Toulky Pobaltím – Tallinn – 2

pátek 14. listopad 2008 10:00

Vana Toomas (puvodní)


Po prohlídce hradu Toompea se dnes podíváme do Dolního města, které do něho oddělovala vnitřní zeď, kterou dal městský magistrát postavit v roce 1454. Zeď měla dvě brány, kterými bylo možno během dne sestoupit do Dolního města. Ovšem o deváté hodině večerní se brány uzavřely a jakékoli spojení mezi hradem Toompea (Horním městem) a Dolním městem bylo do příštího rána přerušeno. Zdi se říkalo Zeď nenávisti, což vystihuje vztahy, které v té době vládly mezi hradem feudálů a čtvrtěmi měšťanů, kupců a řemeslníků.

552-dl-noha-zed-nenavisti.jpg
Zeď se táhne podél ulice Pikk Jalg (Dlouhá noha), která 210-pikk-jalg-1.jpgvede dolů do města a je ukončena jednou z výše jmenovaných bran. My však sestoupíme do Dolního města druhou branou, která stojí na začátku ulice Pikk Jalg a vchází se jí do ulice Lühike Jalg (Krátká noha) a sejdeme po 210-kratkanoha.jpgschodech ke kostelu Niguliste kirik (kostel sv. Mikuláše) ze 13. - 15. století, který byl, jako jediný v Tallinnu, téměř zcela zničen během sovětského náletu v roce 1944. Po válce byl znovu postaven. Když jsem zde byl v roce 1967, tak na něm právě usazovali měděnou věžní špici. V roce 1987 v něm bylo muzeum a koncertní sál, kde jsme byli na varhanním koncertu. Jak je tomu dnes nevím.
552-nigulistekirik-nap.jpg

Centrem Dolního města a vlastně srdcem celého Tallinnu je Raekoja Plats (Radniční náměstí).
550-radnicni-nam.jpgDominantou náměstí je Raekoda (radnice) z patnáctého století, postavená v gotickém slohu. Vypadá jako kostel, ale je to jedna z nejstarších světských gotických staveb, které se v Pobaltí dochovaly. Na špičce její věže se už téměř pět set let otáčí světoznámý symbol Tallinnu - Vana Toomas (Starý Tomáš) větrná korouhev v podobě středověkého vojáka. Dnes je to ovšem kopie a originál je uložen na radnici. Naproti radnici je Raepteek, nejstarší lékárna v severní Evropě. Od svého založení v roce 1422 (tedy dávno před objevením Ameriky, jak s hrdostí uvádějí průvodci) funguje nepřetržitě dodnes!
552-raepteek.jpg

Převážná většina obytných domů Dolního města byla postavena v 15. – 16. století, avšak během dalších let docházelo k častým přestavbám a úpravám. Nejlépe si svůj vzhled zachovaly domy v ulici Lai od níž vede na západ ulice Nooruze, ve které stojí Suur ait (typická středověká sýpka) ze 17. století a shluk budov bývalého ženského kláštera sv. Michala. Ulice končí u pevnostní zdi, na níž nás zaujmou dřevěné můstky mezi jednotlivými věžemi, na nichž byli v případě potřeby umístěni obránci města. Půjdeme-li podél této zdi, napočítáme celkem 9 věží, až dojdeme ke koňskému mlýnu, k jehož práci bylo, jak už název říká, používáno koní. Podél zdi dojdeme až ke konci ulice Lai, kde uvidíme další skvělou památku středověkého stavitelství Oleviste kirik (kostel sv. Olafa).
885-Olevistekirik.jpgPrvní písemná zmínka o něm pochází z roku 1267. Současnou podobu získal kolem roku 1500. V té době se jeho věž tyčila do výšky úctyhodných 159 metrů a patřil k nejvyšším stavbám v Evropě. Věž však mnohokrát hořela po úderech blesků a dnes měří „pouhých“ 124 metrů. Luteránská strohost jeho interiéru silně kontrastuje s třpytivou pravoslavnou zdobností chrámu Alexandra Něvského v Horním městě. Výstup na věž stojí zato. Výhled, který se odtud naskytne, je skutečně fascinující. Kromě celého města jsou vidět i klidné vody Finského zálivu daleko za přístavem. Kousek od chrámu je čtyřpodlažní béžový blok, kde bývalo sídlo KGB.

Nejstarší ulicí Dolního města je Pikk tänav (Dlouhá ulice), která vede od Raekoja plats (Radničního náměstí) k Suur Rannavärav (Velké mořské
552-Suur-Rannavarav.jpgbráně), která je vstupní branou od Tallinnskému zálivu. Brána byla postavena 210-tree-1.jpgv roce 1529 a nad jejím gotickým obloukem je umístěn znak města vytesaný z dolomitu. Důležitost ulice Pikk tänav byla v hanzovních dobách v tom, že byla nejkratší cestou z přístavu k tržišti na Raekoja plats. Právě na této ulice stála většina cechovních domů a bydleli tu i mnozí bohatí obchodníci. Číslem 71 je označena budova spojující v jeden celek tři obytné domy z 15. století, které místní lidé 210-gilda-1.jpgříkají Kolmele öele (Tři sestry), ve kterých je nyní hotel. V domě číslo 17 (postaveném v roce 1440) sídlila Suurgilde (Velká Gilda), významný obchodní spolek, k němuž patřila většina vážených obchodníků. V době mých návštěv zde sídlilo Historické muzeum mapující dějiny Estonska do poloviny 19. století a snad zde sídlí dosud. Naproti pak byl Maiasmokk (Sladký zub), kavárna, která téměř beze změny fungovala od roku 1864 a snad funguje i dnes.

552-Suur-Rannavarav-2.jpgSuur Rannavärav bývala jednou ze šesti bran ve 2,35 km dlouhé a 2,5 metru silné městské zdi, z níž se tři čtvrtiny dochovaly do současnosti, stejně jako 18 z původních 27 strážních věží. K bráně přiléhá kruhová dělostřelecká věž z 16. století, zvaná Paks Margareta (Tlustá Markéta),
552-Paks-Margareta.jpgkterá je nejmohutnější věží v celém obranném systému Tallinnu. Má v průměru 24 metry a její zdi dosahují síly 4,7 metru. V roce 1966 byl její vnitřek prázdný, ale v roce 1987 zde už sídlilo Námořní muzeum. Podle informací, které jsem získal na internetu, se z trávníku před věží vypíná neukončený černý kovový oblouk, který je symbolickým memoriálem 852 obětí katastrofy trajektu Estonia 28. září 1994.
552-pamatnik-estonia.jpg

Zde dnešní procházku Tallinnem ukončíme a budeme pokračovat za týden.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « » Banner Díky Vládě!

Vážení čtenáři, pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. U diskusních příspěvků bez mailové adresy automaticky předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění: Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde
Pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní kvalitního blogu.

Váš emeritní tapetář

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00