Na cestě po Estonsku – 2

pátek 20. březen 2009 16:10

Dnes pojedeme do druhého největšího města Estonka – Tartu. Z Narva-Jöesuu vyrazíme na západ po silnici 91 vedoucí po pobřeží Finského zálivu k silnici I/1(E20) vedoucí z Narvy do Tallinu. Po této sinici dorazíme přes Sillamäe do Jöhvi. Zde odbočíme na jih a po silnici I/3 se vydáme přes Rannapungerja, odkud pojedeme po břehu Čudského jezera (Peipsi järv) přes Mustvee do Tartu, o kterém si povíme příště.

Sillamäe

552-Sillamae.jpgje nejvýchodnějším přístavem EU, nachází se pouhých 25 km od hranice EU s Ruskem. Jeho multifunkční charakter umožňuje zvládnout všechny skupiny nákladu – ropné produkty i náklad v kontejnerech. Dosahuje až 16 m hloubky což je dostatečné pro obsluhu největších plavidel, která mohou vstoupit do Baltského moře přes Dánské úžiny.
552-silamae-2.jpg

Jõhvi

552--Johvi-panorama.jpgleží asi 50 km od hranice s Ruskem. Je správním centrem kraje 252-Johvi-znak.jpgIda-Virumaa. Estonské obyvatelstvo je zde v menšině, 58 % obyvatel tvoří imigranti z rusky mluvících oblastí bývalého Sovětského svazu. První zmínka o vesnici Jõhvi (Gevi) pochází z dánské účetní knihy z roku1241. Jejím vlastníkem byl tehdy dánský král. Ve 13. století zde byl postaven první kostel, který však byl roku 1367 zničen ve válce mezi křižáky aRusy. Na jeho místě vyrostl nový, opevněný kostel svatého Michala. První zmínka o místním panském statku pochází z roku1491. Jeho budova se však bohužel nedochovala — v roce 1944 ji zničila ustupující německá vojska. Pro rozvoj Jõhvi byl důležitý rok1782, kdy byla do té doby po pobřeží procházející cesta mezi Tallinnem a Petrohradem přeložena do vnitrozemí. Právě v Jõhvi z ní odbočovala cesta na jih — do Tartu a Rigy. Ve stejném roce byla postavena místní poštovní stanice. Dalším důležitou událostí byla stavba železnice roku1870. Od té doby se začalo Jõhvi rychle rozrůstat. V roce 1917 obdrželo status městyse a v roku 1938 bylo povýšeno na město. Na konci druhé světové války bylo Jõhvi těžce poničeno. Jeho obnova se nesla v duchu typické socialistické výstavby té doby. V roce 1947 byl v těsné blízkosti města otevřen povrchový důl neropné břidlice. Když byly v roce 1960 administrativním rozhodnutím sloučeny všechny obce v oblasti těžby břidlic do aglomerace Kohtla-Järve, stalo se Jõhvi její součástí. Město se opět osamostatnilo roku1991. Jedinou historickou památkou v Jõhvi je původně gotický, jednolodní kostel sv. Michala (Mihkli kirik). V 16. století byl přestavěn a z té doby také pochází kostelní věž. V roce 1728 dostala věž novou barokní vrcholovou část. Nynější neogotický vzhled získal kostel roku1875. Je největším jednolodním kostelem v Estonsku. Pěkný je též moderní koncertní sál architektů Ra Luhseho a Tanela Tuhala z roku2005.
552-johvi_2.jpg

Rannapungerja

552--majak-rannapungerja.jpgLeží na břehu Čudského jezera (Peipsi järv) u ústí řeky Rannapungerja. První písemná zmínka o obci je z roku 1534. Hlavní zajímavosti obce je maják u ústí řeky do Čudského jezera. V současné době populárním letoviskem. Mezi nejbližší turisticky zajímavé cíle v okolí města patří Čudské jezero zhruba 12 km a Národní park Lahemaa, asi 39 km.
552-Rannapungerja-jog.jpg

Peipsi järv

552-LakePeipus01.JPGJezero se nachází na severu Estonska, poblíž ruských hranic. Je to páté největší jezero v Evropě. Peipsi järv je jakousi přírodní relikvií z prehistorických dob, kdy zde roztál ledovec. Do dnešních dnů se dochovala jen část původní obrovské vodní plochy, která je dnes cca 3.500 km čtverečných. Největší hloubka dosahuje 15 metrů. Jezero je využíváno jak pro rekreační účely, tak místními rybáři, přestože v dobách Sovětského svazu bylo silně znečištěno. Ve 13. století se zde odehrála významná bitva mezi Novgorodskými a teutonskými rytíři.
552-LakePeipus02.JPG

Mustvee

552-mustvee1.jpg(německy Tschorna, rusky Чёрный) je samosprávné město v kraji 252-Mustvee_suurvapp.jpgJõgevamaa. Obyvatelstvo tvoří z jedné poloviny Estonci a z druhé poloviny Rusové. Jméno Mustvee bylo poprvé zaznamenáno v 1343 v době panování řádu Livonských rytířů. Městro se stalo útočištěm pro ruské starověrce, kteří byli  ruskou vládou prohlášeni v roce 1658 za psance, protože se nechtěli podřídit novým pravidlům pravoslavné církve. Vzhledem ke své poloze, na nejširší část jezera, se z tohoto tradičního rybářského města stále více stává oblíbené turistické centrum.
552-Mustvee-Nikolause.jpg

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
stačí kliknout na obrázek

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00