Čeho je moc, toho je příliš

úterý 28. duben 2009 15:00

Nemám nic proti kritice presidenta Václava Klause, o čemž svědčí můj včerejší článek, ale to co si dovolil v Reflexu 14/2009 z 1. 4. 2009 v článku nazvaném ► SLAVNOST KANIBALISMU ◄ jeho šéfredaktor Pavel Šafr, společně s „ilustrátorem“ Janem Ignácem Říhou, přesahuje všechny meze slušnosti. O novinářské etice nemluvě.

110x110-slavnost.jpg

Už vyjádření: „Mefisto s květem narcisu. Místo hledání spojenců pro Českou republiku v klíčových otázkách národní bezpečnosti se věnuje tání ledovců a pomstě Mirku Topolánkovi.“ o presidentovi republiky je vrcholem neslušnosti. To mu však nestačilo a dále se k činnost presidenta vyjádřil takto: „Zdá se, že na Pražském hradě musí existovat patogenní zóny. Od dob, kdy se v jeho zdech definitivně zbláznil náš poslední korunovaný král Ferdinand Dobrotivý, potkal tento osud mnohé jeho další obyvatele. Hradní šílenství či v mírnější formě chřadnutí osobnosti však není na Hradě osudovou nutností: silná osobnost T. G. Masaryka mu nepodlehla. O Klause je však třeba mít starost.“

Další kritika už je slušnější a dá se s ní celkem souhlasit. Podle mne by plně stačila k popsání současného presidentova chování. I já si myslím, že: „Nemá vůbec cenu pochybovat o Klausově roli při pádu Topolánkovy vlády. Klaus je inspirátorem rebelů v hlavní vládní straně, protože má z ODS trauma ukradené hračky. K její budoucnosti má však bezcitný poměr: když ODS není jeho, ať není.“

Také charakteristika dalších aktérů Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka: „Další čeští politici, včetně Mirka Topolánka, mají na slavnosti své čestné místo. Ale kdo je spolu s Klausem především při chuti, je Jiří Paroubek. Je téměř nudné jej popisovat. Vše bylo již řečeno, sečteno i podtrženo. Mene tekel, jak se praví v bibli. Jiří Paroubek je prostě zosobněním fanatismu, s nímž se v Česku dobývá moc. Nové je nyní to, že se na kanibalské slavnosti během pádu vlády přejedl a pak mu nebylo dobře. Trhavé peristaltické pohyby při trávení velkého sousta znovunabyté moci však jistě otřesou celou sociální demokracií. Otřásají ovšem hlavně důvěryhodností České republiky, což se v Lidovém domě příliš neřeší.

Obvykle se má za to, že největší chybou Mirka Topolánka je jeho hrubiánské chování. Je to však druhořadá formalita. Topolánek se příliš bál Václava Klause, že mu zatopí, až mu Václav Klaus zatopil. Jeho sílu však zbytečně přecenil, udělal jej znovu prezidentem a byl k němu loajální jako ke skutečnému předsedovi strany, jakkoli jím Klaus již dávno není. Topolánkovi lze však především vyčíst to, že nepečoval o parlamentní většinu tak, aby udržel pro vládu dostatečnou podporu.

Jeho vláda však byla ostouzená již dost, proto dodejme, že se jednalo o vládu s dobrou zahraničněpolitickou koncepcí.“, ale „ilustrace“ Jana Ignáce Říhy jsou nechutné a to i v případě Jiřího Paroubka, který nepatří mezi mé oblíbence.

174x255-Paroubek.jpg  174x255-Topolanek.jpg

Se závěrem: „Češi nemají geneticky danou nižší inteligenci. Jakkoli jejich elitu odčerpávaly opakované emigrační vlny, mají pořád na mnoho slušných výkonů. To, co stahuje národ na periférii Evropy, je nízká kultura myšlení i chování, vliv postupné rusifikace, které jsme se oddávali čtyři desetiletí. Tento kulturní deficit charakterizuje všechna patra české společnosti od taxikářů přes novináře až po politiky. Jde o nedostatek idealismu, zodpovědnosti k celku a víry v praktickou užitečnost svobody.“ plně souhlasím.

Celý text úvodníku, pokud o něj máte zájem, najdete zde.

« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »

Navštivte
550-evropa-nebo-cesko.jpg
ODS spustila svoji vlastní stránku
na nejpopulárnějším kanálu pro sdílení videa – YouTube
TV-ODS.jpg
stačí kliknout na každý obrázek.

Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek diskutujících a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00