Chceme být pány ve svém domě

neděle 30. srpen 2009 10:00



        MÝM ČTENÁŘKÁM A ČTENÁŘŮM
             K NEDĚLNÍMU ZAMYŠLENÍ
             MYŠLENKY KARLA ČAPKA

200px-bryle.jpg
Toto národní heslo můžeme obyčejně číst ve Vlajce, FRONTĚ, hlasu Národní fronty a jiných toho druhu listech. Ty listy, přiznám se, nejsou četbou mého srdce; ale to heslo se mi z mnoha příčin docela líbí. Mám sympatii k tomu, když je někdo pánem ve svém domě, a přál bych si, aby všichni lidi byli pánem ve svém domě. Je v pořádku, aby muž byl pánem ve svém domě, ovšem s podmínkou, že také jeho žena je paní v domě a že i jejich děti jsou váženými pány v domě svých rodičů. Nejvíc se mi líbilo v zemích, kde všichni lidé jsou pány ve svém domě, i mezi lidmi; v Anglii každý člověk až po kamelota a člena sněmovny lordů má právo být považován za džentlmena; ve Španělsku každý chlapík až po čističe bot je caballero a má na nose napsánu svou kavalírskou čest. Být pány, to ano; ale otázka je, jakými pány.
Být pánem v domě, to ovšem neznamená pokřikovat po chodbách, aby každý věděl, kdože je tady pánem; být pánem domu, to znamená starat se o ten dům, aby netekla střecha a nemokvaly zdi. Aby to byl krásný, čistý a dokonale udržovaný dům. Aby to nikde nesmrdělo a nehnilo, aby se nikde neválelo svinstvo, aby nic nechátralo. Pán v domě se pozná podle toho, že na všechno myslí a že chce ze svého domu udělat dobrý, moderní, zdravý a v každém směru slušný dům. Dělat pána je snadné; na to stačí fouňovství. Ale být pravým pánem a hospodářem v domě, to už je těžší; to už není věc poroučení, qle rozumu – a chuti udělat ze svého domu to nejlepší, co je v lidské moci.
Být pánem v domě není totéž jako být panem domácím. Pan domácí může šikanovat obyvatele domu a dávat jim najevo, že tu jsou jenom trpěni v cizím domě, tady že poroučí on, co chce, a basta. Přečtěte si Poláčkův Dům na předměstí; je to kniha poučná pro ty, kdo „chtějí být pány ve svém domě“. Pravý pán v domě bude spíš chtít, aby všichni obyvatelé jeho domu se mohli cítit a chovat jako páni a džentlmeni ve svém domově. Jenže to je něco, co zbohatlík a povýšenec nedovede; ten bude nájemníkům jenom zhoršovat jejich poddanskou existenci, aby se kochal na své moci a svém panování.
Chceme být pány ve svém domě; to se rozumí, ale my všichni chceme a máme být pány ve svém domě. Každý má být pánem, každý má cítit, že ten dům, ten dobrý dům je také jeho; ale lidé v bídném suterénu to vědomí asi mít nebudou; lidé utlačení se nemohou cítit pány v domě. Ten dům musí být dobrý, a musí být dobrý pro všecky, kdo v něm jsou; teprve pak budeme v něm všichni pány, a všichni ve svém domě. Jinak by heslo, že chceme být pány ve svém domě, znamenalo, že někteří budou v tom domě domácími pány a druzí chudou pakáží, která mrzne někde ve sklepě nebo v podkroví. Ale máme-li my všichni, my národ, být pány ve svém domě, pak musíme koukat, aby nebyl pro spoustu lidí trudnou a nelidskou dírou. A žádný pořádný pán v domě nebude trpět, aby v jeho domě musili lidé žít v mornách bez světla, vzduchu a krbu.
Chceme být pány ve svém domě. Tedy především: chceme být ve svém domě džentlmeny. (1935)
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit 544-ODS-TV.jpg

-cssd-proti-vam-1.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00