Další poděkování České televizi

sobota 21. únor 2009 16:37



Už jsem si pomalu odvykl sledovat pořady České televize, ale opět jsem včera našel jeden, který jsem nejen s velkým zájmem sledoval, ale za který musím i poděkovat. Byla to 13. komnata Arnošta Lustiga, kterou připravili: J. Rauvolf, M. Čech a P. Slavík a jejímž průvodcem byl, mně dosud neznámý, překladatel a publicista Josef Rauvolf.

     
     Šlo o neobyčejný příběh světoznámého spisovatele, který se vyrovnával se zkušeností života na pokraji smrti je obrazem neobyčejného života i neobyčejného přístupu k němu. Spisovatele, který nejen patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, ale který svým dílem dokázal oslovit celý svět. Spisovatele mimořádně plodného, jenž za svůj život napsal více než čtyři desítky románů, povídkových knih a esejí, zabývajících se už od prvních povídkových souborů převážně tematikou židovství, holocaustu a druhé světové války.
     K jeho nejvýznamnějším textům patří knihy povídek Noc a naděje (zfilmováno Zbynkem Brynychem pod názvem Transport z ráje) a Démanty noci (stejnojmenný film Jana Němce). Velký ohlas získaly novely Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Obě natočil pod stejnými názvy Antonín Moskalyk. Jeho knihy vycházejí od počátku šedesátých let minulého století anglicky, španělsky, německy, japonsky, srbsky, holandsky, norsky, bulharsky, polsky.
     Přestože mu letos bude už 83 let, tak stále píše a vydává, v loňském roce šel do tisku jeho zatím poslední román Zloděj kufrů. Mezi lidmi, kteří ho znají osobně, platí Arnošt Lustig za mimořádně vitálního a veselého člověka, kterému ani ty nejtěžší životní zkoušky a nejhorší okamžiky nevzaly chuť do života a specifický humor. A to ani dnes, kdy se již potřetí podrobuje chemoterapii, pro onemocnění rakovinou lymfatických uzlin.
     Protože mám téměř všechny jeho knihy ve své knihovně, tak mě velmi zajímalo, jak se Česká televize zhostí základního tématu Třinácté komnaty, tj. překonání velkého životního traumatu. Myslím si, že dokázala dobře odpovědět na otázku, jak dokázal, tehdy ještě velmi mladý a nezralý člověk, přežít hrůzy koncentračních táborů, nakolik ho to poznamenalo a jak se s tímto zážitkem v dalších letech vyrovnával. A jak se s tím vyrovnává dodnes.

552-lustig-2.jpg Celý pořad můžete shlédnout po kliknutí na obrázek.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00