Je u nás opravdu přeapatykováno?

pondělí 23. únor 2009 10:00



Pavel Verner napsal v Právu z 31. 1. 2009 ve Sloupku s výše uvedeným názvem, že mu přítel pracující u distributorů léků řekl:

     

     „Viděl jsem koně počítat násobilkou, spatřil jsem tele s třemi hlavami, ale nikdy jsem nepotkal chudého lékárníka.“ Na což navazuje tímto textem: „Lékárníci to v těchto dnech asi neradi slyší. Soudím aspoň podle hluku, který kolem svého podnikání nadělají, coby ohrožená skupina společnosti. Koupají se teď v roztoku politiky a podnikání.“ Aby v další pasáži je nevybíravě „zkritizoval“:

      „Vzpomeňme, že živnost lékárnická byla po změně politických poměrů jednou z nejlukrativnějších. Čerství soukromníci levně převzali do podnikatelské péče prostory, vybavení a zásoby. Dobře se tedy začínalo, a to na poli s nepřetržitou úrodou, neboť nemoci jsou věčné. Distributoři si lékárníky předcházeli. Lékárny otevřené daleko od zdravotnických zařízení aspoň úspěšně „baťůžkařily“, čili část léků dodávaly přímo do ordinací výměnou za recepty, v podstatě se tak dělily o zisk. Nelegální, však neprokazatelné. Neprozíraví z lékárníků začali bez ohledu na riziko trhu stavět vily, prostě se rozšoupli. Závaží rizika teď dopadlo. Zkrátka kapitalismus.“ Přitom zapomněl na jednu věc, že s tím sortimentem, který „levně převzali“ by si mnoho nevydělali, protože v tehdejších lékárnách, na rozdíl od současných lékáren, byla jediným sortimentem pouze léčiva. Vzpomínám si, jak jsem se, při své první cestě do Bavorska, divil, jak široký sortiment tamní lékárny mají. Teprve po návratu domů a rozhovoru s jedním místním lékárníkem jsem pochopil, že pouhým prodejem léků na recept by se neuživil. Proto dnes kromě léků najdeme v našich lékárnách jako doplňkový sortiment „zdravou“ výživu, kosmetiku a dokonce i obuv, keramiku a nevím co ještě.

     Zajímavé je proto jeho názor: „Jedinou lékárnu na malém městě tyto hrátky nemusí zajímat, ta se za jakéhokoli systému uživí.“ A já mu říkám, že ani tato lékárna se bez doplňkového sortimentu neuživí. Jinak souhlasím, že nejen ve velkých městech jsou lékárníci vystaveni konkurenci, jako všichni ostatní podnikatelé. Ovšem soudruh redaktor, který jim tolik závidí, zapomněl na jednu věc, a sice že lékárníci na rozdíl od ostatních podnikatelů mají zákonem stanovenou marži a různou cenu téhož léku pro vydej na recept hrazený pojišťovnou a pro výdej na recept nehrazený pojišťovnou.

     Pro ilustraci uvedu příklad u jednoho z mých léků, který je plně hrazen ze zdravotního pojištění. Jde o lék Tramadol retard 100 mg u kterého pojišťovna hradí Kč 169,60, ale pokud pro něj přijdete s receptem, ale bez úhrady pojišťovny, tak za něj zaplatíte Kč 179,30, takže na jednom balení lékárník tratí Kč 9,70. Ty získá z poplatku za položku receptu. Pokud je předepsáno jedno balení získá, vydělá 20,30, pokud však jsou předepsána balení tři tak už to je pouhých Kč 0,90, a u mne, který na tři měsíce potřebuje 9 balení, už prodělá Kč 57,30. Je pravda, že ne každý pacient potřebuje ten lék trvale a tak je předepisován i menší počet balení, což v dobrém případě může vést k tomu, že nula od nuly pojde a lékárník na tomto léku neprodělá. Proto si myslím, že ten třicetikorunový poplatek nikoho nezabije a peníze, které pojišťovna ušetří, se hodí na léčení mnohem vážnějších pacientů. Jenom mě mrzí, že i tak výmluvný mluvčí jakým byl Tomáš Cikrt, nedokázal tyto jednoduché kupecké počty veřejnosti vysvětlit. Já to považuji za mnohem lepší řešení, než odvádění těchto poplatků pojišťovnám a zpětné proplácení tohoto rozdílu lékárnám. Znamenalo by pouze zvýšení zbytečné byrokracie a nákladů, jak u pojišťoven, tak u lékáren. Ovšem tak jednoduchou úvahu od novinářů nemůžeme požadovat. Ti si dovedou dobře spočítat pouze vlastní výplatu. Ono je opravdu mnohem jednodušší odsuzovat kapitalismus z redaktorského křesla, než se živit poctivou prací.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00