Před dvaceti lety zemřel Petr Pujman

pátek 28. srpen 2009 11:00

Prozaik, překladatel z angličtiny a francouzštiny a můj dobrý kamarád z mládí.

Narodil se 8. 2. 1929 v Praze v rodině spisovatelky Marie Pujmanové a operního režiséra Ferdinanda Pujmana. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze, Křemencově ulici (1948) začal studovat na Právnické fakultě UK. V roce 1949 byl v souvislosti s činností ve skupině Šeřík v odnoži ilegální skupiny Pravda zvítězí, kterou založila StB jako provokaci, zatčen a odsouzen na patnáct let, po deseti měsících (1950) byl však propuštěn na amnestii, kterou pro něj získala jeho matka, i když byla v 50. letech jednou z hlavních propagátorek politických procesů. Např. žádala maximální tresty pro „zrádce“. Známý je také její výrok: „Psovi psí smrt!“ Pro syna však udělala maximum, aby ho z vězení dostala, přestože se ho při vlastním procesu zřekla.
Po návratu z vězení pracoval jako pomocný dělník v ČKD Stalingrad, kde  se vyučil strojním zámečníkem. V letech 1954-59 vystudoval anglistiku a romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v 1968 získal titul PhDr., prací Dílo Doris Lessingové. V letech 1960–70 pracoval v zahraničním oddělení SČSS a od roku 1968 SČS. Po jeho administrativním zrušení působil jako kabinový tlumočník a překladatel technických a propagačních materiálů. Od 1965 přednášel externě na Univerzitě 17. listopadu angloamerickou literaturu. Některé překlady byly vydány pod vypůjčenými jmény Mariana Stříbrná nebo Miroslav Drápal.
Zemřel 28. srpna 1989 v Praze.

Nakonec mi dovolte malou osobní vzpomínku. S Petrem Pujmanem jsem se seznámil v roce 1947 po přistěhování do Potštejna, kde měli Pujmanovi letní sídlo zděděné po jeho dědečkovi univerzitním profesoru církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Kamilu Hennerovi a kde Petr velmi často pobýval. Jemu bylo tehdy 18 a mně 17 let. Užili jsme si hodně zábavy, i když se v té době s mým spolužákem hodně politicky exponoval s mým spolužákem Sášou Králem, kterému po volbách v roce 1948 pomohl i s útěkem za hranice. Byl považován za černou ovci rodiny a se svým starším bratrem se snad denně hádali. V roce 1949 se naše cesty rozešly, když byl Petr zatčen a já se s rodiči z Potštejna odstěhoval do Poříčí u Trutnova. A tak mám na něj jako vzpomínku pouze dvě jeho knížky: Jeroným na pouti a Prevít a zvířátka. Ono je opravdu někdy velmi těžké být dítětem minulosti svých rodičů. A je ještě mnohem těžší přiznat si, že právě oni mohli sloužit nejen krásné věci, ale i očividnému zlu. Jsou to jednou naši rodiče. Neměl to Petr v životě jednoduché.

Pokud chcete o Petrovi vědět více, potom můžete přejít na stránky, ze kterých jsem čerpal.
[1] Slovník české literatury po roce 1945 
[2] Obec překladatelů 
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Zapojte se do tvorby volebního programu ODS
544-program.jpg

544-napiste.jpg

544-klinete.jpg
Nezapomeňte také navštívit -cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na obrázek
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Navštivte
540-muzic.JPG
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

NeroTaké mám "Prevíta" v knihovně09:0729.8.2009 9:07:18
NULIVíte, že jsem21:0428.8.2009 21:04:57
VašekTo byl syn20:0028.8.2009 20:00:12
jan varguličMěl jste..14:0528.8.2009 14:05:52

Počet příspěvků: 4, poslední 29.8.2009 9:07:18 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00