Jak nás „informují“ média

čtvrtek 2. červenec 2009 10:00


Naše média nás o příčinách čehokoliv informují příliš povrchně. Kdyby se naši novináři zabývali hlouběji, a s většími znalostmi, hledáním odpovědí na kladené otázky, musela by nejen podoba českých médií, ale zejména jejich vliv na realitu u nás, vypadat zcela jinak. Myslím si, že čeští novináři jsou odtrženi od reality, protože jsou pohodlní, zahledění do sebe, málo toho vědí a mnoho ani neumí. Také jejich publikum od nich nežádá nic jiného, než mu nabízejí



Pokud platí, že se média snaží, povahou svých informací, veřejnosti vyhovět a neprovokují ji k přemýšlení, pak většina občanů o nějaké hlubší analýzy událostí ani nestojí. Např. při vynášení rozsudků uvádějí pouze jméno soudce, který rozsudek čte, ale zapomínají, že u trestných činů s horní hranicí trestu nad pět let rozhoduje tříčlenný senát, ve kterém přísedící soudci mohou předsedu senátu přehlasovat. Předseda senátu pak musí rozsudek přečíst a zdůvodnit, i když s ním třeba nesouhlasí. Jeho nesouhlas je zaznamenán pouze v protokole o hlasování, který je zapečetěn, takže si ho nemůže nikdo přečíst. A on musí mlčet.
Psychiatr, profesor Cyril Höschl jednou vysvětloval v rozhlase, že média mohou prostřednictvím nepovolaných „odborníků“ snadno vytvářet falešný obraz skutečnosti. Tito pseudoodborníci, oblíbení mezi žurnalisty pro jejich snadnou dosažitelnost a přizpůsobivost, říkají to, co páni novináři chtějí, tedy to, co si myslí, že chce jejich publikum slyšet. A skutečně, politologové, sociologové a psychologové, jakými jsou např. Jiří Pehe, Bohumil Doležal, Lukáš Jelínek a další, kteří se v médiích velmi často a velmi rádi vyjadřují, nejen k politickým událostem, mají blíže k „pohledným“ hercům, kteří hrají dobře napsané postavy ve srozumitelném a přiměřeně napínavém ději, než k odborníkům ve své profesi.
Politici, a nejen oni, jsou víceméně ponecháni, pokud se jedná o hlubší děje, sami sobě. Někdy se někteří z nich mohou cítit v mediálním světě dokonce osiřelými. Média si podstaty jejich činnosti nevšímají, protože ta jejich publikum nezajímá. Občas je to pro politiky výhoda, ale mnohdy ovšem ne. Proto také od nich přichází tolik stížnosti na lhostejnost, hloupost, krátkozrakost atd. novinářů. Média ve většině případů zůstávají vůči takovým nářkům lhostejná a neopouštějí své publikum. Nejhorší ze všeho je kopírování komerčních televizí, ve snaze dosáhnout maximální sledovanosti, televizí veřejnoprávní. Publicistické pořady Reportéři a 168 hodin si nijak nezadají s pořady Na vlastní oči a Střepiny televize Nova. Způsob moderování pořadu Otázky Václava Moravce bulvárním podáním dokonce předčí pořad Nedělní partie televize Prima.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00