O sebevědomí a jiných slovech

neděle 23. srpen 2009 10:00


        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
             K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ
             MYŠLENKY KARLA ČAPKA

200px-salek.jpg

Sebevědomí se vyskytuje nejčastěji ve spojení s národem; říká se národní sebevědomí. Méně hojně se mluví o sebevědomé osobním; řekneme-li o někom, že je značně sebevědomý, myslíme tím zpravidla něco, co není příliš lichotivé; například ře si ten chlap o sobě moc myslí, že se vypíná a že s ním vůbec není příjemné obcovat. Nikdo o sobě neřekne: co se mne týče, já mám velmi vyvinuté sebevědomí. To se spíč říká o druhých lidech, a to s přízvukem hodně kritickým; není to sice urážka na cti, ale za rámeček by si to nikdo nedal. Naproti tomu národní sebevědomí, to je hned docela něco jiného; v tom směru bývá co největší sebevědomí téměř cosi jako program a lidé se v něm přímo předhánějí+ div na sebe neukazují, koukejte, jak jsme národně sebevědomí! Z čehož je patrno, že to co se nám příliš nelíbí jako vlastnost osobní, může být veliké a žádoucí, jakmile je to vlastnost národní.
Podobně je tomu s hrdostí. Člověk bývá hrdý, ale vždycky na něco; třeba sedlák na své koně, švec na své boty a maminka na sví nunátko. Je-li někdo hrdý jen tak, bez zvláštního důvodu, tu je to, pane, protiva, jakého pohledat; rozhodně nemáte rýdi člověka, který se nevyznamenává ničím jiným, než že uplatňuje svou hrdost. Ale národní hrdost to zní velkolepě, že se ani neptáte, nač je ta národní hrdost hrdá. O to není, máme ledacos, nač být hrdí; můžeme být hrdí na svou poměrnou vzdělanost, na svůj pořádek a rozvahu, na ten kus demokracie, na svou pracovitost, na mnoho a mnoho věcí; ale to je právě to zvláštní, že národní hrdost není hrdá na nic z toho, co by bylo možno jmenovitě uvést, nýbrž je hrdá jen tak, obecně a jaksi zásadně; není a nechce být podobna hrdosti člověka, který něco vykonal, nýbrž hrdosti člověka hrdého. Nezdá se vám, že tím zase přisuzujeme národu vlastnost, která je nám protivná, nalézáme-li ji na svých bližních?
Nebo mluvíme docela bez rozpaků, ba okázale, o nesmlouvavém češství. Nesmlouvavý člověk, to je asi člověk, se kterým je těžko se smluvit; obyčejně potřebujeme spíš lidí, se kterými je přece jen možno dorozumívat. Nebo se říká, že bárod musí ukázat tvrdou pěst; hned se vám vybaví představa člověka, který terorizuje své okolí a zejména své podřízené. Tvrdou pěst ukazuje polír, fabrikant nebo velký pán v úřadě, který dobře ví, že se mu z druhé strany nemůže odpovídat tvrdou pěstí, nýbrž bezmocí a skřípěním zubů; ale pánovi s tvrdou pěstí je lhostejné co si myslí a co cítí druzí lidé.Vsadil bych se, že toho druhu jednotlivci se netěší vaší lidské sympatii; proč tady se národu připisují rysy, které těžko snášíme v lidském styku?
Nebo nikdo nemá rád lidi, kteří ve všem hledí jenom na svůj prospěch a se co domyslí jen na sebe; říkáme jim egoisti a cítíme k nim upřímný odpor. Ale národům se doporučuje, aby myslily jenom na svůj prospěch, bez jakýchkoli jiných ohledů; říká se tomu sacro egoismo a vidí se v tom nejvyšší politická moudrost. To se rozumí, nelze na žádném národu požadovat, aby se na prvním místě nestaral sám o sebe; ale od toho je ještě daleko k tomu, starat se jenom o sebe a nedělat si z ničeho jiného žádné svědomí. Prosím vás, jakou podivnou mravní přeměnou se z nízkého egoismu lidského stane svatý egoismus národní?
To tedy je dost zvláštní úkaz, že kolektivní etika se v některých pojmech tak radikálně rozchází s etikou individuální. Snad je to tím, že naše pojetí mravních zákonů nebývá dost důsledné; nebo – a spíš – je to tím, že naše pojetí národa je trochu primitivní. Díváme se na národ jako na bytost, které je všechno dovoleno; to se potom přenáší i na politiku. Bývaly doby, ky všechno bylo dovoleno panovníkům; dnes lidé přisuzují nadlidskou a nelidskou důstojnost, která jej klade někam mimo lidský mravní řád. Řekli bychom, že není nejlepším uctěním národa, velebí-li se na něm vlastnosti, které u lidí víceméně odmítáme jako rysy málo ušlechtilé. Větší čest prokáže svému národu, kdo na něm bude hledat a jemu ukládat jen to, co můžeme cítit a milovat na člověku. Bude to rozum a vzdělanost, laskavost a spravedlivost, statečnost, sebekázeň a spousta jiných vlastností, které uznáváme za dobré, ať je najdeme u kohokoliv. Národ není na to, abychom v něm sublimovali své špatné vlastnosti a sklony.
Když se potápěl Titanic, vydal jeho kapitán poslední rozkaz mužstvu. Neříkal jim nic o hrdosti, národní velikosti a podobných věcech. Řekl jim jenom: Buďte Brity. A posádka Titanicu se zachovala jako hrdinové. Jako džentlmeni. Jako celí lidé. Tak nějak – a se stejnou samozřejmostí – bxchoom měli chápat své češství.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
Nezapomeňte také navštívit -cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na obrázek
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00