Trochu rozumu do dnešní krize

pondělí 9. březen 2009 10:00

„Aby nebylo mýlky, předmětem mého komentáře není naše dnešní vláda, už vůbec ne její ministr financí a ani naše centrální banka. (Možná někteří, mediálně až příliš zdatní, experti NERVu.) Je dobře, že Česká republika není v čele nejvíce postižených zemí, ani v čele dnes prosazovaných návrhů, které hrozí stát se nepřekonatelnou překážkou pro návrat k dlouhodobému ekonomickému růstu. Musíme však udělat všechno pro to, aby se nestalo ani jedno, ani druhé.“ Píše president republiky Václav Klaus v úvodu svého ekonomického textu v MF Dnes 5. března 2009, jehož název je v titulku.

Plně souhlasím s jeho slovy: Jakákoli vážná debata musí pozorně rozlišovat příčiny krize od návrhů jejího léčení a krátkodobé protikrizové stimuly ekonomiky od ambiciózních pokusů krizím se jednou pro vždy vyhnout.

V další části rozebírá příčiny krise a ponechávám na čtenáři, zda si je přečte v celém textu, na který na konci tohoto článku odkazuji.

Velmi mne zaujalo jeho vyjádření k chování politiků: Ještě nikdy v minulosti nehrála politika tolik na sebe, ještě nikdy nebyla tolik odtržena od zájmů lidí, jako nyní. To u politiků vyvolává určitý specifický typ chování, který nejlépe demonstrují dnes a denně svolávané mezinárodní summity a předhánění se, kdo dá do ekonomiky více peněz (nikoli svých vlastních). Tato „zásadní“, ale pouze demonstrativní setkání politiků zmatek, nedůvěru a paniku jen zesilují., s nímž plně souhlasím.

Zajímavý je jeho názor na průběh krise u nás: U nás je krize krizí importovanou. Ne, že by naše ekonomika neměla svá zranitelná místa, ne, že by růst posledních let nepředbíhal růst „přirozený“ (tzv. potenciální produkt), ne, že by nevznikala různá úzká místa (relativně úspěšně překonávaná mimořádnou otevřeností naší ekonomiky v období, kdy světový obchod rostl), ne, že bychom měli zcela zdravé a vyrovnané veřejné finance, ne, že by cestou umělé podpory některých investic nebyla pokřivena přirozená struktura ekonomiky, atd. Impuls však přišel zvenku. Bylo jím výrazné omezení poptávky po našem exportu a byla jím bezohledná politika západoevropských bank (vlastnících většinu bank našich), které také u nás zcela zbytečně a bezdůvodně přiškrtily poskytování úvěrů i jinak zdravým firmám. Navíc si vytvářejí rezervy na případné další prohlubování krize. Nemusím snad připomínat, že jsem exportní charakter naší ekonomiky vždy podporoval, zatímco rozsáhlému výprodeji našich bank do ciziny jsem se z dobrých důvodů od počátku bránil.

Dále se zabývá krisí v zahraničí, což si opět můžete přečíst v textu, na který na konci tohoto článku odkazuji.

Zajímavý je jeho názor na expansivní finanční politiku státu a píše: Ani nám dnes nepomůže expanzivní finanční politika státu. Jsem rád, že tomu nevěří ani ministr Kalousek. Moje doporučení by proto byla jednoduchá a standardní. Především zkusme ekonomice ulehčit, zbavit ji toho, co ji nepřirozeně brzdí. A tím jsou byrokratická omezení nejrůznějšího typu, tím jsou nadměrné „standardy“, tím je přebujelý sociální stát, tím jsou vysoké daně a pojištění, tím je rigidní pracovní legislativa, tím jsou ambice ekologických aktivistů, tím jsou těžkopádné státní instituce, na jejichž razítka musí ekonomika čekat. Nejsem fundamentalista. Jako praktický politik vím, že by mohlo pomoci urychlit některé infrastrukturní projekty státu, zkusme odbrzdit použití státních peněz, zkusme něco užitečného stavět, ale já v to moc nevěřím. O tom ostatně byla má nevinná poznámka o léčení a neléčení chřipky.

Také názor na chování soukromého sektoru v době krise je zajímavý: Soukromý sektor se z krize určitě rychle poučí, protože v něm jde o vlastní peníze konkrétních lidí. Teď jde jen a jedině o to, aby se poučil i stát. Aby se nezačal pokoušet ekonomiku centrálně řídit, aby radši „zvyšoval svou produktivitu“ (stejně jako soukromý sektor) docilováním stejného výkonu s menším počtem pracovníků nebo ještě lépe, aby svůj kontrolně-regulační výkon snižoval. Zesilovat regulaci právě teď by bylo tou největší chybou.

A na závěr uvádí: A hlavně: stát by dramatickými gesty a ustaranými tvářemi politiků neměl zvyšovat paniku. s čímž plně souhlasím. Jenom jsem zvědav, jak se k tomu v diskusi vyjádří známí klausofobové.

Celý text, pokud máte zájem, si můžete přečíst zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00