Máme právo vědět, kdo nás soudí?

středa 17. prosinec 2008 09:00

Zní titulek článku v rubrice ÚHEL POHLEDU v Lidových novinách ze dne 16. prosince 2008, ve kterém Stanislav Polčák, advokát se specializací na ústavní právo, reaguje na rozhodnutí Pražského městského soudu, že do minulosti soudců, konkrétně jejich členství v KSČ, nikomu nic není a ptá se:

„Opravdu občan nemá právo vědět základní profesní údaje o těch, kdo rozhodují o právech a povinnostech jiných? Skutečně je ústavně zaručené právo na informace limitováno hranicí soukromí jednotlivce, i když ten požívá statusu veřejného činitele? Nemáme tedy právo vědět, kdo nás soudí?“ a dále dodává: „Demokratický právní stát stojí na důvěře občanů v právo a s ní i padá. Nedostatek této důvěry podlamuje základní hodnoty demokratické společnosti svobodných a rovnoprávných občanů.“

V závěru Stanislav Polčák píše: „Ono novodobé zaklínadlo nezávislosti soudců, s jehož pomocí si soudci mnohdy úspěšně obhajovali své platové poměry, v tomto případě působí přesně opačně. Netransparentnost justičních osob podlamuje jejich nezávislost. Nezbývá proto než doufat, že shora uvedený rozsudek nebude konečný a jeho správnost posoudí Nejvyšší správní soud či případně Ústavní soud.“

Protože s jeho stanoviskem plně souhlasím, doporučuji vám, kterým není stav naší justice lhostejný, abyste si celý článek přečetli. Jistě potom budete, stejně jako já, zvědavi, jaký bude konečný verdikt Nejvyššího správního soudu, případně Ústavního soudu. Nechme se překvapit.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. U diskusních příspěvků bez mailové adresy automaticky předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svů blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00