Před devadesáti lety se narodila Jaromíra Kolárová

pondělí 24. srpen 2009 09:00

dívčím jménem Setničková, česká spisovatelka, dramatička a scenáristka.

Narodila se 24. srpna 1919 v pražské dělnické rodině. Sociální původ, dětství prožité na periferii v Bubenči a v dělnické kolonii v Holešovicích a rodinná tradice ovlivnily její celoživotní chápání života a světa. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol roku 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina.
Po válce (v říjnu 1945) se vdala za příslušníka západní čs. armády, politického pracovníka a novináře Františka J. Kolára (1919 - 1984) a začala znovu studovat na FF UK. Po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionáž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím. Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány.
Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce. Záhy těžce onemocněla a až do odchodu do důchodu v roce 1977 pracovala jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov. Poté se stala spisovatelkou z povolání.
Časopisecky debutovala v roce 1937. Publikovala tehdy v Mladé kultuře, Studentském časopise, Tvorbě, Haló novinách, za okupace v novinách A-Zet. Roku 1940 tu na pokračování vyšla její nerudovsky laděná novela Poplach v Tichém domě a roku 1941 vycházel román Chlapec z Ostruhové ulice o Janu Nerudovi, jehož publikace byla zastavena protektorátní cenzurou. Knižně debutovala novelou vznikající ještě za okupace - Psala jsem pro tebe (1946) o vztahu mezi matkou a dospívající dcerou. Potom napsala divadelní hry Šeřík v hlavni (premiéra 1950), Nebe pro tebe (1950), Jan a Marie (1951) a Omyl inženýra Matuly (1952).
Z jejích knih čerpali několikrát témata i scenáristé a filmoví a televizní režiséři. Díky své filmové podobě zaznamenaly značný úspěch knihy Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Chtěla bych ten strom, Veronika, prostě Nika či Naděje má hluboké dno.
Za svoji tvorbu byla oceněna mnoha literárními cenami. Dostala mj. mezinárodní Grand Prix za televizní tvorbu (scénář Jsou určité hranice - režie Otakar Kosek) či státní cenu za film Zastihla mne noc (režie Juraj Herz). Před smrtí napsala vzpomínkovou prózu Divný čas, divná láska, navazující na knihu Náš malý, maličký svět a vydanou roku 2006. Zemřela 21. ledna 2006 v Praze.
Pokud se o ní chcete dovědět více, potom můžete navštívit webové strányk, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedie 
[2] Spisovatelé.cz 
[3] Slovník české literatury po roce 1945 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
Nezapomeňte také navštívit -cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na obrázek
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří SommerNeuvěřitelná16:3324.8.2009 16:33:44
janach..15:3124.8.2009 15:31:54
VašekZítra mám11:1524.8.2009 11:15:36
Jiří FrömlDíky za vzpomínku10:4124.8.2009 10:41:58
ElsieDoplnění: Můj chlapec a já"10:1824.8.2009 10:18:22
ElsieZapomněl jste na normalizační veledílo10:1624.8.2009 10:16:36
Jiří Sommerzajímavé,09:5124.8.2009 9:51:53

Počet příspěvků: 8, poslední 24.8.2009 16:33:44 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00