Před třiceti lety zemřel Mika Toimi Waltari

středa 26. srpen 2009 10:00

jeden z nejplodnějších finských autorů - spisovatel, novinář a dramatik, který napsal nejméně 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek, 6 sbírek poezie a 26 dramat. Podílel se také na tvorbě scénářů pro film a rádio, psal literaturu faktu, překládal a napsal stovky přehledů a článků. Je nejznámějším finským autorem a jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků. Jeho nejznámějším dílem je historický román Egypťan Sinuhet.

Narodil se 19. září 1908 v Helsinkách v rodině luteránského pastora. Jeho otec zemřel, když mu bylo 5 let. Jako chlapec zažil finskou občanskou válku. Na přání své matky začal studovat teologii na Helsinské univerzitě, tu však nedokončil a začal studovat filozofii, estetiku a literaturu. Promoval v roce 1929. Během studií přispíval do několika časopisů a psal poezii a hororové příběhy inspirované Edgarem Allanem Poem. Několik let pracoval jako žurnalista a záhy se začal věnovat spisovatelství. Do literatury vstoupil ve dvacátých letech jako básník a člen literární skupiny Tulenkantajat - Nositelé ohně (podle stejnojmenného sborníku, vydaného v roce 1925), jejíž se stal vůdčí osobností. Tato skupina se postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské proudy.
Svou první knihu Jumalaa paossa vydal v roce 1925. V roce 1927 odcestoval do Paříže, kde napsal svůj první román Velká iluze (Suuri illusioni). V roce 1929 se vydal do Istanbulu. O této cestě zanechal svědectví v knize Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna). V roce 1931 se oženil s Marjattou Luukkonenovou, se kterou měl dceru Satu, která se také stala spisovatelkou. Ve třicátých. letech byl pod velkým stresem kvůli nespavosti a depresím, což si vyžádalo několik hospitalizací v nemocnici.
Jeho předválečná díla odrážela složitou mezinárodní situaci Finska a odehrávala se zejména v Helsinkách. V roce 1937 napsal svůj první velmi úspěšný román - Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon), který byl několikrát zfilmován a často jr považován za jeho vrcholné dílo. Jeho první divadelní hra Achnaton, ze slunce zrozený (Akhnaton, auringosta syntynyt) byla uvedena ve Finském národním divadle v roce 1938. V roce 1939 napsal svou první detektivku - Kdo zavraždil paní Skrofovou? (Kuka murhasi rouva Skrofin?), s níž vyhrál severskou soutěž detektivek. Představil v ní postavu komisaře Palmua, ke které se později ještě několikrát vrátil.
Během zimní a pokračovací války působil jako novinář a pracoval i pro finskou rozvědku. Pod vlivem událostí napsal knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta) a Ve stínu Sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa). Tyto knihy byly po uzavření míru se Sovětským svazem odstraněny z finských knihoven. Během války napsal i dva historické romány - Příběh o švédské královně Karina Månsdotter (Kaarina Maununtytär) a příběh z Ruska Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen).
Po válce se věnoval zejména historickým románům. V roce 1945 vydal své nejznámější dílo Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen), který byl v roce 1954 zfilmován v Holywoodu. V roce 1947 se podruhé vydal na cestu do Istanbulu. Z této cesty vznikl cestopis Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin). Cestoval, aby se blíže seznámil s prostředím, kde se stýká evropská civilizace s blízkovýchodní. Znalostí vzápětí využil ve svých románech Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka) a Šťastná hvězda (Mikael Hakim). Do Istanbulu umístil další historický román Temný anděl (Nuori Johannes), který ale vyšel až roku 1980. Na něj navazuje román Pád Cařihradu (Johannes Angelos), který napsal a vydal o rok později. V roce 1970 obdržel čestný doktorát na Turkuské univerzitě.
Zemřel 26. srpna 1979 v Helsinkách.

Pokud se chcete o něm dovědět více, potom navštivte webové stránky, ze kterých jsem čerpal:
[1] Wikipedia 
[2] Literární doupě 
[3] Webmagazín Roizhledna 
[4] kirjasto.sci.fi 
[5] Gamepark.cz 
[6] Knihovnička.net 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
Nezapomeňte také navštívit -cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na obrázek
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-vek001.jpg
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

jazzno, nechcelo sa mi15:1227.8.2009 15:12:19
jazzvřelé díky11:3226.8.2009 11:32:59
VašekJak se to ale11:1226.8.2009 11:12:19
KájínekTo bude úleva,10:3026.8.2009 10:30:46

Počet příspěvků: 5, poslední 27.8.2009 15:12:19 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00