Před dvaceti lety zemřel Herbert von Karajan

čtvrtek 16. červenec 2009 10:00

(přesně Heribert Ritter von Karajan), jeden z nejvýznamnějších dirigentů 20. Století. Narodil se 5. dubna 1908 v Salcburku a zemřel 16. července 1989 v Anifu (Salzbursko).

200-noty-1.jpg

Studoval na salcburském Mozarteu a na Hochschule für Musik ve Vídni. V roce 1930 se stal prvním kapelníkem v Městskho divadla v Ulmu na Dunaji. V roce 1935 se stal generálním hudebním ředitelem v Cáchách. U příležitosti okresního dne NSDAP v témže roce uvedl cyklus Feier der neuen Front s tělesem o 750 zpěvácích a přes 100 instrumentalistů, věnovaný Adolfu Hitlerovi od Richarda Trunka. Přesto přes silný tlak okolí podvakráte odmítl vstoupit do německé i rakouské NSDAP.
V březnu 1935 stal Generálním hudebním ředitelem v Cáchách a jeho vstup do strany k 1. květnu 1933 byl antedatován., protože jeho členské číslo 3430914 naznačuje, že vstup mohl být uskutečněn teprve v březnu 1935. Na rozdíl od Wilhelma Furtwänglera, se vůbec nerozpakoval dirigovat v obsazených zemích Evropy. Jako hostující dirigent vystupoval v Bukurešti, Bruselu, Stockholmu, Amsterdamu a Paříži. Po jednom z uvedení Tristana a Isoldy v Berlínské státní opeře v roce 1938 mu složil poklonu jako mladému dirigentovi a spolustraníkovi dokonce nejvyšší představitel divadla, sám Hermann Göring. V letech 1939 až 1943 pracoval Karajan jako státní kapelník Berlínského státního orchestru, který jako orchestr Staatsoper Unter den Linden ve svazu pruského Státního divadla, podléhal ministerskému předsedovi Hermannu Göringovi, a byl považován za protivníka Wilhelma Furtwänglera, šéfa Berlínkýchí filharmoniků, kteří od roku 1934 podléhali ministru propagandy Josephu Goebbelsovi. Poslední koncert se Státní orchestrem dirigoval v Berlíně 18. února 1945. Konec války strávil společně se svou tehdejší ženou Anitou v Miláně a u Komského jezera, kde se, jak sám říkával, skrýval, aby se vyhnul povolávacímu rozkazu k bojovému útvaru propagandy Südstern.
V roce 1946 mu byl sovětskými okupačními úřady kvůli jeho členství v NSDAP vysloven zákaz výkonu povolání, který však byl následně roku 1947 zrušen. Roku 1948 se stal ředitelem a čestným členem společnosti Přátel hudby ve Vídni. Od tohoto roku začala jeho samostatná umělecká kariéra. Po angažmá v milánské Scale se stal v roce 1955 nástupcem Wilhelma Furtwänglera a Sergia Celibidache na postu šéfdirigenta Berlínských filharmoniků. Když v roce 1955 dirigoval Berlínské filharmoniky v New Yorku, došlo k dramatickým demonstracím proti Německu a Karajanovi. Od své na doživotí uzavřené smlouvy s Berlínskými filharmoniky odstoupil v dubnu 1989. V letech 1957 - 1964 byl uměleckým vedoucím Vídeňské státní opery, kterou dovedl ke světové slávě a přivedl do tohoto operního domu mnoho významných zpěváků. Od poloviny 70. let byl stále častěji sužován zdravotními problémy, což jej však vůbec neodradilo od turné po celém světě. V roce 1967 založil Salcburské Osterfestspiele, jejichž vedoucím byl do konce svého života. Kvůli jeho členství v NSDAP mu byl zakázán vstup do Izraele. Zemřel na selhání srdce 16. července 1989 v Anifu poté, co vedl zkoušku na „Maškarní ples“ Je pohřben na tamním hřbitově.
Na závěr malá hudební ukázka
******
Jeden zajímavý bilboard pro pobavení  blbboard__jpg_500x500_detail_q85.jpg
Kliknutím na obrázek uvidíte více zajímavých obrázků.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

VencaVůbec by nevadilo,11:0117.7.2009 11:01:17
NULIJá děkuji panu Krejčímu16:2916.7.2009 16:29:32
la.mi2 dekadent a JirkaB14:0916.7.2009 14:09:55
dekadent.....14:0616.7.2009 14:06:47
la.mi2 Jirka B.13:5716.7.2009 13:57:29
Jirka B.Zajímavý postřeh věnovali H.v.Karajanovi13:3616.7.2009 13:36:13
la.miTalent od Panaboha11:3816.7.2009 11:38:43

Počet příspěvků: 7, poslední 17.7.2009 11:01:17 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00