Smírčí kříže a současnost

středa 5. srpen 2009 10:00

Opět jsem se vrátil ke knize mého oblíbeného sochaře Vladimíra Preclíka Smírčí kameny vydané v roce 1990 nakladatelstvím Čs. Spisovatel. Než jsem si ji přečetl poprvé, neměl jsem vůbec tušení, o co jde.

60-sm-kriz-4.jpg
Až po jejím přečtení jsem poznal, že smírčí kameny jsou kamenné kříže zhotovené z jednoho kusu kamene. Někdy byl do kamene symbol kříže pouze vysekán, jindy byl kámen do tvaru kříže opracován. Jedná se o památníky, které upomínají na tragicky ukončený lidský osud, většinou prý vraždu, nebo nám připomínají věci, na které bychom neměli zapomínat. Takových křížů je prý evidováno v České republice 2078. Ke každému z těchto kamenů se váže konkrétní písemná smírčí listina, která byla jakousi písemnou smlouvou vraha s rodinou oběti a nařizovala vrahovi konkrétní pokání.
Proč o tom píši? Protože jsem se z úst předsedy Komunistické strany Čech a Moravy Vojtěcha Filipa dověděl,  že se jeho partaj už nepotřebuje za zločiny, které napáchala v době své krutovlády, omlouvat. To ve mně vyvolalo otázku: Jak to, že strana, která nebyla zbavena občanských práv, přestože vraždila v naší zemi po celá desetiletí demokracii, si nyní dovoluje výhod demokracie zneužívat? A právě kniha, kterou čtu, mi dala odpověď. Za dvacet let po „sametové“ revoluci jsme jí nevystavili smírčí listinu. Seznam pokání, který by například stanovil, že se za každého popraveného třídního nepřítele nebude moci působit v politickém životě a tedy ani kandidovat do volených orgánů všech stupňů. Sami od sebe nejsou komunisté nezbytného pokání schopni. Nezměnili se a z vyjádření Vojtěcha FilipaFalmera plyne, že to ani nemají v úmyslu. Proto si myslím, že nikdy nebude pozdě na to, aby jim byla tato listina vystavena. Měli bychom si to vzít třeba jako předsevzetí k nadcházejícímu dvacátému výročí „sametové“ revoluce.
544-sm-kriz-1.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jirka B.Preclík v kuchyni a komunisti v parlamentu.10:365.8.2009 10:36:56

Počet příspěvků: 1, poslední 5.8.2009 10:36:56 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00