Nuda je dôkaz nevychovanosti

úterý 31. březen 2009 10:00


26. 03. 2009 uveřejnila oblíbená herečka, dnes politička, Magda Vášáryová na svém blogu pod tímto titulkem zajímavou úvahu na téma nevychovanosti novinářů, která by vás mohla také zajímat. Proto z ní cituji a nakonec na ní i odkazuji.

Výchova detí spočíva aj v tom, aby sme ich naučili vypĺňať si svoj čas a aby nevyžadovali len od druhých, že ich budú zabávať. Je teda neslušné, ak komentátori prezidentskej kampane znudenými hlasmi oznamujú na celé Slovensko - „my sa nudíme“? Naozaj sa nudia, alebo len nevedia položiť zaujímavé otázky? Myslím si, že jedno aj druhé a tento dôkaz nevychovanosti prenášajú do celej spoločnosti. Dnes sa zo všetkých kútov Slovenska zborovo ozýva – „sú nudní“! Ale prečo sa nudia novinári?

Chceli by, aby sa Gašparovič s Bollovou vyzliekli? To asi nie, ale nejaké pohoršenie im aspoň Mikloško s Martinákovou mohli vyrobiť, no nie? Gate im mohli spadnúť, alebo dnes módne akože náhodne obnažený prsník mohol vykuknúť. Hneď by mali nejakú správu, zaujímavú aj pre nich. Lebo inak je zrejme súboj o budúcnosť Slovenska, reprezentovaného aj prezidentskou tvárou, alebo o kvalite nášho súdnictva, či chvalabohu nespochybniteľnej príslušnosti v NATO a v EÚ málo napínavý. Najmä ak ho porovnávame s úžasnými problémami Honzíka alebo aspoň každodennými kontroverznými vyhláseniami Sarkyho. A vôbec, kde sú aspoň topánky?!?

Odpoveď na otázku, či bude pre Slovenskú republiku rozhodujúcejšie strategické partnerstvo s Ruskou federáciou, predstavované premiérom Ficom a na jeho trakoch visiacim Gašparovičom alebo európsky dizajnované Slovensko, domov a vlasť všetkých, ktorý tu bývajú, ktorí sa tu narodili, alebo tu chcú s nami byť, je pre mnohých zrejme nudná.

Šancu máme len v tom, že vychováme naše deti v presvedčení, že otravovať svojou nudou druhých je veľmi neslušné. A my, občania, začnime vyžadovať od novinárov, aby sa prestali nudiť a začali nás zásobovať faktami a analýzami a prestali nás otravovať svojimi emóciami. Na ne naozaj nie sme zvedaví!

Mně to až příliš připomíná chování našich novinářů, kteří se také „nudí“, když nemají o čem psát. Proto vám doporučuji, abyste si přečetly celou úvahu.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
ODS spustila svoji vlastní stránku
na nejpopulárnějším kanálu pro sdílení videa – YouTube
TV-ODS.jpg
stačí kliknout na každý obrázek.

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00