Toulky Pobaltím - Tallinn - 1

pátek 7. listopad 2008 08:00

Minulý pátek jsem přerušil Toulky rodným krajem, ale abych zachoval své páteční povídání o zajímavých místech, tak jsem si pro zimní měsíce vybral toulky pobaltskými městy. Vím, že bych měl začít od začátku, tedy od Petrohradu, ale protože se mi tam nejvíce líbilo hlavní město Estonska Tallinn, tak začnu jím.

552-tallinn-od-more.jpgDo Tallinnu jsem se dostal poprvé v roce 1967, několik měsíců po tom, co byl zbaven prokletí uzavřeného města, kam směli jen občané tehdejšího SSR a to ještě na speciální propustku. Kotvila zde ve vojenské části přístavu Baltská flotila, a proto byl pro cizince, byť ze spřátelené země, zcela nepřístupný. Přijel jsem tam autobusem z Petrohradu (tehdy ještě Leningradu), takže jsem si během cesty ještě prohlédl Narvu a krajinu podél silnice. Byla to velmi zajímavá a poučná cesta, ale o té až někdy jindy. Podruhé jsme byli v Tallinnu s manželkou v roce 1987.
552-tallinn-1.jpgPrvní písemná zmínka o Tallinnu je datována rokem 1154, kdy slavný arabský učenec Al Idrísí zmiňoval místo 210-tal-znak.jpgKalevanlinna (dřívější jméno Tallinnu). Tehdy na pahorku vysokém 48m stálo hradiště Estů o rozloze 7,3 ha. Při úpatí tohoto pahorku chráněného lesy vyrostla nevelká osada, která se postupně rozrůstala v silné hospodářské a obchodní centrum 10. století. Městská práva obdrželo město v roce1157. V roce 1219 během křížové výpravy dobyl estonský hrad v Kalevanlinně dánský král Valdemar II.. Nechal ho zbořit a místo něj vybudoval novou tvrz. Ve finštině i v estonštině se jméno Tallinn vysvětluje jako „dánská tvrz“ („taani linn“), „rolnické město“ („talu linn“) nebo „město Beránkovo“ („Tall-linn“). Další historická jména města jsou Revel (Reveln, Reval, Revalia), Kolyvan (Koluvan, Kolõvan) a Lindanise (Lindanäs). V roce 1227 po porážce u Bornhøvedu ztratili Dánové město ve prospěch řádu mečových bratří. O tři roky později opět získalo město Reval městská práva. Dánové opět ovládli město v roce1236 a potvrdili lokaci podle lübeckého práva v roce 1248. V roce 1265 začali budovat v této části svých území největší pevnost s hradbami dlouhými 2,5 km (jedny z nejdelších ve středověké Evropě), vysokými až 16 m a s 45 baštami. Po dvaceti letech se v roce 1285 Reval stal členem Hansy. V roce 1346 bylo Estonsko spolu s Revalem zakoupeno řádem německých rytířů, který přestavěl hrad ze 13. Století. Největší rozkvět prožívalo město v 15. Století. Kostely, kláštery, správní budovy, ba i obytné domy byly přestavovány v gotickém slohu a většina se jich zachovala až do dnešní doby.  To ovšem neznamená, že tím výstavba skončila, pouze se přizpůsobovala době a tak zde najdeme i stavby barokní, klasicistní i renesanční. Koncem 16. století následkem soupeření čtyř mocností (Polska, Ruska, Dánska a Švédska) v livonské válce, připadl Tallinn spolu se severní částí nynějšího Estonska Švédsku. Teprve v průběhu 3. severní války obsadil car Petr Veliký roku 1710 po vítězném pochodu ruské armády Estonsko. Od té doby neslo město ruský název Revel a zůstalo v ruských rukou až do roku 1918, kdy po vyhlášení nezávislosti Estonské republiky získalo název Tallinn. V průběhu druhé světové války město šťastně uniklo vážným škodám (mimochodem ty, ke kterým došlo, se staly při sovětském dobývání města z rukou Němců v roce 1945). Po rozpadu Sovětského svazu a obnovení nezávislosti Estonska roku 1991 získal Tallinn do značné míry opět svůj západní vzhled. Město je nyní jedním z nejvíce navštěvovaných hlavních měst Evropy.
552-toomp-nao.jpg
552-toomp-let.jpgNaše 210-ta-dl-herrmann.jpgputování Tallinnem nemůžeme začít nikde jinde než právě na onom 48 metrů vysokém pahorku zvaném Toompea, který je dnes místo lesů obklopen kolem dokola parkem. Zachovala se zde západní zeď a tři strážní věže pocházející ze 14. století, z nichž nejvýraznější je ta nejvyšší zvaná Pikk Hermann 210-katedrala.jpg(Dlouhý Heřman) na níž neustále vlaje estonská státní vlajka. V roce 1967 byla ovšem jiná, než je dnes. Nejvýznamnější stavební památkou Toompei je gotická katedrála Panny Marie postavená v roce 1229, ve které jsou náhrobky a epitafy - (mj. renesanční náhrobek  Pontuse de la Gardie z roku 1585, švédského místodržícího Estonska). Na základech východní zdi byl v letech 1767-73 postaven pozdně barokní palác, v němž úřadovala
552-toomp-parliam.jpggubernská správa, později rada ministrů Estonské SSR a dnes asi vláda svobodného Estonska. V roce 1840 byla vedle Dómu postavena budova 210-tal-chr-alex-nev.jpgEstlandského rytířského řádu, kde v době mé návštěvy sídlila Státní knihovna Estonské SSR, takže se lze domnívat, že i dnes tam sídlí Národní knihovna Estonska. V letech 1894-1900 byl na Palácovém náměstí postaven typický pravoslavný chrám Alexandra Něvského, který v tomto středověkém prostředí působí jako pěst na oko a přesto je mnohem větší atrakcí pro fotografy, než historický velmi cenný, ale slohově velmi strohý Dóm. V severní části stojí za pozornost typický šlechtický dům ze 16. století, k němuž patří konírny, místnosti pro služebnictvo a hospodářská stavení rozkládající se kolem vnitřního dvora. V jeho blízkosti stojí budova bývalého gubernského soudu postavená v klasicistním slohu. Na východním okraji pahorku Toompea je vyhlídková terasa. Pohled z ní na Dolní město, chráněné mohutnou obrannou zdí s četnými strážními věžemi, opravdu stojí za to. Mně v roce 1967 po téměř tříměsíčním pobytu v Minsku silně připomněl pohled z Pražského hradu na malostranské střechy a Staré město, jenom místo Vltavy tam bylo moře.
552-toom-3.JPG

552-toomp-1.jpg

552-toomp-2.jpgPro dnešek svoji návštěvu skončíme a za týden se vydáme do Dolního města. Historická část města je zachovalostí a množstvím středověkých staveb opravdu něčím výjimečným, protože je zde na ploše 118 ha zachováno téměř půl druhého tisíce historických staveb. Toompea i Dolní město - byly v roce 1997 zapsány na listinu světového dědictví UNESCO. 

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři, pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. U diskusních příspěvků bez mailové adresy automaticky předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění: Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde
Pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní kvalitního blogu.
Napsáno: 5. 11. 2008
Zveřejnit: 7 .11. 2008 v 8:00

Váš emeritní tapetář

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00