Vyvolávači nenávisti (2)

středa 4. březen 2009 16:19

Dnes uveřejnil První internetový deník Neviditelný pes pokračování kritiky Václava Vlka, o jehož první části jsem informoval včera. Protože jsou tam nesmírně zajímavé závěry, tak je opět přináším včetně odkazu na celý článek.

Takže i díky Doležalovi a jeho "volksgenossen" je výsledkem to, že ani Češi, ani Poláci se v podstatě, odhlédneme-li od "oficielních vztahů" nepřiblížili ke svým bývalým sousedům ani o krok. Naopak. Panuje stálá nedůvěra, podezírání a mnohdy i nenávist. Ze strany české i sudetoněmecké. Moc hezký výsledek práce. Ale není on to skutečný a pravý zájem těchto lidí? Objektivně řečeno, tento způsob útočení na ČR, Československo a vůbec vše české má tyto praktické dopady.

01. Agresivní rétorika a vyhlašování, že se Češi dopustili "genocidy" a že jsou jako národ "vrazi", což má podporu, byť nepřímou, v některých a ne nevýznamných kruzích v Německu, má reálný dopad na českou politiku. V situaci, kdy na vás útočí sdružení, které fakticky pokračuje v politice sudetoněmeckého hnutí, hlásajícího, že "konec konců v tomto prostoru nemají Češi co dělat", a s přihlédnutím k tomu, co němečtí nacisté spáchali v celé Evropě, si nemůže dovolit žádná česká politická strana a nebo síla začít skutečně "zkoumat" a "nově hodnotit" otázku spojenou s odsunem.

02. Na základě protičeské agresivní rétoriky vedení sudetských Němců a bývalé vlády Bavorska, kterou přebírá p. Doležal, musela v podstatě přerušit své oficielní styky s Bavorskem a landsmanšaftem i KDU -ČSL, která by jako křesťanská strana měla být CDU/CSU nejbližší. Byl zbořen jeden z možných prvních mostů k diskuzi.

03. V dalších a dalších generacích v České republice je neobjektivní a často otevřeně lživou a nenávistnou protičeskou a pro-sudetoněmeckou kampaní vytvářen a pěstován strach z Němců. Neomalené požadování změny výsledků druhé světové války, kterou ČSR a její česko-moravské obyvatelstvo přežilo jen s štěstím, nemůže než vyvolávat opět, z pocitu ohrožení, nenávist vůči všemu německému. Průzkumem už mezi školáky zjistíte, že jsou Němci stále posuzováni negativně a jako hrozba. (Ovšem nejen v Česku!)

04. Problémem pro Českou republiku se stává i budoucí Německo V Německu roste síla neonacistů, dostávají se do oficielní politiky, zasedají v zemských parlamentech. Zároveň doba nacismu je částí německé společnosti tolerována a považována za "dobrou". Podle průzkumů v BRD až 30% Němců vidí Hitlera a nacismus pozitivně. Takže je jasné, že je na místě být obezřetný. Zvláště pro toho, kdo ví, jak dokonale umí obyvatelé západní Evropy při průzkumech politicky "korektně" lhát a říkat to, "co se má", a ne to, co si myslí. To ve starých zemích Evropy umí lidé snad ještě lépe, než jsme to uměli my za bolševika. Takže s pravděpodobností hraničící s jistotou lze říci, že i velká část mladé generace Němců si podává v otázce nacismu ruku se starými dožívajícími nácky. Podobně jako u nás roste mladá generace obdivovatelů stalinistického komunismu.

05. Naděje, které vzbuzovala změna režimu ve vztahu k našim sousedům v Rakousku a Německu a tím i k sudetským Němcům, nebyly v osobní rovině obyvatel příliš naplněny. Hlavně a právě proto, že na celkem přátelská gesta z Československa po roce 1989 se ozvala, hlavně z Bavorska a Rakouska, jako odpověď naprosto nevybíravá agresivní kampaň. V ní pokračuje u nás dnes už jen někdo. Bohumil Doležal trvale.

06. Představa, že se mladí lidé po otevření hranic a po seznámení s německou realitou stanou nositeli nových vztahů k Německu a tím i sudetským Němcům, se nenaplnila. Na tom se podepsala jak útočná rétorika landsmanšaftu, tak bohužel také trvalý povýšený a přezíravý postoj většiny Němců jak k nám, tak k Polákům a vůbec ke všem Slovanům (snad s výjimkou Chorvatů - válečných spojenců). Že se Češi podobně přezíravě dívají na jiné obyvatele postkomunistických zemí, věc sice poněkud objasňuje, ale není to pro nikoho obhajoba.

07. Naděje českých intelektuálů, že se sudetští Němci stanou "mostem" mezi námi a Evropou, se ukázaly jako mylné. Prakticky nikdo z nás netušil, jak frustrovaní a propagandisticky zpracovaní jsou sudetští Němci. Až na menšinu nenajdete mezi nimi, bohužel, ani náznak sebereflexe. Ani pokus si uvědomit, co se v letech 1918 až 1945 vlastně stalo. No, na druhé straně u nás také volí komunisty dost lidí. A mnozí z těch, kteří si uvědomují, co se vlastně stalo, raději mlčí. Nejen u nás se lidé báli a bojí vyjádřit své názory. Veřejné mínění a konformismus jsou silné zbraně.

08. Doležalova ostrá a oprávněná kritika agresivního Ruska nezní díky historickému povědomí národa Čechům upřímně. Ba naopak. V době, kdy technika "přiblížila" Rusko a Německo, dva státy které se snaží již po staletí ovládnout tento prostor, není možné jednu stranu trvale "odsuzovat". A druhou kreslit jen v jásavých barvách. Takový svět není a nikdy nebyl. Dnes je Německo demokratické. Jaké by bylo, kdyby se USA stáhly z Evropy? Toť vážná otázka. Počet voličů nacionalistů v Německu roste, počet útoků proti cizincům také, sociálně tržní ekonomika pravděpodobně narazila na své meze. Ekonomika a politika vždy souvisí.

09. Trvalý propagandistický tlak páně Doležalův má tak v reálu v Čechách podivné výsledky. Pocit nebezpečí ze strany sudetských Němců je stále oživován. Způsob, jakým je celá otázka presentována, tedy tlak na to, aby Češi "bezpodmínečně uznali svoji vinu", ať již skutečnou či jen vylhanou, je kontraproduktivní. Zvláště lžou-li představitelé landsmanšaftu tak strašně, ale i účinně, že běžní sudetští Němci doposud započítávají do počtu těch, které "zavraždili Češi", dokonce i německy mluvící židy zavražděné nacisty v koncentrácích!!! Však jim to ještě nedávno jejich vedení takto presentovalo.

10. Také díky této jednostranné propagandě si začíná značná část voličů v ČR uvědomovat, že jsou otázky, které může někdo demagogicky nebezpečně otevírat. . Doležal a landsmanšaft veřejně požadují "návrat sudetských Němců" do ČR a "sebeurčení pro Sudety". Při pohledu na velikost Německa a při paměti národa hledají mnozí Češi řešení tohoto nebezpečí. Že je to nebezpečí, o tom nepochybuje v České republice nikdo. To vše objektivně nahrává voličům KSČM i jiným, západu rovněž nepříliš nakloněným stranám. Vzrůstá počet těch, kteří vidí svoji lidskou i národní budoucnost a bezpečnost zajištěnou ne nevyzpytatelnými USA, s jejich náhlým opouštěním přátel a spojenců, ale v Rusku. U Ruska jsou si jisti. Nebude to stát za moc, vrátí-li se Rusové, ale nepůjde nám o život. A když, tak jen někomu. Neříkalo se v Německu "Besser rot als tot" (lepší rudý nežli mrtvý)? Za těmito úvahami mnoha lidí stojí také mnoho hlasů pro poslední volební vítězství ČSSD s normalizačním Paroubkem a proruským Zaorálkem v čele. A s návštěvami ruských generálů v Lidovém domě. Nebylo to jen v třicetikorunovém poplatku u lékaře.

11.  Neurovnané poměry s našimi německy mluvícími sousedy (Temelín, dekrety, ostrakizace na pracovním trhu atd.) přes veškeré diplomatické řečičky přispívají také k tomu, že KSČM dostává ve volbách okolo 15% hlasů. Na "boji proti Sudeťákům" sbírají komunisté body vždycky. Dneska je tam sbírá i ČSSD.

A jedno je jisté. Pokud sudetští Němci nepochopí a nepřiznají hlavně sami sobě, co to vlastně provedli, není naděje na smíření. Jak říká Arnošt Lustig: "Zločiny Němců jsou tak strašné, že jim nelze odpustit. Lze s nimi žít. Není dobré je nenávidět. Ale musíme si to pamatovat."

Celý článek si můžete přečíst, pokud máte zájem, zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00