy úžasné expozice a dokázal na plátně přesvědčivě zhmotnit představy o světě, který nikdy nemohl na vlastní oči vidět jinde než ve své fantazii. Vstupné na výstavu „Pravěk očima Zdeňka Buriana“ je v ceně základního vstupného do zoologické zahrady. Aktrakcí je projížďka safaribusem po Safari. Projížďka je komentována průvodcem, takže si užijete nejenom bližší kontakt s africkými kopytníky, kteří mohou volně přicházet až k safaribusu, a vy si tak na ně můžete dokonce sáhnout, ale dozvíte se také mnoho zajímavého o životě africké fauny. Název osady – Dvůr – zřejmě souvisí s písemně nedoloženou existencí královského dvora, či hradu. Tento dvůr lze situovat zřejmě do blízkosti kostela (patrně čp. 105 – 108), jihovýchodním směrem, jak lze dovodit z názvu Podhradského předměstí. V nejhlubší historii se objevuje jméno sídla – latinsky „Curia“, také německy „Hof“ (roku 1316). Český název „Dwuor“ je doložen k roku 1421. Existence Dvora Králové nad Labem je poprvé doložena roku 1260 – jako královský manský obvod. Bohužel bližší informace o tom, odkdy patřil králi nebo kdy došlo k povýšení osady na město neexistují. Za krále Václava II. byl zdejší manský obvod připojen k Trutnovu. Roku 1316 byl Dvůr Králové přechodně zastaven Janem Lucemburským Půtovi z Turgova (v „Majestas Carolina“ je Dvůr jmenován mezi zastavitelnými královskými městy). Roku 1340 byli obyvatelé města osvobozeni králem od pravomoci krajských úředníků a soudců ve věcech popravy a cúdy a toto privilegium jim bylo opětovně přiznáváno každým dalším panovníkem, tzn. že v soudních a jiných  věcech byli obyvatelé postaveni přímo pod krále nebo zemského správce. Roku 1392 se Dvůr stal věnným městem královen, když ho Václav IV. zřejmě připsal své manželce Žofii Bavorské. Od této doby je Dvůr citován s přídomkem Králové. Královská věnná města měla manželkám českých panovníků zajišťovat hmotné zabezpečení (stejně tak Hradec Králové, Chrudim, Vysoké mýto, Jaroměř, Polička Mělník a Trutnov). V letech 1318 – 1318 bylo město rozšířeno a opevněno, pravděpodobně Eliškou Rejčkou. V době husitství pak tato instituce zanikla. V roce 1421 se město poddalo Pražanům a Táboritům a roku 1423 se města zmocnil Jan Žižka. V bitvě u Lipan bojovalo na straně Prokopa Holého. V roce 1436 ale poslové města přijali Zikmunda Lucemburského za krále. Císař Zikmund Lucemburský dal pak roku 1437 své manželce Barboře město za věno tak, jak je držela i jeho sestra Žofie. Tím byl obnoven institut věnných měst. Po roce 1514 byl manský soud v Trutnově zrušen a Trutnovsko bylo začleněno do Hradecka. Pro účast v povstání proti císaři Ferdinandu I. přišlo město roku 1547 o své statky. Ještě ten rok bylo ale Dvorským uděleno odpuštění a téměř všechen majetek byl vrácen. Během stavovského povstání se Dvůr Králové nad Labem přidal na odbojnou stranu, po bitvě na Bílé hoře mu tedy byl opět zkonfiskován majetek. Městu byly statky vráceny roku 1627. Za třicetileté války (v letech 1639 a 1646) město utrpělo značné škody a byl tím dovršen úpadek města. Dvůr byl několikrát vypleněn a vydrancován císařskými, saskými i švédskými vojáky. V době vlády Marie Terezie bylo město opět podrobeno válečným útrapám, které souvisely s válkou o rakouské dědictví a se sedmiletou válkou. I přes tyto nešťastné události se město ve II. polovině 18. století i počátkem 19. století hospodářsky dále rozvíjelo. Tento rozvoj souvisel především s textilním řemeslem. 16. září 1817 byl v „kobce“ děkanského kostela sv. Jana Křtitele objeven Václavem Hankou tzv. Rukopis Královédvorský, který měl být rukopisnou staročeskou básní ze 13. století a ačkoliv se později ukázalo, že se jedná o falsum, nepochybně významně ovlivnil atmosféru právě probíhajícího národního obrození a zapsal město výrazně do českých dějin. Další dramatickou historickou událostí, která se vepsala do osudů města byla rakousko- pruská válka v roce 1866, jejíž průběh zasáhl celý hradecký region. Boje se v průběhu války odehrávaly přímo na území města, došlo ke dvěma pruským okupacím a nakonec se Dvůr Králové stal v červenci pruským lazaretem. Ve městě byli ranění ukládáni i do obou podloubí na náměstí. Připomínky těchto událostí, nejen ve formě válečných hrobů, se dnes nalézají v samotném městě i v blízkých vesnicích. Např. ve Dvoře Králové nad Labem - Městské Podstráni, na Nádražní pěšině, v ulici Nerudově, centrální pomník je situován v ulici Husově. V blízkých obcích pak můžeme tyto válečné hroby najít např. v Kocbeři - na lesním hřbitůvku na západním Konci, v Choustníkově Hradišti, v Hřibojedech či v Zálesí u Doubravice. Město prošlo několika historickými katastrofami, které významně formovaly jeho vývoj. V průběhu dějin došlo k několika rozsáhlým požárům, při kterých bylo zničeno buď téměř celé město, nebo jeho významná část : roku 1345, roku 1421 - během husitských válek, roku 1450 - během nájezdů slezských křižáků. V letech 1522 a 1572 vyhořelo celé město kromě kostela a čtyř domů a také během pruských válek ve druhé polovině 18. století. Požárům napomáhal fakt, že většina budov byla dřevěná a zástavba uvnitř sevření hradeb byla velmi hustá. Město postihly také různé epidemie během let 1582 (epidemie moru), 1831, 1850 a 1855. Navzdory těmto jevům, kterých ve svém dlouhém vývoji nebylo ušetřeno téměř žádné české město, i ve Dvoře Králové nad Labem bylo nemálo příznivých historických okolností, které přispívaly k dalšímu vývoji a prosazování se města v regionálním měřítku. Město bylo především střediskem obchodu a řemesel, čehož jsou důkazem početné výroční trhy, které mu byly dány jednotlivými panovníky jako jedno z privilegií. Velkou tradici zde mělo především tkalcovství a barvířství, protože odedávna se v okolí pěstoval len. Od konce 18. století sem zvolna proniká bavlna a v 19. století začíná vytlačovat tuto tradiční surovinu len. Textilní průmysl se začal naplno ve městě rozvíjet v 80. letech 19. století, kdy začaly vznikat první textilní továrny (Emanuel Bäumelt, Mořic Feldscharek, Julius Busch, Winternitz a Friedman …). S průmyslovým rozvojem úzce souvisel i vzrůst počtu obyvatel, stavební rozvoj města a v neposlední řadě i rozvoj společensko-kulturního života města (stavba divadelní budovy, rozvoj spolkové činnosti – divadelní spolek, pěvecké spolky, tělovýchovná jednota Sokol, Okrašlovací spolek …). Velká většina těchto spolků existuje dodnes a dále se aktivně podílejí na životě města. Stejně jako většina českých měst byl i Dvůr Králové nad Labem postižen průběhem I. světové války. I zdejší občané byli nuceni se aktivně účastnit bojů. Padlo v ní 130 zdejších rodáků a přes 50 vojáků zůstalo nezvěstných. Na památku jejich oběti byly vybudovány pomníky a památníky nejen přímo ve městě ale i v přilehlých obcích, odkud vojáci pocházeli (např. Bílá Třemešná, Velký Vřešťov, Doubravice, Třebihošť a další). Válka pak skončila oslavami míru a samostatného státu – 28.října 1918. Po překonání krize způsobené I. světovou válkou dochází v meziválečných letech k rozvoji nejen průmyslu, ale i spolkového a kulturního života města. Stěžejním průmyslem zůstává stále textilní odvětví. Obraz města zůstává i dnes výrazně ovlivněn v tomto období vzniklými a rozvíjejícími se textilními továrnami (firma Löwenbach, společnost Antonín Klazar, firma Weiss a synové, firma M. Mandl a synové, Královédvorská mechanická tkalcovna a další). Bavlněné potištěné látky a tkaniny z umělého hedvábí produkovala firma Josef Sochor, mechanická tkalcovna a úpravna. Tato firma se rovněž podílela na stavebním rozvoji města – vybudovala kolonii dělnických domků od architekta Pavla Janáka (dnešní ulice Sochorova), která svému účelu slouží dodnes. Bouřlivými událostmi Mnichova v roce 1938 byl poznamenán i Dvůr Králové, tím spíše, že se nachází blízko pohraničních oblastí. V roce 1938 došlo k částečnému obsazení Královédvorska. Následovala válečná léta 1939 až 1945, období protektorátu Čechy a Morava, která byla ukončena květnovým povstáním a následným odsunem osob německé národnosti z území královédvorského okresu. Tento moment změnil definitivně národnostní skladbu obyvatel regionu.
Městská památková zóna
Na základě Vyhlášky o prohlášení památkových zón ve vybraných městech a obcích Východočeského kraje Vč KNV ze dne 17.10.1990 je Dvůr Králové nad Labem jedním z měst východních Čech, ve kterém byla vyhlášena městská památková zóna. Kromě plošné památkové ochrany existují ve městě i další památkově cenné objekty, které byly prohlášeny za kulturní památky.
Městské opevnění
Město bylo opevněno patrně již koncem 13. století. Hradby obepínaly město ve velkém oválu, na severu s výběžkem kolem kostela. Na čtyřech místech byl zajištěn přístup do města branami: Horní, Dolní, Šindelářskou a Hradišťskou. Brány byly chráněny válcovými věžemi, pouze u brány Horní byla věž hranolová. Pevnostní charakter města byl na jihu a na západě posilován řekou Labe, kde byly vodní příkopy se zdvíhacími mosty, pojmenovánými podle bran. Opevnění bylo výjimečné tím, že hradební zeď neměla ochoz s cimbuřím, ale dovnitř skloněnou pultovou stříšku. Hradba
210-dk-sindel-vez.jpgbyla zesílena otevřenými půlválcovými věžemi v intervalu 15-20 m. V roce 1785 byly hradby zrušeny, ale ještě v roce 1841 existovaly téměř kolem celého města. I dnes je stopa bývalých hradeb patrná při pohledu z letadla. Na několika místech jsou celistvější fragmenty, např. úsek ve Valové uličce, zbytky zdi v Kostelní ulici. Z bran se zachovala část Horní brány a část Šindelářské i Šindelářská věž. Zcela ojedinělá je Hradební ulice, ve které zůstaly zachovány některé z „vojenských“ domů, sloužících k ubytování vojáků. Byly vystavěny v roce 1782 a hradby tvořily součást zadních stěn těchto domů.
Náměstí
Středem města je lichoběžníkové náměstí T. G. Masaryka, od kterého vedly k branám městského opevnění přímočaré ulice. Všechny domy na náměstí prošly dlouhým vývojem (požáry, následně novostavby a přestavby).  V dnešní době zde můžeme pomocí budov sledovat jednotlivé etapy rozvoje města. Domy mají zčásti barokní, převážně však klasicistní, historizující a secesní (případně mladší) fasády. Centrum města si uchovalo památkový charakter.
Radnice
210-dk-radnice.jpgPůvodní dřevěná radnice byla zničena při požáru roku 1572. Nynější renesanční radnice byla na náměstí postavena po roce 1572 architekty U. Aostallim de Sala a Francem zv. Vlach. V roce 1790 vyhořela. V roce 1833 byla přestavěna a štít do Palackého ulice byl nahrazen štítem orientovaným do náměstí. Na fasádě radnice je sgrafitové kvádrování a z pozdější doby pochází vlys s latinským názvem: „HAEC DOMUS ODIT AMAT PUNIT CONSERVAT HONORAT NEQUITIAM PACEM CRIMINA IVRA PROBOS“, což v překladu znamená: „Tento dům nenávidí špatnost, miluje mír, trestá zločiny, zachovává práva, ctí šlechetné.“ Dnes jsou zde reprezentační prostory města a výstavní síň. Je zde také umístěn originál barokní sochy Boha Otce z doby kolem roku 1726 a kopie sochy Krista Salvátora z roku 1912 z kaple Nejsvětější Trojice v Žirči.
Další památné budovy
Současně s radnicí bylo postaveno i mnoho kamenných renesančních domů na náměstí a v ulici ke kostelu, tyto domy pak byly v baroku opatřeny na fasádách novým dekorem a architektonickými detaily. Jednou z dominant náměstí je budova České spořitelny, postavená v secesním stylu v letech 1909 – 1910. Pravé křídlo budovy bylo přistavěno až po I. světové válce. Za pozornost stojí jistě i bývalý Okresní dům ve Švehlově ulici, postavený v roce 1920 podle návrhu arch. O. Babušky, s reliéfní kamennou výzdobou (na parapetu pod okny II. nadzemního podlaží) od A. Máry, který je příkladem meziválečné moderní architektury. V roce 1874 byl slavnostně otevřen Hankův dům na dnešním náměstí Odboje, který se stal kulturním centrem města (velký sál, jeviště, hostinec a jiné). Byl postaven v neorenesančním slohu podle projektu J. Zítka staviteli V. Kaurou a R. Erknerem.
Církevní památky
210-dk-kostel.jpgDěkanský kostel sv. Jana Křtitele v Palackého ulici je jedním z vrcholů české Václavovy gotiky (80. léta 14. století). Jeho vznik však sahá až do doby románské (druhá čtvrtina 13. století). Postupně byl ke kostelu přistavěn i presbytář a tzv. Dořina síň. V letech 1893-1900 byl kostel regotizován podle projektu arch. F. Schmoranze. Severní strěna kostela byla součástí městského opevnění, které v těchto místech vybíhalo z pravidelného oválu. Z tohoto důvodu nejsou v ní takřka žádná okna. V blízkosti kostela se nachází barokní budova děkanství s původním kamenným portálem s kartuší. Na Dolním předměstí v Riegrově ulici se nachází kostel Povýšení sv. Kříže. Původně zde stál kostel dřevěný (kolem roku 1500), na jeho místě byl v roce 1752 postaven zděný kostel barokní, 30 let později doplněný věží.
Kohoutův (Bergerův) dvůr
Severně od Šindelářské věže se nachází komplex Kohoutova (Bergerova) dvora, jehož stavebníkem byl Šporkův úředník František Anastásius Berger. Ten vystavěl dvůr na raně barokních základech roku 1736. V sousedství špýcharu byl postaven reprezentativní obytný dům, oba domy byly spojeny vstupní branou s ochozem. Díky ochozu bylo nutné vybudovat na dvorním průčelí špýcharu předložené pavlače. Špýchar měl ve městě významnou hospodářskou funkci – sloužil ke skladování značného množství obilí, které pak bylo ve městě prodáváno. Jméno získal objekt asi v polovině 19. století, kdy byl špýchar upraven k obývání a dvůr patřil Aloisu Kohoutovi. V současné době je v objektech usedlosti umístěno městské muzeum, které bylo založeno roku 1891. Pro potřeby muzea jsou k dispozici tři objekty Kohoutova dvora – v hlavní budově je od roku 1978 umístěna stálá expozice dokumentující dějiny města a v nově zrekonstruované budově špýcharu je od roku 1998 galerie a přednáškový sál a ve třetím objektu se nachází archiv.
Sochařské památky
210-dk-mar-sloup.jpgJednou z nejvýznamnějších volně stojících plastik je Mariánský sloup na náměstí z let 1750 – 53 od J. Procházky, obklopený šesti sochami svatých - Františka Xaverského, Jana Nepomuckého, Norberta, Ignáce, Jakuba a Jana Křtitele. Dalším výrazným barokním dílem je sousoší Svatojanské, tzv. „odpustkové oratorium“ na nám. Republiky. Pochází z roku 1728, autor je z okruhu 210-dk-kasna.jpgsochaře J. F. Pacáka. K baroknímu období se váže i socha sv. Matěje z roku 1773, která byla původně umístěna nad pramenem vody před koupalištěm a nyní je restaurována. Další sochařskou památkou je kašna na náměstí z roku 1859 se sochou Záboje, jejímž autorem je sochař A. P. Wagner. Postava Záboje je inspirována Královédvorským rukopisem.

Slavní rodáci

Rudolf Antonín Dvorský – zpěvák, kapelník, nakladatel (* 24. března 1899)
Otto Gutfreund – sochař (* 3. srpna 1889)
Antonín Benjamin Svojsík – zakladatel českého skautingu (* 5. září 1876)
Zoo552-antilopy.jpg
Královédvorská zoologická zahrada vznikla na území původního soukromého parku s kopií renesančního zámku, kterou nechal jako letohrad postavit začátkem 20. století (1905) továrník Richard Neumann. Po znárodnění textilního průmyslu v roce 1945 vzniklo ve „vile“ městské Vlastivědné muzeum, jehož součástí se postupně staly klece s evropskými zvířaty - základ budoucí ZOO. Zahrada byla pro veřejnost oficiálně otevřena na ploše pouhých 6,5 ha dne 9. května 1946. V prvních 210-nosorozec.jpgdesetiletích byly jednotlivé klece a výběhy stavěny svépomocí, mezi nejvýznamnější patří adaptace původního palmového skleníku na první „Tropický pavilon“ s opicemi, ptáky a prvním královédvorským lvem nazývaným Rémus. K významnému rozvoji zahrady došlo v letech 1956-1965. I když řada akcí byla stále prováděna svépomocí, vznikly první velké pavilony, 210-pap.jpgkteré byly nejmodernější v tehdejším Československu (terárium, výběh ledních medvědů, pavilony šelem, pavilon pro slona aj.). Celková plocha ZOO se zvětšila na 28 ha a kolekce zvířat byla rozšířena o řadu vzácných a exotických druhů. Zároveň vzrůstala i návštěvnost, která dosáhla prakticky 250 tisíc osob ročně, a výrazně se zvýšilo její postavení mezi ostatními československými zahradami. Dalším mezníkem byla 70. léta, kdy ZOO zorganizovala 8 expedic do různých zemí Afriky a dovezla 210-zirafy.jpgkolem 2 tisíc zvířat. Specializaci zahrady na africkou faunu prosadil ing. Josef Vágner, CSc. (ředitel v letech 1965-1983). Dovezená zvířata (především kopytníci, ale i šelmy, opice a plazi) dala základ unikátním chovům, které ze zahrady činí jedinečnou genobanku četných afrických kopytníků na Evropském kontinentě. Významným modernizátorem byl Ing. Jiří Svoboda (ředitel v letech 1984-6), který zahájil výstavbu expozic a výběhů imitujících přirozené prostředí. Zrušil v celé ZOO zábradlí a zahájil zakrývání budov a plotů palisádami, vegetací a podobně. Zahájil také výstavbu řady objektů, bez nichž by později nedošlo k otevření Safari pro veřejnost. Experimentálně začala být některá zvířata vypouštěna do Safari, které bylo poprvé otevřeno pro návštěvníky MVDr. Pavlem Sukem (ředitel v letech 1988-1990) 8. května 1989. V současné době dosahuje královédvorská ZOO výjimečných světových úspěchů v chovu nosorožců, žiraf, zeber, buvolů a řady druhů antilop. Počtem držených zvířat je největší ZOO u nás a je nejznámější i nejslavnější českou zoologickou zahradou. Zároveň je největším chovatelem afrických zvířat v Evropě a patří mezi nejkrásnější ZOO Evropy i světa. Jako jediná v ČR nabízí v létě (od května až do konce září) „Africké safari“, v němž návštěvníci projíždějí ve speciálně upravených safaribusech mezi volně vypuštěnými zvířaty – kopytníky a ptáky. Od roku 2003 jezdí po safari dvouposchoďové autobusy. ZOO  nabízí svým návštěvníkům také širokou škálu služeb. Velkokapacitní, samoobslužné parkoviště pro 700 automobilů, vybavené dvěma pokladnami. V letním období Vám ochotně poradí školený personál parkoviště, mimo sezónu jsou k dispozici zaměstnanci na hlavní pokladně. V areálu sou k dispozici moderní toalety, jejichž použití je bezplatné. Návštěvníci mohou přijít i se svými psy, pro které jsou v areálu připraveny psí napáječky a na všech pokladnách soupravy na exkrementy. Pes musí ovšem být dobře ovladatelný a po celou dobu na vodítku. Pro návštěvníky, kteří se rozhodnou zůstat déle, je připraveno ubytování ve stylovém hotelu Safari. V zooshopu Serengeti, Galerii nebo u pokladen si mohou návštěvníci koupit upomínkové a užitkové předměty s tematikou přírody, pohledy, hračky apod. Orientaci usnadňuje informační systém - mapy areálu, rozcestníky vyznačující směr procházky k jednotlivým výběhům, safari, jmenovky zvířat apod. K cestě do safari je možné využít vláčky, které jezdí kolem letních výběhů na nástupiště safaribusu. Po celé ZOO jsou bezbariérové přístupy do všech pavilonů, zooshopu, sociálního zařízení a safaribusu.
552-safari.jpg
Bílou Třemešnou tvoří dvě dříve samostatné obce. Nové Lesy, které začínají ihned za územím ZOO Dvůr Králové a Bílá Třemešná, která nás přivítá upoutávkou na pamětní síň Jana Ámose Komenského. Podél silnice vás zaujme spousta dobře udržované zeleně, ve středu obce pak pěkný park s dětským koutkem a parkovištěm. Vpravo od silnice je budova základní školy, pavilony mateřské školy a velký, veřejně přístupný, sportovní areál. V dolní části obce u rybníku Dubina je fotbalové hřiště. Nejstarší historická zmínka o Bílé Třemešné je z doby okolo roku 1238. Jméno obce pochází od střemchy (staročesky črěmcha, třěmcha), přívlastek "bílá" je odvozen od světlého pískovce, typického pro tuto oblast. Nejvýznamnějšími památkami jsou římsko-katolický kostel sv. Jakuba v románském slohu, založený koncem 16. století a stará farní budova v empírovém stylu. Obec střídala v průběhu staletí mnoho majitelů, kteří obývali třemešenskou tvrz. V 15. a 16. století zde vládl rod Třemešenských ze 210-bil-treml-pam-JAK.jpgŽelezna. Roku 1594 koupil obec Adam Zilvár z Pilníkova a přestavěl tvrz na renesanční zámek. V letech 1626 až 1628 byla zámek místem posledního pobytu J. A. Komenského před odchodem do exilu. Právě zde vznikaly základy jeho pedagogických a filozofických prací, údajně zde také zahájil práci na Velké didaktice. V blízkosti obce jsou také jeskyně, 210-bil-trem-mod-zam.jpgkde se Komenský údajně skrýval. Zámek se ale nezachoval. Harrachové, poslední šlechtičtí majitelé Bílé Třemešné, již na třemešenském zámku nebydleli, ten pustl a nakonec jej dal František Antonín Harrach roku 1865 - 1866 rozbořit. Počátek největšího hospodářského rozkvětu obce byl na přelomu 19. a 20. století. Většinu obyvatelstva tvořili průmysloví dělníci, zaměstnaní převážně jako tkalci a skláři. Podomácku se vyráběly skleněné perly, fungovala zde místní cihelna, obchody se dřevem, výroba lyží.
nazývaná též Tešnov. Prvotní myšlenka přehrazení Labe se stala aktuální po roce 1897, kdy se údolí od Vrchlabí přes Dvůr Králové až k Pardubicím proměnilo díky obrovské povodni doslova v měsíční krajinu. Bylo proto rozhodnuto vystavět dvě říční hráze, které by zadržovaly náhlé přívalové vlny. Jedna byla vystavěna pod Špindlerovým Mlýnem a druhá - Les Království - v úzkém údolí řeky nad Dvorem Králové. První přípravné práce na přehradě započaly roku 1903, kdy se začaly připravovat podklady pro zpracování projektu, který vypracovala firma Technické oddělení pro úpravu řek za vedení stavebního rady Ing. Josefa Plicka. Samotnou stavbu pak provedla firma Ing. J. V. Velflík (část stavební) - a firma Fanta & Jireš (část strojní). Stavební práce započali v roce 1910 a trvaly kvůli první světové válce až do roku 1920. Hráz přehrady je gravitační oblouková a jako materiálu bylo použito místního královédvorského pískovce. Návodní líc je tvořen řádkovým a vzdušní líc kyklopským zdivem. V základu je hráz široká 37 metrů a v koruně 7,2 metrů, její délka je pak v koruně 218 metrů a maximální výška nad základovou spárou je 41 metrů. Kromě hráze patří ještě k vodnímu dílu obtokové tunely, přelivy, výpusti a domek hrázného. Celkové náklady na vybudování vodního díla činil ve své době 4,7 milionu rakouských korun. Po zprovoznění hráze byly zjištěny značné průsaky do obtokových tunelů, proto byla v letech 1929 - 1930 vystavěna na levém břehu 182 metrů dlouhá ochranná zeď k zamezení průsaků, na kterou byla v letech 1937-1938 napojena kolmo do svahu betonová zeď. Tím byly průsaky v tomto místě odstraněny. Další utěsňování bylo provedeno v rámci generální opravy v letech 1952 - 1959, kdy byla provedena celková injektáž pravého obtokového tunelu. V rámci této generální rekonstrukce došlo také k opravě hrázové výpusti a přivaděče na elektrárnu a všech jejích vtokových elementů. Dále došlo ke změně původního uspořádání spodních výpustí na obtokových tunelech - tři výpusti u pravého obtokového tunelu byly zrušeny a tunel před pravou šoupátkovou šachtou pod domkem hrázného zabetonován. Díky své poloze v zalesněném údolí řeky Labe a svým architektonickým ztvárněním je přehrada jednou z nejkrásnějších v celé České republice a snad i proto byla v roce 1964 prohlášena národní technickou památkou.
byla dle výkladu některých historiků prastará osada, existující 210-host-znak.jpgjiž v době hradištní. Kníže Soběslav I. zde založil knížecí hrad, označovaný jako Hostín Hradec. V roce 1140 zde kníže zemřel. Podle jiných badatelů bylo město Hostinné založeno v době kolonizačního úsilí krále Přemysla Otakara II. Poprvé se v písemných pramenech město připomíná v roce 1270 pod názvem Arnau - Orlí hnízdo. Král Jan Lucemburský dal město jako panský statek roku 1316 míšeňskému šlechtici Půtovi z Turgova. Turgovští měli panství v zástavě až do konce 50. let 14. století. V roce 1359 syn krále Jana Lucemburského a pozdější římský císař Karel IV. věnoval Hostinné magdeburskému purkrabímu Purkartovi, který byl jeho hofmistrem a blízkým rádcem. Ten na Hostinném vykonával vrchnostenská práva až do své smrti někdy v letech 1374 nebo 1377. Od roku 1418 se připomíná jako jediná vrchnost Jan Krušina z Lichtenburka, který se politicky angažoval i v husitském hnutí. V roce 1423 se postavil na stranu Panské jednoty proti Janu Žižkovi. Ten proto po vítězství nad svými nepřáteli u České Skalice 6. ledna 1424 chtěl město dobýt, musel však odtáhnout s nepořízenou. K velké pohromě pro město Hostinné došlo v roce 1610, kdy při požáru byly zničeny budovy kostela, zámku, školy, fary, radnice, pivovaru a spolu s tím i mnohé měšťanské domy. Tehdejší pán a majitel města šlechtic Jan Kryštof z Valdštejna dal velmi rychle obnovit všechny nejdůležitější budovy ve městě a použil k tomu služeb italského stavitele Earla Valmadiho. Ten se podílel i na vybudování hostinského zámku, tehdy bohatě zdobeného sgrafity. V období pobělohorských konfiskací získal Hostinné Albrecht z Valdštejna, císařský vojevůdce a úspěšný podnikatel. Za jeho vlády se panství stalo součástí frýdlantského vévodství a to na dobu více než sedmi let. Po Valdštejnově zavraždění získal v roce 1634 Hostinné od královské komory plukovník Vilém Lamboy, který rok předtím koupil i Nové Zámky. Vilém založil jezuitskou rezidenci, kterou však pro skrovné ekonomické podmínky mniši roku 1659 opustili. Jeho syn Lambert dal základ k františkánskému klášteru, jenž však byl dobudován až v roce 1677. Jezuitská rezidence se dostala obci, která v ní zřídila školu. V dalších obdobích se na hostinském panství vystřídala řada významných českých rodů. K důležité změně došlo však až v roce 1835, kdy byla budova zámku bratry Kieslingovými uzpůsobena pro výrobu papíru. To se stalo prvním impulsem k tomu, aby se Hostinné stalo průmyslovým zázemím podhůří Krkonoš. Historické jádro města si zachovalo svoji původní urbanistickou skladbu, která se tak stává jednou z významných památkových hodnot města. Německé kolonizační osídlení, charakterizované pravidelnou uliční sítí a velkým čtvercovým náměstím, dodnes dává městu jeho tvář. I přes ničivé požáry a pobyt husitů v roce 1424, jsou zachovány stavby a prvky gotické, renesanční a barokní architektury. Budovy na náměstí jsou celkem původní, až na západní stranu, která byla přestavěna v 19. století. Celé město původně obklopovala hradební zeď, z níž se zachovaly pouze fragmenty. Průmyslový a hospodářský rozmach koncem minulého století se projevil stavbami různých veřejných budov, pošty, školy, Národního domu, nemocnice a rozvojem města mimo oblast historického jádra. Město a blízké okolí jsou centrem výroby a zpracování papíru. Krkonošské papírny a.s. jsou dominantním podnikem ve městě. Pro svoji výrobní činnost využívají přes 20 ha pozemků, většinou v jižní části města. Rozvinutý je zde také průmysl textilní (Technolen a.s. Lomnice nad Popelkou - sportovní konfekce, stany, autoplachty) a dřevozpracující (Krkonošské dřevařské závody Trutnov). V posledních letech se ve městě rozvíjí podnikatelská činnost, rozšiřuje se obchodní síť, přibývá restaurací a jiných provozoven. Městský hotel nabízí všem návštěvníkům ubytování se stravováním. Výhodná poloha města vytváří dobré podmínky k provozování letních i zimních sportů a rekreace. Půvabné okolí láká k řadě vycházek do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Významné historické stavby
210-host-obr.jpgRenesanční radnice s barokně ukončenou věží a hodinami byla postavena na základě dvou gotických domů v r. 1525, roku 1572 byla C. Valmadim zásadně přestavěna. Fasáda věže je zdobena sgrafitem a při nárožích stojí dvě monumentální sochy obrů, spojené se starou pověstí.
Mariánský sloup uprostřed náměstí nechala postavit r. 1678 hraběnka Sibylin Lamboy. Sloup s postavami představuje Pannu Marii, ležící sv. Rozálii a skupinu světců, chránících město před morem.
Kostel Nejsvětější Trojice je nejstarší architektonickou památkou. Jeho nejvýraznější přestavby se datují k r. 1539, kdy dostal nynější pozdněgotickou podobu a k letům 1572-1610, ve kterých byl dostavěn a renesančně upraven C. Valmadim. V postranní kapli kostela jsou zachované kamenné náhrobky rodiny Valdštejnů. V těsném sousedství kostela je fara, kterou rovněž přestavěl a fasádu vypravil sgrafitovou výzdobou C. Valmadi.
210-host-galer.jpgFrantiškánský klášter s barokním kostelem byl založen hraběcí rodinou Lamboyů. Konvent byl postaven stavitelem W. Dientzenhoferem v letech 1678-84. Původní hřbitovní kostelík z r. 1598 byl přestavěn v raně barokním slohu v letech 1743-45. Vznikl tak dvou lodní kostel svého 210-host-discobolos.jpgdruhu ojedinělý. Od r. 1969 je v kostele umístěna Galerie antického umění s jedinečnou sbírka odlitků antických soch. Expozice představuje průřez stěžejními epochami vývoje antického umění. Světovými unikáty jsou zejména rekonstruované sochy a sousoší ztracených nebo zničených originálů, které jsou k vidění pouze v naší galerii. Originály naprosté většiny soch jsou vystaveny ve významných světových muzeích. Sbírka je přístupná veřejnosti pro skupinové i individuální prohlídky od května do října.
Olivetská kaple je barokní stavbou z r. 1740 s bohatou výzdobou polychromních plastik. Nachází se v parku proti nemocnici.
se rozkládá podél silnice I. třídy I/16 od Trutnova na Jičín a 210-pilnik-znak.jpgželezniční trati Trutnov - Chlumec nad Cidlinou. V obci žije 1070 obyvatel, rozloha obce je 1699 ha v katastrálních územích Pilníkov I, II a III. Součástí obce je osada Letná, která je podél místní komunikace mezi Pilníkovem a Vlčicemi. Do obce přitékají potoky Mlýnský, Prkenný, Starobucký, Vlčický a Volanovský, tvoří potok Pilníkovský, který odvádí vody přes Chotěvice do Labe. V obci je mateřská škola, základní devítiletá škola se školní jídelnou a družinou, domov důchodců, pošta, zdravotní středisko, knihovna, drobné provozovny, prodejny a restaurační zařízení, taneční sál. Do poloviny 13.století vzniklo ve zdejší oblasti několik slovanských sídlišť. Například sídliště Čermná, Chotěvice, Pilníkov, Rokytník, Staré Buky, Vlčice, Žďár a další. Za vlády krále Václava I. (vládl v letech 1230 - 1253) se do tohoto úpského kraje začali stěhovat také Němci a Nizozemci. Kolonizace probíhala i za panování dalšího krále Přemysla Otakara II. (vládl v letech 1253 - 1278). V letech 1277 až 1522 byl Pilníkov s Vlčicemi součástí trutnovské manské soustavy, která až do roku 1371 patřila majitelům trutnovského hradu. Takže jednou podléhala českému králi, jindy zase slezským vévodům - zástavním držitelům Trutnovska. O vesnici Pilníkov se poprvé dozvídáme ze zápisu z roku 1357 v knize "Kniha o potvrzení duchovních funkcí". Brzy po roce 1371 získal Pilníkov do majetku vladyka Ješek Zilvar, jehož potomci se nazývali Zilvarové z Pilníkova a postupně získali řadu majetků na Trutnovsku. Ješek se připomíná na Pilníkově v letech 1388 až 1406 a zřejmě teprve on zde nechal vybudovat tvrz, která ale jako panské sídlo nesloužila dlouho, protože poslední výslovná zmínka o pilníkovské tvrzi je z roku 1581, kdy se však připomíná pouze jako tvrz pustá. 20. března 1514, za vlády krále Vladislava IV. jehož byla ves majetkem, byla ves Pilníkov povýšena na městečko a to na žádost Adama III. Zilvara z Pilníkova. Adam III. také docílil toho, že 30. 06. 1522 byly zilvarovské statky propuštěny z trutnovského manství. Zilvárové vlastnili Pilníkov, který byl součástí panství Vlčice, až do roku 1622, kdy byl Adam V. Zilvar potrestán, za aktivní účast na stavovském povstání v letech 1618 - 1620, konfiskací dvou třetin veškerého svého jmění. Ztratil tak i vlčický statek, který královská komora prodala 21. 01. 1623 Albrechtovi z Valdštejna. Albrecht z Valdštejna však tyto statky 09. 01. 1627 zastavil na 30. let císařskému plukovníkovi Danielovi Hebronovi. Jeho vdova Erdmund Hebronová prodala panství Vlčice Jakubu Weiherovi. V roce 1675 koupil toto panství kníže Jan Adolf ze Schwarzenberka. Schwarzenberkové vlastnili panství až do roku 1789. Ještě za jejich vlády se zdejší a okolní sedláci v roce 1775 zúčastnili nevolnického povstání a v roce 1784 byl, podle dekretu Josefa II., zrušen hřbitov okolo kostela. V roce 1790 koupil vlčické panství (2 městečka a 15 vsí) lnářský velkopodnikatel Jan František Theer. 16. srpna 1820 byl Pilníkov stižen požárem, který vyšel z domu čp. 109. V roce 1830 vznikla nová část Pilníkova, zvaná Nové město. V roce 1852 obec Pilníkov koupila dům čp. 36 pro potřeby radnice a v roce 1855 byla postavena nová škola čp. 35, která dnešní vzhled získala až přestavbou v roce 1887. Panství Vlčice bylo v roce 1868 prodáno Hugovi Wihardovi, továrníku v Libavě. V roce 1870 byla dokončena stavba železnice v úseku Trutnov - Stará Paka, po které první vlak projel 01. 11. 1871. V roce 1873 byl založen první hasičský sbor s 55 členy. Stavba chudobince dokončena v roce 1883. V roce 1914 byl do domácností zaveden elektrický proud. Posledním majitelem byl od roku 1916 Bedřich Reimann, továrník v Prkenném Dole, který panství vlastnil až do roku 1945. V této době byla, v roce 1925, zahájena stavba obecního vodovodu, a v roce 1929 došlo ke sloučení obcí Pilníkova a Pilsdorfu. Po odstoupení Sudet německé Třetí říši byly z obce vysídleny všechny české rodiny, zůstalo kolem dvanácti smíšených manželství.
Památky v obci:
Původní dřevěný kostel Nejsvětější Trojice, stojící uprostřed náměstí na mírném návrší, je poprvé připomínán v roce 1357 jako farní. Beatrix Eleonora Zilvarová dala postavit v letech 1604 - 1605 zděnou věž. Pro značnou schátralost byla původní dřevěná část kostela stržena a v letech 1769 až 1772 byl k věži postaven nový zděný jednolodní kostel podle plánů Martinelliho. Současné zařízení kostela je z konce 18. století. Poblíž kostela stojí sousoší Nanebevzetí P. Marie z roku 1763 ve slohu vrcholného baroka s prvky rokoka. V parku pod kostelem se nachází klasicistní kašna s pelikánem z konce 18. století. Na západní straně náměstí stojí řada měšťanských domů s podloubím z doby kolem roku 1800. Statek čp. 270 je pozdně klasicistní z roku 1861. Dále se v obci nachází ještě několik soch z 19. až 20. století.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři, pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse kecá někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění: Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde
Pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní kvalitního blogu.

Jiří Krejčí

Václav Mochomůrkaopisovač?22:429.7.2011 22:42:22
NULITak jsem se také16:2717.10.2008 16:27:46
nepolitikTak jsem se podíval na odkazy15:1017.10.2008 15:10:38
N.D.***************09:2917.10.2008 9:29:35
VanekDiky pane Krejci08:2717.10.2008 8:27:14

Počet příspěvků: 5, poslední 9.7.2011 22:42:22 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00