Jsem příslušníkem sekty

úterý 3. březen 2009 10:00


Tak jsem se dověděl, že podle  kněze Tomáše Halíka jsem příslušníkem nějaké sekty ztotožňující se s extremismem, protože souhlasím s názory Václava Klause. Zajímavé zhodnocení od člověka, který má milovat bližního, jako sebe samého a proto mi dovolte, abych se k němu vyjádřil.

O svém vztahu k Václavu Klausovi jsem napsal ve svém článku ► Proč nemám aversi vůči Václavu Klausovi ◄ a nemám k němu co dodávat. Proto ho nebudu rozebírat. Pokud se týká Tomáše Halíka, tak vám doporučuji k přečtení článek ► Ve službách „ducha doby“od Michala Semína, ředitele Institutu sv. Josefa, ve včerejších lidových novinách, ze kterého vyjímám:

Ačkoli sám sebe Tomáš Halík za liberála nepovažuje, jeho poplatnost absolutizaci mínění většiny je patrná.

Po převratu v roce 1989 se Tomáš Halík stal vysokoškolským kaplanem u Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Od té doby můžeme tuto farnost právem považovat za jedno z center českého „liberálního katolictví“. Mottem jeho působení ve vysokoškolském prostředí, ke kterému byl odsouzen poté, co mu nebyl svěřen církevní úřad většího významu, byly dialog a otevřenost pro různé názory. Při pravidelných úterních setkáních po bohoslužbách vybízel ke svobodnému vyjadřování a kritickému myšlení. Po letech totalitního vymývání mozků a ideologické předpojatosti nemohl tento postoj neimponovat. Kdo však jeho výzvy ke kritickému myšlení vyslyšel, začal se po čase ptát, zda jsou i Halíkovy nekonvenční názory na některé věroučné a morální otázky kriticky prověřené. A kdo v tomto postoji vytrval, zpravidla došel k závěru, že Halíkova „úcta k různosti názorů“ je intelektuální póza. A tak zatímco se s Halíkem smělo veřejně polemizovat „zleva“, námitky z řad jeho posluchačů, směřující k případnému zpochybnění jeho intelektuálních kvalit či věrnosti Kristovu učení, byly systematicky vytlačovány. Svobodná diskuse nemožná S přibývajícími lety narostl osobní Halíkův kult do takové míry, že skutečně svobodná diskuse na půdě jeho farního společenství nebyla možná.

Toto intelektuální manko, v kombinaci s jeho nemalou osobní ctižádostivostí, vedlo nakonec k tomu, že svoje nepopiratelné rétorické nadání dal téměř bezvýhradně do služeb „ducha doby“. Dnes je jen málo témat, kterými se myšlenkový svět Tomáše Halíka liší od dogmat liberálního věku, jakkoli s oblibou tvrdí, že se za liberála nepovažuje. Jeho poplatnost absolutizaci dobově podmíněných většinových mínění je dobře patrná i z toho, jak útočně vystupuje proti těm, kdo se odvažují kritizovat například současnou podobu evropské integrace či pochybovat o fatálních důsledcích globálního oteplování.

 Od září 2006 je páter Tomáš Halík členem rady, jež zasedá v Bruselu a spřádá vize budoucího vývoje Evropské unie. Tomáš Halík je jistě členem mnoha velevážených rad světového významu, ale jen tato se jmenuje „Rada moudrých“. Jenže už starý dobrý Sokrates věděl, že kdo sám sebe nazývá moudrým, před tím je lépe se mít na pozoru. Jako Halíkův starý přítel bych mu proto doporučil přestat jezdit do Bruselu a přesunout se na zapomenutou faru kdesi v pohraničí, kde bude mít za společníky jen několik zbožných „růžencových“ babiček a svátostného Krista ve svatostánku.

Nezkrácenou verzi článku naleznete zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00