Před šedesáti lety zemřel Vladimír Slavínský

neděle 16. srpen 2009 11:00

filmový režisér, scenárista, herec a producent, vlastním jménem Otakar V. Pitrman.

thumbnail.aspx-2.jpg


Narodil se 26. září 1890 v Dolních Štěpanicích v chudé krkonošské rodině, ale kumšt ho natolik přitahoval, že byl ochoten pro něj obětovat prakticky všechno. V sedmnácti letech odešel ke kočovné společnosti, kde si vymyslel svůj pseudonym Vladimír Slavínský. Herectví ho však neuživilo a tak se vedle toho vyučil sazečem. Jako dvacetiletý napsal svoji první divadelní hru a o dva roky později svůj první filmový scénář.
První snímky natočil za němé éry. Na jejím sklonku byl nucen zanechat filmové práce, jednak pro stále ostřejší neshody s ostatními filmovými tvůrci, a jednak kvůli rozbití své jediné filmové kamery. Jeho nejvýznamnějším příspěvkem českému němému filmu bylo to, že měl mimořádně šťastnou ruku při výběru výborných kameramanů – Otty Hellera, Václava Vícha či Svatopluka Innemanna. Právě díky posledně jmenovanému, který se později začal věnovat režii, se na začátku zvukové éry k filmu vrátil. Nejprve jako epizodní herec, později jako režisér a scénárista.
Brzy se stal díky své pověstné vytrvalosti, svědomitosti, píli a hlavně tomu, že točil příběhy pro nejširší publikum obchodně nejúspěšnějším režisérem třicátých let, což ho v očích kritiky a většiny ostatních tvůrců diskvalifikovalo do pozice pohrdání hodného tvůrce. Jako šikovný rutinér prý tvrdil, že jeho filmy vydělávají na náročné umělecké projekty Otakara Vávry.
544-nebe-dudy.jpg
V době protektorátu však dokázal, že má na víc než jen na sentimentální příběhy a ukázal, na čí stranu se staví. Rozhodl se divákům přiblížit životní osudy velkého českého kapelníka a muzikanta Františka Kmocha, jeho lásku k hudbě a vlasti. Celý film je v podstatě vlasteneckým manifestem, kde zazněla řada písní, z nichž některé vzbuzují i dnes silné emoce. Diváci i kritika film přijali jednomyslně a každé představení vyvolávalo bouři spontánního potlesku. Je zcela evidentní, že teprve tímto filmem a ještě o rok mladší adaptací románu Jakuba Arbese Advokát chudých překročil svůj zaběhlý standard. Dal tak očividně najevo svůj postoj k českému národu a dokázal tím, jak hluboce se mýlili ti, co v něm spatřovali apoliticky nezúčastněného člověka. Byl to totiž právě on, kdo ve svém filmu použil v době protektorátu snad nejúčinnější větu: „Naděje jsou, maminko, to nejkrásnější, co člověk má. Kdyby ztratil naděje v lepší budoucnost, nestál by ten život ani za fajfku tabáku.“
544-Advokat.jpg
Po osvobození se pokoušel navázat na svojí dosavadní komerční úspěšnost adaptací svých oblíbených autorů Olgy Scheinpflugové (Dnes neordinuji) a F. X. Svobody (Poslední mohykán), ale bez výrazného diváckého ohlasu.
544-posl-moh.jpg
Zemřel 16. srpna 1949 v Praze.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
Nezapomeňte také navštívit -cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na obrázek
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

NULIJe zajímavé,21:2516.8.2009 21:25:04

Počet příspěvků: 1, poslední 16.8.2009 21:25:04 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00