<
Výlet začneme na turnovském náměstí Českého ráje, které v u nám známého kostela sv. Františka z Assisi opustíme Skálovou ulicí po červené turistické značce. Půjdeme kolem Muzea Českého ráje, jehož návštěvu již máme za sebou, Pacltovy hutě (dnes vinárna) a šperkařské školy na okraj Metelkových sadů k rozcestí. Odtud uvidíme na protějším svahu nám již známý zámek Hrubý Rohozec. Z rozcestí budeme pokračovat k restauraci Šetřilovsko a prameni Boží Voda. Vystoupáme sráz a po silnici dojdeme ke Károvsku, odkud je pěkný výhled do údolí Jizery. Na křižovatce silnic odbočíme vlevo a pak šikmo vpravo polní cestou do osady Záholice. Odtud povede naše trasa mezi skalkami do méně známých Betlémských skal, které jsou součástí přírodní rezervace Klokočské skály, až dojdeme na odbočku k vyhlídce Zdenčina skála, která umožňuje překrásný pohled do údolí Jizery. Po návštěvě vyhlídky se vrátíme na křižovatku a budeme pokračovat po červené značce po vrcholu Betlémských a Klokočských skal přes Klokočské průchody do obce Klokočí, kde na rozcestí odbočíme vpravo po modré ke skalnímu hradu Rotštejn, který byl po 11 letech oprav a záchranných prací otevřen veřejnosti. Od hradu Rotštejn se po žluté turistické značce vrátíme na rozcestí nad Klokočskými průchody a po žluté dojdeme lesem kolem osady Průchody na okraj skalní plošiny a Zeleným dolem sestoupíme k největší pseudokrasové jeskyni Českého ráje Postojná. Po její prohlídce budeme pokračovat Zeleným dolem a přes osady Mezátí a Bělá po proudu Stebénky dorazíme na okraj Turnova. Půjdeme kolem nám již známého monumentálního novogotického chrámu Panny Marie a přes Mariánské náměstí se Markovou ulicí vrátíme na náměstí Českého ráje, kde jsme náš výlet započali.
Záholice
Poměrně nevýrazná ves na jihozápadním okraji Betlémských skal. Uprostřed dochována jediná přízemní roubená chalupa (čp. 25 v osadě Rohliny), ve které je umístěno Muzeum původní lidové architektury a bydlení.
Skalní město nad levým břehem Jizery proslavené zejména velkým množstvím skalních bran, oken a dalších dutin, vesměs mimo turisticky značené stezky. Odbočka turistické značky na vyhlídkovou Zdenčinu skálu nad Betlémským Mlýnem. Částečné výhledy do údolí Jizery též ze „sloních hřbetů” v nejvýchodnější části skal (při turistické značce). Součást přírodní rezervace Klokočské skály. Fotogalerie zde.
Jedná se o vyhlídku na skále, ze která se nám otevírá nádherný pohled na údolí Jizery a na část Betlémských skal. Přímo naproti se zdvíhá ostroh Chocholka, vpravo nad Jizerou přírodní rezervace Bučiny, dále vpravo přítok Jizery, přírodní rezervace Podloučky a úplně vpravo Hamštejnský hřeben. Za dobrého počasí je viditelný i Ještěd.<
Skalní hřeben zhruba severojižního směru (přesněji severozápad - jihovýchod), k východu spadající strmými stěnami rozeklanými do řady skalních věží, zatímco k západu přecházející do řady zalesněných roklí s mnoha pseudokrasovými jeskyněmi (některé z nich významná archeologická naleziště). Z nich nejznámější Zelená rokle s jeskyní Postojna (největší pseudokrasová jeskyně Českého ráje). Souvislý hřeben přerušen jižně od vsi Klokočí skupinou izolovaných bizarních skalních útvarů (např. 16 m vysoká palice zvaná Džbán). V severní části řada pseudokrasových závrtů. Na nejjižnější skále hřebene zříceniny hradu Rotštejn. Po celé délce hřebene Klokočských skal prochází turistická značka, z hrany skal se otvírají četné výhledy na Kozákov, Hamštejnský hřbet, ves Klokočí pod skalami i na sousední skalní útvary.
Úzká, uměle přitesaná 70 m dlouhá soutěska (místy pouhý 1 - 2 m široká a až 20 m hluboká), stoupající od vsi Klokočí mezi skalami na hřeben Klokočských skal. V soutěsce dvě skalní brány - dolní puklinového, horní říceného charakteru. Zhruba v půli cesty rozšířená „dvorana“ s výklenkem vytesaným do skály (snad kdysi sošky svatých) a řadou nápisů (nejstarší z 18. stol.). Různé nápisy a značky i na jiných místech soutěsky. Údajně tudy ve středověku vedla kupecká stezka. Celkově tajemný ráz však dnes poněkud ruší betonové schody. Průchody prochází turistická značka. Při horním vyústění soutěsky informační tabule občanského sdružení Ochrana Klokočských skal. Klokočské skály sice nepatří mezi nejnavštěvovanější, zato zde najdeme větší klid.
Úzká, uměle přitesaná 70 m dlouhá soutěska (místy pouhý 1 - 2 m široká a až 20 m hluboká), stoupající od vsi Klokočí mezi skalami na hřeben Klokočských skal. V soutěsce dvě skalní brány - dolní puklinového, horní říceného charakteru. Zhruba v půli cesty rozšířená „dvorana“ s výklenkem vytesaným do skály (snad kdysi sošky svatých) a řadou nápisů (nejstarší z 18. stol.). Různé nápisy a značky i na jiných místech soutěsky. Údajně tudy ve středověku vedla kupecká stezka. Celkově tajemný ráz však dnes poněkud ruší betonové schody. Průchody prochází turistická značka. Při horním vyústění soutěsky informační tabule občanského sdružení Ochrana Klokočských skal.
Osada Klokočí je takřka v samém středu Českého ráje. Na Severu Maloskalsko, na východě Kozákov, na jihu Trosky a na západě Hruboskalsko tvoří přirozený a půvabný rámec této osady. Dějiny osady souvisí těsně s dějinami blízkého hradu Rotštejn. První zmínka pochází z let 1234 - 1269, kdy Jaroslav z Hruštičce dal věnem část svého zboží se vsí Klokočí synu Vokovi. Vok pro své sídlo vyhlédl ostroh na jižním cípu skal Klokočských a vystavěl tam hrad, jemuž po tehdejším panském zvyku dal německé jméno Rothstein. Ves Klokočí prožívala pak bouřlivé dějiny celého zboží Vokova. Hrad i ves byly z neznámé příčiny napadány a vylupovány okolními zemany, Obec má současné době 83 popisných čísel a žije zde trvale 171 osob. Je zde budova bývalé školy, která byla postavena v r. 1903 a učilo se v ní až do r. 1954.
Hrad byl založen v polovině 13. století na třech skaliscích šlechtici z rodu Markwarticů. Již v roce 1318 za doby Voka II. z Rotštejna, který měl spory s asi 150 šlechtici z okolí byl hrad dobyt a vypálen. Později byl obnoven a pravděpodobně přežil bez větší úhony i husitské války. V roce 1514 je ale hrad uváděn již jako pustý. Nové obyvatele získal hrad až za třicetileté války, kdy se sem stáhli obyvatelé okolních vesnic, kteří ve skalách pod hradem vybudovali provizorní příbytky. Postupně tu vzniklo pět usedlostí s chlévy, z nichž některé byly obývány ještě v 19. století. V první polovině dvacátého století pak došlo ke zřícení části hradního zdiva a kusu jedné ze skal. V průběhu druhé světové války, v roce 1941 byla skrz hrad vylámána turistická stezka a přímo do hradu bylo vytesáno schodiště. V osmdesátých letech se pak o záchranu hradu začalo zabývat místní trampské sdružení, které se v devadesátých letech změnilo na občanské sdružení Ochrana Klokočských skal a stará se o Rotštejn i jeho okolí ve spolupráci s památkáři, archeology a okolními obcemi dodnes. K Rotštejnu i Klokočským skalám se váže i množství pověstí. Povídá se o pokladech ukrytých ve skalách, tajné chodbě vedoucí z Rotštejna do Postojny a mnoho dalších. Hrad je přístupný veřejnosti za pěkného počasí v letní sezóně. Vstupné je dobrovolné. Aktuální informace o přístupnosti, případně akcích, které se zde pořádají, najdete na stránkách občanského sdružení, nebo zde.
Největší pseudokrasová jeskyně Českého ráje, někdy nazývaná Amerika. Za jejím nízkým vstupem
je Velká síň o rozměrech 16x18m.
V zadní části přechází ve Spletitou chodbu. Hned u vchodu do jeskyně odbočuje Malá síň o rozměrech 8x4m. Nejen, že je jednou z největších v Českém ráji, ale je i jedinou veřejnosti přístupnou a navíc je i jednou z významných archeologických lokalit. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století zde byly nalezeny pozůstatky lužické kultury z období 12 až 9 tisíc let před naším letopočtem. Nejstarší osídlení v Českém ráji bylo nalezeno v Jíslově jeskyni, která se rovněž nachází v Klokočských skalách. Jedná se o nástroje z doby kamenné staré okolo padesáti tisíc let.
Nebýt žlutě značené turistické stezky vedoucí z Turnova na Rotštejn a Kozákov, snadno bychom největší pseudokrasovou jeskyni Českého ráje, Postojnou, přehlédli. Takto se ale stačí v neveliké rokli, zvané Amerika, v blízkosti obce Klokočí, na samém okraji Klokočských skal, pozorně rozhlédnout a spatříme na výraznější skále těsně při zemi pod převisem velice úzký vstupní otvor do jeskyně. Jen ti nejodvážnější nahlédnou do nitra jeskyně. Ocitnou se tak v rozlehlé skalní místnosti dosahující rozměrů 16 x 18 metrů a výšky přesahující dva metry a před sebou uvidí další chodby. V okolí Postojné je ještě několik dalších méně známých jeskyní, za zmínku jistě stojí například Husova kaple nebo Jislova sluj, pojmenovaná po archeologovi, který ji prozkoumal v roce 1936. Tak jako v Postojné i zde žili a ukrývali se v pradávných dobách mladší a pozdní doby bronzové pravěcí lidé.
je Velká síň o rozměrech 16x18m. V zadní části přechází ve Spletitou chodbu. Hned u vchodu do jeskyně odbočuje Malá síň o rozměrech 8x4m. Nejen, že je jednou z největších v Českém ráji, ale je i jedinou veřejnosti přístupnou a navíc je i jednou z významných archeologických lokalit. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století zde byly nalezeny pozůstatky lužické kultury z období 12 až 9 tisíc let před naším letopočtem. Nejstarší osídlení v Českém ráji bylo nalezeno v Jíslově jeskyni, která se rovněž nachází v Klokočských skalách. Jedná se o nástroje z doby kamenné staré okolo padesáti tisíc let.
Nebýt žlutě značené turistické stezky vedoucí z Turnova na Rotštejn a Kozákov, snadno bychom největší pseudokrasovou jeskyni Českého ráje, Postojnou, přehlédli. Takto se ale stačí v neveliké rokli, zvané Amerika, v blízkosti obce Klokočí, na samém okraji Klokočských skal, pozorně rozhlédnout a spatříme na výraznější skále těsně při zemi pod převisem velice úzký vstupní otvor do jeskyně. Jen ti nejodvážnější nahlédnou do nitra jeskyně. Ocitnou se tak v rozlehlé skalní místnosti dosahující rozměrů 16 x 18 metrů a výšky přesahující dva metry a před sebou uvidí další chodby. V okolí Postojné je ještě několik dalších méně známých jeskyní, za zmínku jistě stojí například Husova kaple nebo Jislova sluj, pojmenovaná po archeologovi, který ji prozkoumal v roce 1936. Tak jako v Postojné i zde žili a ukrývali se v pradávných dobách mladší a pozdní doby bronzové pravěcí lidé.
Bělá u Turnova
Bělá je součástí sloučené obce Mírová pod Kozákovem, která vznikla na základě nařízení v roce 1960 sloučením 4 vesnic a čtrnácti osad. Je zde čp. 4 Hasičské a zemědělské muzeum, které se nachází v původní selské usedlosti. Chloubou osady je pension pro starší spoluobčany, jehož stavba byla zahájena 29. 11. 2002 a zkolaudována v únoru 2004. Postaven byl v pečlivě vybrané lokalitě cca 60metrů od zastávky linkových autobusů, čímž je zajištěno vynikající spojení do Turnova, Železného Brodu a Lomnice nad Popelkou pro ty obyvatele, kteří nevlastní auto.
Obchod s potravinami je vzdálen cca 100m. Výhodou je i blízkost turnovské nemocnice. V pensionu je k dispozici třicet šest bytů. Dvacetšest bytů je koncipováno jako garsoniéra a deset bytů je určeno pro manželské dvojice. V současné době jsou plně obsazeny všechny byty a v pensionu našlo svůj domov 46 starších spoluobčanů. Obyvatelé si platí nájem a základní služby. Podle zdravotního stavu a přání je možno jim zajistit donášku léků, obědů, úklid, žehlení a praní prádla. Jednou v měsíci dochází pedikérka a každý týden je k dispozici masérka.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
