Před stodeseti lety se narodil Oldřich Nový

pátek 7. srpen 2009 10:00

český filmový a divadelní herec, režisér, skladatel, dramaturg a zpěvák, jemuž říkali „český Chevalier“. Ale proč ho k někomu přirovnávat? Vždyť jeho výjimečnost byla právě v tom, že byl svůj. Úžasně přitažlivý, elegantní, s podmanivým hlasem a vlasy dokonale ošetřenými brilantinou. Zkrátka – roztomilý člověk.

Narodil se 7. srpna 1899 na Žižkově, který v té době ještě nebyl součástí Prahy a uchovával si své poetické kouzlo. Jeho otec Antonín se vyučil pekařem, ale po povinné službě v armádě nastoupil službu u hasičského sboru královského města Prahy, kde zůstal do důchodu. Protože jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech brával sebou i svého syna, stejně jako jeho bratr Miloš Nový ho brával s sebou do Národního divadla, kde hrál.
Od roku 1918 dostal angažmá v divadle v Ostravě a o rok později odešel do Brna, kde se stal ředitelem tamní operety v Národním divadle. Jeho přínosem tomuto žánru bylo hlavně zinteligentnění děje, odstranění pozlátka a přiblížení divákovi ale zároveň zvýšení jeho umělecké hodnoty. Po patnácti letech odsud pro neshody ve vedení a dramaturgii odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla. Zde mohl konečně vyzkoušet žánr, který v Brně neprosadil -hudební komedii. Na rozdíl od operety, kde jsou nejdůležitější písně a jednotlivé komické výstupy působí spíše jako předehra k árii na aplaus, byla píseň v jeho pojetí hudební komedie pokračováním mluveného dialogu, který přejde do zpěvu jen proto, že slovo nezpívané již k vyjádření citů nestačí. Zahájil v roce 1934 komedií „Štěstí do domu“ a pokračoval nespočetnou řadou dalších titulů, kritikou velmi vysoce hodnocených. Teprve po filmových úspěších se Novému podařilo naplnit divadlo tak, že s jedním titulem vydržel celou sezónu. Jeho divadlo charakterizoval j E. Bass jako operetu pro kulturní lidi.
Zde byl celou válku až do roku 1944, kdy jej společně s jeho ženou Alicí odvezli do koncentráku. Důvodem byl její židovský původ a to, že se s ní odmítl rozvést a chránil ji celou válku. Pravděpodobně jí tím zachránil život. Paradoxní je, že ve filmu se nejvíce prosadil za okupace.
S filmem laškoval již v roce 1922, kdy hrál v němém filmu Přemysla Pražského Neznámá kráska. Poté se objevil jen v malých roličkách, až v roce 1939 přišel Mac Frič a jeho Kristián. Po něm následovalo mnoho hudebních komedií, jejichž hloupý scénář obvykle zachraňoval svým skvělým hereckým výkonem.
544-on-5.jpg
Po válce jej politický režim umělecky zničil. Jeho milovanou operetu a hudební komedii označil za buržoazní přežitek a zakázal mu i filmovou tvorbu, jež neodpovídala socialistickému realismu. Největší poválečný filmový úspěch měl v rolí René Skalského, v parodii na romantický žánr Pytlákova schovanka, který se však dostavil až mnohem později, protože tehdejší publikum parodii většinou nepochopilo a komunistická kritika film odvrhla s tím, že „bylo škoda filmového materiálu“. Později se objevoval v menších vedlejších rolích méně zajímavých a nehodnotných snímků, z nichž vybočují pouze filmy Fantom Morrisvillu a Světáci.
Většinu své energie věnoval v té době divadlu. Hostoval po celé republice, režíroval řadu úspěšných her a hrál v mnoha úspěšných hlavních rolích. Mimo jiné v karlínském hudebním divadle režíroval velmi oblíbenou operetu Mamzelle Nitouche, ve které po boku Stanislavy Součkové zpíval Célesténa.
Několik posledních příležitostí mu přinesla televize. Zahrál si v bakalářské povídce a především v osmidílném seriálu autorky námětu filmu Eva tropí hlouposti Fan Vavřincové Taková normální rodinka (1967-1971), režírované Jaroslavem Dudkem, kde ztvárnil neodolatelně komisního, ale lidsky půvabného účetního Jana Koníčka.
Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, protože nechtěl být svými fanoušky poznán. Chtěl zůstat v paměti jako milovaný Oldřich Nový - Kristián. Zemřel 15. Března 1983.
544-on-8.jpg
Jeho životním krédem bylo: “Smích je kořením života, a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze“. Podle něho žil, tvořil i jednal celý život.
Více se o něm dovíte na webových stránkách, ze kterých jsem čerpal:
[1 ] Wikipedie
[2 ] Národní divadlo Brno
a dále můžete navštívit stránky, kde najdete
[3 ] Fotografie 
[4 ] Filmografii 
[5 ] Podrobný životopis

Nakonec jsem vybral dvě videoukázky
Oldřich Nový s Adinou Mandlovou
Kristián
(s anglickými titulky)
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.

Jiří Krejčí

Jan za chrta dánDíky za vzpomínku na pana O.Nového10:077.8.2009 10:07:04

Počet příspěvků: 1, poslední 7.8.2009 10:07:04 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00