Pět důvodů, které otřásly Julínkem

pátek 30. leden 2009 14:58


Pod tímto titulkem přinášejí dnešní Lidové noviny v rubrice ÚHEL POHLEDU zajímavou úvahu šéfredaktora Týdeníku Televize Petra Kučery, který byl redaktorem domácí rubriky LN, kde se věnoval zdravotnictví, z níž vyjímám:

Na ministerstvu zdravotnictví se šéfové točí jako figury na orloji. To je taková už pomalu „pěkná tradice“. Ani Tomáš Julínek na tomto faktu nic nezměnil. Dlužno dodat, bohužel. Byl neslavně odejit stejně jako většina jeho předchůdců. Proč neuspěl? Tady je pět zásadních důvodů.
1. Slabá vláda, slabý premiér.
Hned v prvních minutách po sečtení výsledků parlamentních voleb bylo jasné, že se silné vlády, která by měla dispozice provádět potřebné reformy, nedočkáme. Když po všech dlouhotrvajících politických tanečcích konečně vznikl kabinet Mirka Topolánka, jen naivka si mohl myslet, že takto slabá vláda – pokud se nestane zázrak – bude mít šanci prosadit cokoli, co nebude vonět ČSSD. A také bylo jasné, že Jiřímu Paroubkovi a spol. nebude vonět nic.
2. Chabá komunikace.
Co si budeme namlouvat, Tomáš Julínek není žádný rétor. Jeho nedostatek – srozumitelně formulovat a jasně obhajovat myšlenky – se jasně projevil například v diskusních pořadech, kde mu mluvkové typu Davida Ratha dali pokaždé na frak.
3. Velký a malý Tomáš
Souvisí do značné míry s předchozím bodem. Julínek vsadil na poměrně vtipné a neotřelé spojení „velkého“ a „malého“ Tomáše, když jako svého mluvčího přivedl na úřad vystudovaného farmaceuta a erudovaného novináře a organizátora Tomáše Cikrta. Jenže potenciál tohoto dua zůstal pouze naznačen v úvodní brožuře slibující reformní změny.
4. Načasování změn
Zavést jako první jednoznačně nepopulární regulační poplatky a pak teprve pacientům slibovat pozitivní kroky, byl nesporně nešikovný tah. Poplatky, byť zdravotnickému systému nesporně prospěšné a asi snadno zaveditelné, vyvolaly takovou vlnu nevole, že na slibovaná pozitiva už nedošlo.
5. Socialismus v nás
Zdravotnictví a školství jsou v české krajině bezplatné – a basta! Co na tom, že je to lež jako věž. Každý nechť si sám spočítá, kolik on či jeho bližní ročně utratí za léky či za školní pomůcky svých potomků. Třicetikorunový poplatek je za těchto okolností opravdu směšná částka. Ale systému zdravotního pojištění může vydatně pomoci přesměrovat peníze tam, kde jsou více potřeba. To se během toho jednoho roku potvrdilo, bez ohledu na tvrzení ČSSD. Češi však stále zůstávají v zajetí komunistických idejí všechno všem a zadarmo. Poslední volby to ukázaly jasně – za třicet korun prodali čeští jidášové kraje a Senát Rathům, Drymlům a Emmerovým.

Celý článek, se kterým souhlasím a doporučuji k přečtení, najdete zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a dokazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00