Na cestě po Estonsku – 4

pátek 3. duben 2009 18:00

Dnes svoji cestu ukončíme u Baltického moře v Pãrnu, kam se dostaneme po silnici I/92 kolem jezera Võrtsjãrv přes město Viljandi. Přeji příjemné zážitky a těším se na setkání při toulkách Českým rájem, které zahájíme příští týden.

Võrtsjärv

552-vortsjarv1.jpg(dříve též Virtsjärv, česky Virecké jezero) leží na hranici krajů Viljandimaa a Tartumaa a jižním cípem zasahuje na území kraje Valgamaa. Rozlohou 270 km² je po Čudském jezeře druhým největším estonským jezerem a zároveň největším jezerem, které celé leží na území Estonska. Leží v nadmořské výšce 33,7 m. Je dlouhé 34,8 km, široké 14,8 km, má průměrnou hloubku 2,8 m a maximální hloubku 6 m. Jezero je na většině své plochy splavné, a od prohloubení jezerního výtoku počátkem 20. století je spojeno se splavnou Emajõgi. Od konce 19. století rostl také rekreační význam jezera. V letech po 2. světové válce se hlavním rekreačním střediskem stalo Vehendi na východním břehu jezera. Dalšími význačnými středisky rekreace a turistiky se v posledních letech staly Valma, Jõesuu, Pikasilla, Vooremäe a Poldri.
552-vortsjarv2.jpg

Viljandi

255-Viljandi-znak.jpgje vzdáleno od Tartu 81 km a do cíle naší cesty Pärnu je to 97 km. Viljandi (německy: Fellin; rusky Вильянди, dříve též Феллин) je správním centrem kraje Viljandimaa. První známky osídlení na území dnešního Viljandi ukazují do 5. tisíciletí před n. l. Výhodná poloha místního návrší lákala dávné obyvatele Estonska ke stavbě opevnění. První písemná zmínka o něm pochází od arabského zěměpisce al-Idrisiho z roku1154.
552-viljandi-caste-hills.jpgZdejší hradiště hrálo důležitou roli při bojích Estonců s německými křižáky na začátku 13. stol. Němci společně s Lotyši a Livonci ho neúspěšně obléhali v roce 1211. Definitivně ho dobyli roku 1223. Hned v následujícím roce rozhodl velmistr křižáckého řádu mečových bratří Volquin o posílení místního opevnění. Tak začala stavba mohutného Vijlandského hradu, který se brzy stal jedním z největších v celém Pobaltí. Jak se rozvíjel hrad, rostla i osada v podhradí. Městská práva obdrželo Viljandi v roce 1283 a členem hanzy se stalo pravděpodobně někdy v polovině14. století. Úpadek Vijlandi začal během livonské války. V roce 1560 se ho po dlouhém obléhání zmocnila ruská vojska. Roku 1582 přešlo pod polskou nadvládu. Krátce poté vypukla švédsko-polská válka. Během bojů změnilo Viljandi několikrát majitele a bylo v podstatě úplně zničeno. Slovy polského kněze Dionysia Fabricia vypadalo město po válce takto: „Říká se, že Viljandi střeží nyní ďábel sám, krákoraje zde jako kohout. Již není tu čeho obdivovati, vše jest zničeno ani pevnost, ani město již nejsou místem, kde by lidská bytost mohla přebývati, a staly se nyní sídlem satanovým.“ Zbědované město ztratilo v roce1624 městská práva. Viljandi se z válečných utrpení vzpamatovávalo jen velmi pomalu, protože ho těžce zasáhla i severní válka na začátku18. století. Pod ruskou nadvládou začalo růst a postupně se z něho stalo centrum regionu. Městská práva opět obdrželo v roce 1783 a stalo se důležitým industriálním a kulturním centrem a významnou železniční křižovatkou.
552-viljandi_10.jpgPři návštěvě Viljandi byste rozhodně neměli vynechat návštěvu zříceniny hradu. Dalšími zajímavými památkami jsou pozdně barokní radnice dokončená roku 1774, původně františkánský kostel sv. Jana z let 1466-72 a místní muzeum, nacházející se v jedné z nejstarších městských budov. K technickým zajímavostem patří 30 m vysoká vodárenská věž z roku1911,
552-viljandi_watertower.jpga dva mosty (Varesesild a visutý Rippsild) z 20. a 30. let minulého století nacházející se poblíž hradního návrší.

552-viljandi_castleruins-bridge.jpg

Nedaleko města leží Viljandi järv (Viljandské jezero), které je dlouhé, úzké a poměrně hluboké. Jeho břehy jsou vysoké a příkré. Délka jezera je 4,33 km, největší šířka 435 m, ovšem uprostřed se jezero zužuje na cca 120 m. Celková plocha činí 158 ha, největší hloubka 11 m. Z jezera vytéká Raudna jõgi, která teče do Navesti jõgi a přes Pärnu jõgi do Pernovského zálivu. Jezero zamrzá v průměru na 145 dní ročně.
552-Viljandi-jezero-z-hradu.jpg

Pärnu

255-Parnu-znak.jpg(česky též: Pernov nebo Pernava, německy: Pernau, rusky: Пярну, dříve Пернов, polsky: Parnawa, lotyšsky: Pērnava) je město ležící v Pernovském zálivu v jihozápadním Estonsku. Pärnu je významným prázdninovým letoviskem s mnoha hotely, restauracemi a dlouhými písečnými plážemi. Městem protéká stejnojmenná řeka. Na starších českých mapách se občas v důsledku přepisu přes ruštinu objevuje chybný název Pjarnu. Ve středověku se na území dnešního Pärnu nacházela dvě města. Starší z nich - Staré Pärnu (Vana-Pärnu) - bylo založeno roku 1251 při ústí řeky Saugy jako sídelní místo biskupství. Když však v roce 1263 město vypálili Litevci, přesunul se biskup na sever do Haapsalu. Staré Pärnu zůstalo samostatné až do roku 1599, kdy se sloučilo s Novým Pärnu. Nové Pärnu (Uus-Pärnu) vzniklo v podhradí křižácké pevnosti prvně zmíněné roku 1265. Město se rychle rozvíjelo, neboť leželo na důležité obchodní cestě do Novgorodu. Městská práva získalo roku 1318. Bylo obehnáno hradbami a stalo se i členem hanzy. Význam města neupadal ani v pozdním středověku. V období švédské nadvlády bylo sem na čas (1699-1710) přesídlila i Tartská univerzita. V 18. a 19. století bylo Pärnu důležitým obchodním přístavem vyvážejícím zejména len a dřevo, který co do důležitosti soupeřil s Tallinnem. Ve stejné době se město stalo významným centrem estonského národního osvobození. Dlouhá léta zde žil národní buditel Johann Voldemar Jannsen, který zde v letech 1857-1886 vydával první estonsky psané noviny Pärnu Postimees (v originále Perno Postimees ehk Näddalileht). 552-parnu-11.jpgDalší rozmach města v 2. polovině 18. století a meziválečném období byl spjat s rozvojem lázeňství. Roku 1996 získalo Pärnu čestný titul letního hlavního města. Historie místních lázní se začala psát roku 1837, kdy se skupina místních podnikatelů rozhodla přeměnit osamělý hostinec stojící blízko pláže v lázeňské zařízení. Tato dřevěná budova byla poprvé otevřena v roce 1838. Bylo v ní 5-6 místností, ve kterých si hosté mohli v létě dopřát horkou lázeň v mořské vodě a v zimě tradiční estonskou saunu. Původní budova byla zničena během první světové války. V roce 1927 na jejím místě vyrostla současná budova bahenních lázní. V současnosti se v bahenních lázních léčí zejména kloubní potíže, poruchy míchy, periferní a centrální nervové soustavy a gynekologická onemocnění. Lázeňské procedury zahrnují hydroterapii, bahenní koupele, léčbu zemním voskem, masáže, laserovou terapii, elektroterapii, lymfatickou a inhalační léčbu a aromaterapii. Ročně se zde vystřídají desítky tisíc hostů z více než 50 zemí světa.

552-parnu-vitani-jara.jpg
Vítání jara

Nejstaršími architektonickými památkami jsou pozůstatky městského opevnění se zbytky bastionů a zejména pak Červená věž (Punane torn) z 15. století a Tallinnská brána (Tallinna värav) ze 17. století. Ve vilové čtvrti se nachází výstavná secesní vila Ammende z počátku 20. století. V době meziválečného rozkvětu byla ve městě postavena celá řada stylových funkcionalistických budov, z nichž nejznámější je hotel (1937) a kavárna (1940) u pláže (rannahotell a rannakohvik). Kromě lázní je pýchou Pärnu nádherná, několik kilometrů dlouhá písečná pláž, která je držitelem modré evropské vlajky. Uprostřed léta se teplota nepříliš slaného moře pohybuje kolem 20 - 25 °C. Většinu turistů tvoří Finové a Estonci. V hotelech a restauracích se bez potíží domluvíte anglicky.
552-Parnu-plaz.jpg
552-parnu-zenska-plaz.jpg

Městem protéká Pärnu jõgi (tedy "řeka Pärnu" nebo "Pernovská řeka" česky též Pernava), je druhá nejdelší estonská řeka, dlouhá 144 km.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
cover.jpg
ODS spustila svoji vlastní stránku
na nejpopulárnějším kanálu pro sdílení videa – YouTube
TV-ODS.jpg
stačí kliknout na každý obrázek.

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00