O Benešových dekretech ještě jednou

úterý 30. červen 2009 10:00

S určitou pravidelností zaznívají z různých medií slova o poválečném uspořádání, Benešových dekretech a omluvách. Tak se mi zdá, že se někteří čeští intelektuálové, ale nejen oni, rozhodli opravit historii. V souvislosti s neustálým otevíráním otázky dekretů presidenta republiky Edvarda Beneše považuji za svou povinnost se k této otázce opět vyjádřit

Připomeňme si, že šlo o právní akty, kterými česká politická representace vládla v době německé okupace naší republiky nejdříve z exilu ve Velké Británii a po návratu do vlasti je uplatnila jako jednorázový akt v poválečném období, kdy země ještě neměla řádně zvolený Parlament. Tyto dekrety byly přijímány v mezinárodním kontextu odsunu patnácti miliónů německý obyvatel z celé jihovýchodní, východní a střední Evropy do Německa.
Připomeňme si, že šlo o právní akty, kterými česká První polistopadová diplomacie v čele s nynějším senátorem za ČSSD Jiřím Dienstbierem, na rozdíl od diplomacie polské, nebyla schopna oficiálně uzavřít tuto neslavnou kapitolu vztahů s Německem už v roce 1990, kdy se na konferenci 4 + 2 jednalo o garancích a podmínkách v souvislosti se sjednocením Německa. Teprve vláda Václava Klause dojednala se Spolkovou republikou Německo tzv. Česko-německou deklaraci. Česká strana v ní odmítla princip kolektivní viny a excesy, ke kterým došlo v rámci tz. divokého odsunu. Německá strana v ní zase deklarovala, že otázky minulosti nebudou ve dvoustranných vztazích předmětem právních a politických jednání. Když v březnu 1999 při návštěvě Berlína oznámil tehdejší předseda české vlády Miloš Zeman, že jde o vyhaslé dekrety, zdálo se, že minulost je skutečně uzavřena.
První pokus o revizi této dohody nevyšel od žádné ze smluvních stran, ale kupodivu z Rakouska. Tamní parlament v květnu 1999 přijal hlasy vládních sociálních demokratů a lidovců usnesení vyzývající vládu, aby se spolupráci s ostatními členskými státy EU usilovala o zrušení dosud platných zákonů a dekretů z let 1945-46, které se vztahují k vyhnání jednotlivých národních skupin z bývalého Československa a bývalé Jugoslávie. Nebožtík Jörg Haider využil tohoto tématu a navrhl spojit zrušení dekretů se vstupem těchto zemí do EU. Není pochyb o tom, že úsilí o neplatnost Benešových dekretů se stalo součástí širšího zápasu určitých politických sil o změnu poválečného statutu quo. Skutečné nebezpečí však nehrozí od okolních demokratických států, ani od naší politické elity, ale od elity intelektuální a její naivity. V intelektuálních kruzích je především oblíbeno politické moralizování a slovní odčiňování křivd minulosti. Protože intelektuálové mají v naší politice ještě stále velký vliv, vedou tak český národ vždy znovu až na samý okraj záhuby. I to je politika, ale politika přihrávající těm druhým.
Pokud naši intelektuálové nenajdou jiný vztah k politice a nezačnou v tomto smyslu působit na své okolí, potom se nesmíme divit, když si budeme muset některé pasáže z naší historie zopakovat znovu.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00