Novinářův názor na odposlechy

pondělí 9. únor 2009 10:00



V současné době se nejen v parlamentě a novinách ale i zde na bigblogeru rozvinula široká diskuse o tom, zda uveřejňovat odposlechy v médiích či nikoliv. Sobotní Mladá fronta DNES přinesla v rubrice FÓRUM ČTENÁŘŮ zajímavý názor bývalého českého a dnes kanadského novináře Petra Adlera, který je natolik zajímavý, že si na něj dovolím nejen upozornit, ale i z něho citovat.

tak jmenuje onen článek, kde autor v úvodu píše: „Doufám, že následující slova bývalého českého a dnes kanadského novináře zveřejníte. Považuji vaše krokodýlí slzy nad zákonem o tom, že novináři nesmějí používat policejních odposlechů, za vrchol pokrytectví.“ A dále dodává: „Sdělovací prostředky nejsou ani nad zákonem jako takovým, ani nad běžnou slušností.“ Potom už hodnotí policejní odposlechy následovně:

V první řadě: policejní odposlech v zemi, která o sobě tvrdí, že je demokratická, vznikne poté, kdy policie požádala soudce o povolení, a pak to povolení dostala. Účelem takového odposlechu je vyšetřit podezření z trestného činu. Odposlech má policii pomoci, aby případně změnila podezření v jistotu a pak zakročila. Když zveřejňujete pouze záznam policejního odposlechu, nejen že můžete mařit (a často maříte) další průběh vyšetřování, ale navíc zveřejňujete pouze jeden kamínek z mozaiky. To je hrubá neslušnost. Jak vůči vyšetřovaným, tak vůči čtenářům.

Za druhé: pakliže odposlech hrál nějakou podstatnou úlohu v odhalení zločinu, použije jej žalobce ve většině případů při soudním přelíčení. V tu chvíli se však stává záznam věcí veřejnou a jeho použití se stává zcela logickou částí reportáže spolu se všemi ostatními poznatky, které zpravodaj získá zákonnou cestou.

Za třetí: odkud víte, že záznam, který jste získali od úředníka, který porušuje služební přísahu, je úplný? Co když jde o účelový sestřih, který má vyvolat určitý dojem? To nevíte, ba ani nemůžete vědět, ale i přesto se domáháte práva něco takového zveřejnit. Účel nesvětí prostředky a drze tvrdit, že vám jde jen a jen o svobodu slova, hraničí s bohapustou lží.“

Co dodat, že lze jedině doufat v to, že naši investigativci tato slova svého kolegy nejen pochopí, ale budou se jimi také řídit. A na úplný konec poděkovat Petru Adlerovi na peter_adler@canada.com za jeho otevřenost.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a dokazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00