Tallinn - 13

pátek 6. únor 2009 10:00

     Dnes navštívíme tallinnskou riviéru Piritu, hojně využívanou nejen k letnímu odpočinku, ale i k zimním sportům. Dostaneme se na ni podle parku Kadriorg, kde u pomníku rusalky odbočíme vlevo na pobřežní cestu Pirita Tee, která poskytuje nezapomenutelné pohledy na Tallinnský záliv a přes něj i na město.

     Po druhé světové válce byla Pirita na dlouhý čas uzavřena když se stal Tallinn tzv. „Закритый город“, tj. uzavřené město, kam i sovětští občané mohli pouze na speciální propustku a cizincům byl vstup zakázán. V té době zde měla domovský přístav sovětská Baltická flotila a nábřeží bylo opatřeno zátarasy z ostnatého drátu, aby náhodou někdo neutekl do Finska, kam je to asi 80 km a rozdíl mezi finštinou a estonštinou je podobný jako mezi slovenštinou a češtinou. V noci byl vstup na Piritu zakázán.

552-ruk-pamatnik.jpg

     Od Rusalky budete pokračovat podél pobřeží až dojdete k Sovětskému válečnému památníku. Když jsem zde byl v roce 1967, tak stál na tomto místě pouze obelisk vysoký 35m, ovšem při mé druhé návštěvě v roce 1987 už zde stálo typicky sovětské betonové monstrum z roku 1975. Protože je symbolem sovětské moci, tak ho Estonci nenávidí. Nyní je prý značně zanedbán.

552-ol-stad.jpg

     Od památníku se dostanete k Olympijskému centru, které bylo postaveno pro jachtařské soutěže na olympiádě v roce 1980. Dnes jsou v něm hotely s kasiny, restauracemi a bazény. Je zde také jachtařský přístav, odkud se můžete vypravit člunem na některý z okolních ostrovů.

     Protéká zde také Pirita jõgi (řeka Pirita), která pramení v močálu Pususoo přibližně 20 km severovýchodně od města Paide a zde se vlévá do Tallinnského zálivu.

552-pir-plaz.jpg

     Dnes je Pirita j nejvíce známa svou upravenou přímořskou pláží, která je v letních měsících hojně využívána k odpočinku. Na pláži lze pozorovat i řadu vodních ptáků, jako jsou labutě, racci atd., nicméně koupel vyžaduje i v létě značnou dávku otužilosti. Oficiální pláž začíná na sever od ústí Pirita jõgi do Tallinského zálivu a leží ve stínu lesa s vysokými borovicemi. Je zde mnoho místa a mělká voda až do 500 m od pobřeží. Je ideálním místem pro děti a začínající surfaře. Na pláži, můžete strávit hodiny pohledem na panorama Tallinnu nebo sledováním výletních lodí připlouvajících z Helsinek ai Stockholmu či odplouvajících opačným směrem. Na pláži jsou také volejbalové sítě, houpačky a několik dalších zařízení. Ovšem nenaleznete zde žádný kiosek, protože na pláži je přísně zakázáno požívání alkoholu.

     Rozsáhlé borovicové lesy působí na některých místech dojmem odlehlého místa. Právě proto jich využívají návštěvníci Pirity k procházkám, projížďkám na kole a v zimě k jízdě na běžkách.

Televizní věž

     Nedaleko pláže je také botanická zahrada, kde roste snad každý druh rostlin, křovin a stromů, které se na území Estonska vyskytují. Zahrada je ideálním místem pro nerušený odpočinek po prohlídce městských pamětihodností, pro ty, kteří neholdují pobytu na pláži. Jediným rušivým prvkem je Televizní věž otevřená 7. listopadu 1980. V srpnu 1991 se zde střetli Estonci se sovětskými vojáky, kteří chtěli věže využít pro své potřeby. Sověti se nakonec stáhli. Ve výšce 170m je restaurace Galaxy a otáčivá plošina poskytující panoramatický pohled, kdy si pomocí dalekohledů přiblížíte na Staré Město, klášter sv. Brigity, vilovou čtvrť a pláže. Za pěkného počasí byste měli údajně vidět i Helsinky.

552--les-hrbit-3.jpg

250-konstantin-pasti.jpg  250-hrob-presidenta.jpg

     Je zde také Metsakalmistu (Lesní hřbitov). Kde najdete hroby básnířky Lydie Koidula (jejíž ostatky byly do roku 1946 v Kronstadtu), šachového mistra Paula Kerese, spisovatele AH Tammsaare a v roce 1990 sem byl pohřben i předválečný prezident Konstantin Pätsi.

552_pirita_klooster_aero.jpg

     Na břehu Pirita jõgi leží vzácná historická památka Klášter sv. Brigity, jehož historie sahá až do XV století. Myšlenka založit v hlavním městě Estonska Tallinnu klášter vznikla v hlavách některých tallinnských obchodníků již na počátku 15. století, kdy Tallinn (Reval) začal těžit ze svého výsadního postavení tranzitní obchodního bodu mezi východem a západem. Navzdory tomu, že obchodníci Hinrich Huxer, Gerlach Krusem a Hinrich Swalbart a jejich přátelé nakonec získali na pravém břehu řeky Pirita pozemky pro klášter, trvalo to ještě několik let, než se jim podařilo překonat všechny problémy a začít s budováním kláštera. V té době ve městě probíhal stavební boom. Byly rekonstruovány ochranné zdi a bylo postaveno mnoho nových obranných věží i nová radnice. Kvůli tomuto boomu se lidé, kteří se rozhodli, že postaví klášter sv. Brigity, potýkali jak s nedostatkem stavebního materiálu, tak i s nedostatkem dovedných organizátorů a stavebních dělníků.

552-brigita-2.jpg

     V roce 1417 bylo za podpory livonského velmistra konečně získáno povolení a stavba se. Kostel byl vysvěcen 15. srpna 1436 tallinnským Biskupem Jindřichem II. Klášter, který byl největším ve Starém Livonsku, zde existoval více než 150 let. Klášter se přísně řídil pravidly řádu sv. Brigity. Podle těchto pravidel nemohl mít klášter více než 85 členů - 60 sester a 25 bratří (z toho 13 kněží). Také kostel byl postaven podle pravidel tohoto řádu. Monumentální trojúhelníkový štít nad portálem je vysoký asi 35 metrů a byl užitečným orientačním bodem pro námořníky. Interiér měl rozměry 24x56 m. Navzdory tomu, že většina pravidel řádu sv. Brigity byla při výstavbě dodržena, tak hlavní oltář byl umístěn na východ místo na západ, jak je typické pro kostely sv. Brigity. Podle pravidel měl kostel 13 oltářů, všechny pojmenované po apoštolech, takže každý kněz měl svůj vlastní oltář a svého apoštola.

Klášter sv. Brigitty

     Kláštert byl brutálně zničen ruskou armádou, která se vtrhla koncem ledna 1575. Teprve v roce 1930 byly v bramborovém poli objeveny zbytky kláštera a v roce 1934 začaly první systematické výkopy, které vedly brzy k pozoruhodným nálezům. Jednu skupinu tvoří budovy a druhou tvoří nespočetné artefakty spojené s každodenním životem v klášteře.

     Klášter sv. Brigity a jeho historické ruiny měly v průběhu posledních desetiletí sovětské okupace pro mnoho Estonců zvláštní význam. Historie kláštera připomínala Estoncům dlouhou a bohatou minulost jejich národa. Proto se také objevil ve slavném estonském filmu Poslední zbytek natočeném za sovětské nadvlády.

552--konvent-pirita.jpg

     Nový klášter sv. Brigity, postavený vedle zříceniny starého kláštera, byl slavnostně otevřen arcibiskupem Erwinem Josefem Edderem 15. září 2001.

Nakonec ještě dvě videa
TALLINN,Pirita

Windsurfing

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a dokazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00