Karel Čapek: Každý a všichni

neděle 26. červenec 2009 10:00


        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
             K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ
             MYŠLENKY KARLA ČAPKA

110-kalamar.jpg

Je stará dobrá pravda, že si člověk nevidí do huby. Kdyby si tam viděl, především by méně mluvil nebo aspoň by sám méně věřil tomu, co mluví. Neboť vidět znamená rozeznávat.
Dejme tomu na první pohled vypadá stejně prohlášení, že „všichni lidé mají nos“, nebo že „každý člověk má nos“. Oboje kategoricky vypovídá soubytnost člověka a nosu. Ale je-li v obojím případě stejná soubytnost, není stejný nos. Řeknu-li, že „všichni lidé mají nos“, zjeví se mi jakýsi pomyslný, obecný a velikánský nos. Orgán se dvěma dírkami a žádnou osobní zvláštností, nos, abych tak řekl, udělaný z pojmové sádry. Ale řeknu-li, že každý člověk má nos“, znamená to už, že má svůj nos, osobní, hrbolatý, hák, bambuli, velký, lesklý, všetečný, orlí, studený nebo teplý, nosánek, nos, rypák či chobot, zkrátka každému přísluší jeho vlastní, personální, ryze soukromý nos, jejž někam strká, za jehož špičku nevidí a na němž mu lidé čtou, co chce říci. Nos každého člověka a venkoncem není nos všech lidí. Ale není-li tohle dosti jasné, tedy: platí sice, že „každý americký chlapec může se stát presidentem“, ale proboha neplatí, že „všichni američtí hoši se mohou stát presidentem“. Z čehož nesporně plyne, že co může činit každý, nemohou proto ještě činit všichni.
Jen zákon může mluvit o všech a ke všem, neboť zákon je takový velikánský sádrový model pověšený na stěně obecných platností. Ale mluví-li se v politice o „všech“ a ke „všem“, je to zneužívání slova. Žádná politika nemá co dělat se všemi.
Například takový sádrový model pravdy je, že „všichni lidé jsou si rovni“. Ve skutečnosti každý člověk je roven jen sám sobě, tak jako má svůj vlastní nos a nikoliv nos všech lidí. Formulujete to slovy méně povšechnými; řekněte dejme tomu „každý člověk je roven každému“ nebo „kdokoliv je roven komukoliv“. Zkrátka „ všichni“ a „každý“ jsou slova, jež se kryjí jen výjimečně; a přece na jejich směšování a matení záleží úspěch strašně mnoha pravd a hesel. Například komunismus je soustavné matení „všech“ a „každého“. Vezměte si dejme tomu teoretické heslo, že statky nebo výrobní prostředky „patří všem“. V praxi se tomu pak ovšem rozumí, že statky a výrobní prostředky patří každému, tj. komukoliv: tomu kdo k nim přijde. To byl kolosální filologický omyl ruského bolševictví; a je zajímavé, jak to pak sovětská vláda musila napravovat soustavným dokazování, že co patří všem, nepatří vlastně nikomu. Komunističtí „všichni“, to je vlastně zas jen sádrový model proletáře; můžete mu přiřknout cokoli: živý dělník nemá z toho teplo ani zimu, pokud svět nebere zřetel k jednomu každému z nich.
Kdybychom v našich kolektivních a spasitelných heslech nenahradili tu záhadnou osobnost „všech“, jež nemá chlup ani barvu ani čich, velmi určitou a představitelnou osobou každého a kohokoliv, pomátlo by to po čertech tu skvostnou obecnou platnost většiny našich věr. Se „všemi“ jsme náramně snadno hotovi; „všechny“ můžeme spasit, jestli svět přistoupí na naši formuli, ale spasit jednoho každého, to by, holenku, byla páračka náramná. Začít ode všech je tuze lehké; těžší je začít od kohokoliv; a nejtěžší je začít od sebe.
Všichni zajisté cítíme, že je nutno něco podniknout, aby se lidem ve světě žilo lépe. Ale kdybych napsal, že pan Pavlíček cítí, že je nutno něco takového podniknout, myslili byste si, že si z něho nebo z vás dělám blázna. Z toho je vidět, jak lehko se mluví a káže jménem „všech“. Kdyby se na jeden den politickým řečníkům zapovědělo užít slovíčka „všichni“, přivedlo by je to z konceptu; nevěděli by prostě, o čem mluvit. Ale tu by je napadla spásná myšlenka, že by místo „všichni“ říkali „my“. Nebo by si vzpomněli na slovo „lid“. Jest velmi mnoho cest, jak lze obejít slovo „člověk“ a mluvit o skutečnosti. (1923)
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
A nakonec jeden zajímavý bilboard
blbboard__jpg_500x500_detail_q85.jpg
Kliknutím na obrázek uvidíte více zajímavých obrázků.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Josef KobylkaVašek z IP: 90.176.72.xxx opět nezklamal19:1526.7.2009 19:15:39
VašekA proč je10:3326.7.2009 10:33:06

Počet příspěvků: 2, poslední 26.7.2009 19:15:39 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00