Jeden a půl roku blogerem

středa 1. duben 2009 10:00

Dnes je tomu právě rok a půl, co jsem si založil tento blog a uveřejnil na něm svůj první článek, nazvaný ► Neskuhrám a nezávidím ◄, což mě donutilo k zamyšlení nad tím, k čemu má sloužit blog. K psaní osobních pocitů a zážitků, jen tak, pro radost, jak se domnívají někteří blogeři bojující za čistotu blogů? K boji za něco nebo k obraně proti něčemu? Či k šíření svých osobních názorů? Odpověď na to není jednoduchá.

Budu-li psát své osobní zážitky a pocity určitě dočkám řady pochval, tichého souhlasu a sem tam nějaké té výtky, že píši špatně, že to není ke čtení nebo že má čeština není „splavná“. Budu-li ve svých článcích bojovat za něco nebo proti něčemu, tak budou negativní reakce určitě silně převyšovat nad těmi kladnými. Ovšem nejhorší to určitě bude, pokud budu otevřeně prezentovat své osobní názory, a to na cokoliv. Tam bude těch negativních reakcí většina, zatímco kladných reakcí bude mizivá menšina. Přesto si myslím, že blog by měl sloužit především pro šíření osobních názorů nejen vlastními články, ale i citováním a komentováním názorů jiných.

Kouzlo internetu spočívá nejen v tom, že člověk může svobodně šířit své myšlenky a názory. Určité kouzlo je i v anonymitě čtenářů; a zejména v tom, že dává diskutujícím takovou svobodu, která bourá všechny překážky, vyskytující se při bezprostřední komunikaci z očí do očí. Proto se tak často v diskusích setkáváme s nevybíravými útoky, hrubostí a vulgaritou. Přesto si myslím, že by neměly být diskusní příspěvky cenzurovány či, jak se dnes módně říká, moderovány. Dopřejme diskutujícím naprostou volnost ve vyjadřování. Kdo je příliš citlivý, já bych spíše řekl ješitný a vztahovačný, má dvě možnosti – buď přestat psát, nebo diskusní příspěvky pod svými články nečíst. Já jsem to vyřešil tím, že takové diskusní příspěvky a zvláště pak v nich uveřejněné „tituly“ sbírám a sem tam je uveřejním pro pobavení svých čtenářů. Nakonec jsem dosáhl, že už se objevují pouze sporadicky a většinou se opakují, protože jejich autoři už nejsou schopni je inovovat. Dalším řečením bylo rozhodnutí nepolemizovat s diskutujícími a odpovědět mailem pouze těm, kteří uvedou svoji mailovou adresu. Zajímavé je, že s některými diskutujícími se mi podařilo navázat čilou korespondenci a to i s těmi, kteří s mými názory nesouhlasí. Ti, kteří mailovou adresu neuvedou, zřejmě o moji odpověď nestojí a přišli si na blog vybít svůj vztek či touhu znepříjemnit někomu život, jak praví jedno ze zrnek moudrosti z roku 1909: » Mnohý je teprve tehdy v dobré náladě, když jinému ji zkazí. «

Přesto, ba právě proto, jdu znovu a znovu do toho, jsa si velmi dobře vědom toho, jaká stavidla otevřela lidským emocím internetovská anonymita. Velmi často čtu pod svými články kategorické soudy lidí, které neznám a kteří neznají mne. Mám se mračit, stěžovat si, či snad zanechat psaní? Proč? Vždyť základem jejich hodnocení většinou není to, co jsem napsal, ale to, jestli jsem kritizoval jejich milovaného politika. Někdy se dokonce objeví v diskusi názory, které vůbec, ale vůbec nesouvisejí s tématem článku, pod kterým jsou umístěny.

Proto jsem si položil otázku: „Mám přestat psát jenom proto, abych zabránil útokům na sebe samého; nebo abych přes to všechno, co někteří „zasvěcení“ v diskusích píší, dodržel své předsevzetí neustupovat nátlaku?“ Myslím si, že odpověď znáte a víte, jak jsem se i přes osobní útoky nejhrubšího rázu, čímž bylo znetvoření fotografie mé pravnučky, zachoval. Všem, kteří mně tenkrát vyjádřili svoji přízeň, tímto ještě jednou ze srdce děkuji.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
ODS spustila svoji vlastní stránku
na nejpopulárnějším kanálu pro sdílení videa – YouTube
TV-ODS.jpg
stačí kliknout na každý obrázek.

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00