Před patnácti lety zemřel Rudolf Firkušný,

neděle 19. červenec 2009 11:00

český klavírista světového jména, který se proslavil mimořádnou hudebnosti, expresivním projevem a skvělou technikou hry. Jeho repertoár sahal od raného klasicismu až po modernu první poloviny 20. století. Od roku 1948 žil ve Spojených státech. Po pádu komunistického režimu se chtěl vrátit do vlasti a usadit se v Praze. Často zde s velkým úspěchem hrál, ale záměr se mu už nezdařil - zemřel náhle v 19, července 1994.

Rudolf Firkušný se narodil 11. 2. 1912 jako třetí dítě notářského koncipienta v Napajedlích. Již v 7 letech byl v Brně představen L. Janáčkovi a ten zařídil, že mohl už od roku 1920 u něho studovat na brněnské konzervatoři skladbu a u Růženy Kurzové klavírní hru. Ve studiu skladby pokračoval ještě 1928-29 u Rudolfa Karla na pražské konzervatoři, kterou absolvoval vlastním Concertinem. Ve studiu klavírní hry pokračoval na mistrovské škole u Viléma Kurze. Přitom od roku 1920 už veřejně koncertoval. Ve Vídni vystoupil poprvé v roce 1923, v Berlíně 1927, v Paříži 1928. Jako desetiletý hrál poprvé s Českou filharmonií Mozartův Korunovační koncert. Na mimořádně nadaného mladého umělce byl upozorněn i prezident Masaryk. Pod podmínkou, že současně řádně dostuduje i gymnázium (maturita 1930), mu bylo poskytnuto stipendium k zahraničním pobytům (letní kursy Artura Schnabela v Berlíně a další). V roce 1933 debutoval v Anglii a v roce 1938 v New Yorku.
V květnu 1939 se mu podařilo opustit okupovanou zemi a usadil se nejprve v Paříži, kde žil jeho přítel B. Martinů. Koncertoval po Francii, vystupoval na čs. propagačních večerech, kde uváděl především českou hudbu. Okupovanou Francii opustil v říjnu 1940 ilegálním přechodem španělské hranice. V lisabonském rozhlase provedl Dvořákův klavírní koncert a v prosinci 1940 dorazil do New Yorku. V příštím roce jeho provedení Dvořákova koncertu v Chicagu a zvláště prosincový newyorský recitál s výhradně českým programem Smetana-Janáček-Martinů, na který se dostavili nejslavnější klavíristé starší generace v čele s Arturem Rubinsteinem, Vladimirem Horowitzem, chebským rodákem Rudolfem Serkinem a dalšími, k němu natrvalo obrátily pozornost amerického kulturního světa. Prosadil se mezi elitu světových klavíristů jako výsostně kultivovaný interpret, technicky vybavený i na nejobtížnější díla a přitom precizně rozlišující nejjemnější stylové rozdíly. Hrál s nejlepšími orchestry a špičkovými dirigenty, byl vyhledávaným spoluhráčem v komorní hudbě (nejčastěji hrával s violoncellisty Pierrem Fournierem a Gregorem Piatigorskim). Učil též na elitní newyorské Julliard School.
Jeho vlast ho mohla slyšet až po válce. Na Pražském jaru 1946 přesvědčivým výkonem rehabilitoval spolu s R. Kubelíkem i českým hudebním světem dosud přehlížený Dvořákův klavírní koncert. Komunistický puč v roce 1948 znovu, tentokrát na dlouhá desetiletí, zpřetrhal jeho vazby k českému hudebnímu životu. Firkušný odmítal vystupovat v totalitním Československu, koncert by považoval za formu uznání režimu. V zahraničí však s českými orchestry ochotně vystupoval. V největší diskrétnosti zajížděl na Moravu navštívit matku, a roku 1965 si odtud odvezl do USA jako choť dceru své někdejší přítelkyně. Vedle české hudby proslul Firkušný jako interpret klasické a romantické hudby počínaje Mozartem. Nejednou ovšem vyhověl i přáním předních amerických skladatelů, aby byl prvním interpretem jejich děl, takže premiéroval vedle klavírních koncertů Bohuslava Martinů také koncerty Samuela Barbera, Giana C. Menottiho a dalších.
Se svým přítelem R. Kubelíkem představovali světově nejznámější české umělce a soustavným uváděním české hudby v mnoha zemích vykonali pro českou kulturu maximum. Jestliže Kubelík se silně angažoval i přímými politickými akcemi, Firkušného potřeba uchovat si možnost vstupu do země k návštěvám matky ho od těchto aktivit distancovala.
Po pádu totality, tehdy mu bylo již 77 let, se ihned zúčastnil Pražského jara 1990 a s R. Kubelíkem a Českou filharmonií na něm provedli 2. klavírní koncert B. Martinů. Čekala ho řada poct - řád T. G. Masaryka, čestné doktoráty pražské a brněnské univerzity, čestná občanství atd. Koncertoval v Praze, Brně i rodných Napajedlích. Při svých zájezdech do vlasti se snažil všestranně pomáhat - věnoval své honoráře uměleckým školám a institucím, pro Janáčkovu akademii múzických umění v Brně vytvořil Nadaci Rudolfa Firkušného, která podporuje nejlepší studenty školy. Chtěl se natrvalo usadit v Praze, ale záměr se mu již nezdařil. Ve svém letním sídle blízko New Yorku podlehl 19. července 1994 těžké chorobě. Je pohřben spolu se svou ženou Taťánou v Brně.
Vzpomínám si, jak v době reálného socialismu jsem svým mladším kolegům vyprávěl o Rudolfu Firkušném a Rafaelu Kubelíkovi a oni byli překvapeni, že někdo takový vůbec existuje. Proto si myslím, že bychom neměli na tyto velké umělce a vlastence zapomínat.
Videa z koncertů Rudolfa Firkušnúho není bohužel povoleno vkládat, ale můžete si je přehrát zde a zde.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

RonaldFirkusny videos08:0923.8.2009 8:09:06
NULIZa připomenutí13:5620.7.2009 13:56:57
VašekMilý pane09:2220.7.2009 9:22:13
džajárHovado a Jiří Sommer22:5019.7.2009 22:50:36
džajárHovado a Jiří Sommer22:4919.7.2009 22:49:28
ecskvělé20:3319.7.2009 20:33:20
HovadoSakra,a kdo19:5519.7.2009 19:55:18
Lída V.A Vy, praktikující pablbe,16:4819.7.2009 16:48:44
Jiří SommerÁÁÁÁÁÁÁ,15:5719.7.2009 15:57:34

Počet příspěvků: 9, poslední 23.8.2009 8:09:06 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00