Malé děti nikdy nezklamou

úterý 7. červenec 2009 14:01


Dnes jsem byl nakupovat v místní samoobsluze a zažil jsem tam veselou příhodu, o kterou bych se vámi rád podělil, protože ukazuje krásu dětské upřímnosti a bezelstnosti. Snad i vás pobaví. Zde je:



V jedné části samoobsluhy byla maminka s dvěma dcerkami ve věku od dvou do čtyř let. Když ji dcerky umlouvaly o nějakou dobrotu, tak jim stroze odpověděla: „Nic nedostanete. Prdím na vás.“ Načež straší dcerka ihned pohotově odvětila: „Ale mami, když na nás budeš prdět, tak to tu bude sedět.“ Ohlas měla veliký, ale s matkou to ani nehnulo.
Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jednu příhodu, kterou jsem zažil asi před třiceti lety v pražské tramvaji. Jel s námi tehdy mladý otec s velmi čilým synkem. Aby ho zklidnil, pohrozil mu otec slovy: „Když nebudeš hodný, tak to povím mamince.“ Ovšem pohotový synek ihned odpověděl: „A já ji zase povím, že čůráš do vodovodu. A bylo vymalováno. Celá tramvaj se pobaveně smála, otec zrudl a se synem na nejbližší zastávce vystoupil.
A nakonec jednu z rodiny. Také se odehrála v pražské tramvaji. Když děti vezly vnuka ze školky a zjistily, že má umazanou nebo natrženou bundu, to už přesně nevím, tak se ho zeptaly, kdo mu to udělal. A vnuk bezelstně odpověděl: „Ten pitomej Jakeš.“ Je pochopitelné, že odpověď vyvolala salvu smíchu, ale dětem do smíchu nebylo. Ovšem měly štěstí, protože v tramvaji asi nebyl žádný estébák a pokud tam byl, tak byl tak inteligentní, že pochopil, že se nejedná o Generálního tajemníka ÚV KSČ. Letos na podzim bude vnukovi 26 let.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00