Toulky Libereckým krajem – 4

pátek 4. září 2009 11:00



Dnes se vydáme z Harrachova na pěší výlet do velmi zajímavé části Krkonoš. Proto je potřeba se na výlet dobře vyspat a hlavně si obout vhodnou obuv. V sandálech nebo lodičkách byste daleko nedošli. Vhodné je vzít si také vzít si na cestu pláštěnku, občerstvení, pití a trackingové hole.


Trasa výletu
Z Harrachova vyjedeme lanovkou na Čertovu horu a odtud se vydáme pěšky po modré značce cestou, kterou už od minula známe, směrem na Janovu skálu, Studenov a Ručičky. Odtud půjdeme po zelené na Dvoračky. Z Dvoraček po červené přes Kotelské sedlo, Růženčinu zahrádku, Harrachovy kameny, kolem mohyly Hanče a Vrbaty, na Ambrožovu vyhlídku a k Labské boudě, Od Labské boudy se vydáme po zelené k Pramenům Labe. Dále půjdeme přes Labskou louku k Voseké boudě. Odtud po žluté ke Krakonošově snídani, kde odbočíme po modré do Mumlavského dolu a podle Mumlavy, dojdeme k desetimetrovému Mumlavskému vodopádu a zpět do Harrachova.
Čertova hora
Čertova hora je výrazný vrch (1020 m) nacházející se jižně od Harrachova v západní části Krkonoš v ochranném pásmu Krkonošského národního parku. Na severovýchodních svazích se rozkládá rozlehlý lyžařský areál Rýžoviště, na severních úbočích harrachovské skokanské můstky. Vrchol hory poskytuje krásné výhledy do okolí a je velmi dobrým výchozím bodem pro pěší turistiku i cykloturistiku na hřebeny Krkonoš. Na Čertově hoře je startovací plocha pro vyznavače létání na padácích a závěsných kluzácích. Na vrchol Čertovy hory vede z Harrachova sedačková lanovka zdolávající převýšení 350 metrů. Lanovka vede v blízkosti největšího mamutího můstku pro lety na lyžích u nás. Má celoroční provoz. V letní sezóně přepravuje i jízdní kola zdarma.
Janova skála
544-janova-skala-2.jpg
Skalní výchoz ve výšce 1000 m 1 km jihozápadně od Čertovy hory Je odtud výhled na západní Krkonoše včetně polské Szrenice (1 361 m n. m.).
Studenov
544-studenov.jpg
Horská rekreační osada pod vrcholen Studená (989m) Na rozcestí stojí kříž z r. 1822.
Ručičky
544-rucicky-2.jpg
Křižovatka turistických i lesních cest na východním hřbetu Čertovy pláně.
Dvoračky
544-dvoracky-3.jpg
Skupina horský bud v nadmořské výšce 1.140m n. m. mezi Lysou horou a horou Kotel na křižovatce turistických cest. Boudy původně zvané Rokytenské dvorské, se uvádějí již v urbáři jilemnického panství z r. 1688. Obývali je především pastevci, kteří tu chovali dobytek. Koncem 18. stol. zde stálo 20 bud. Největší z nich postavená v roce 1707 rodinou Schierovou, v březnu 1893 vyhořela; při požáru zahynula jedna dívka a 22 kusů dobytka. Zničený objekt koupil hrabě Harrach a dal na jeho místě vybudoval hostinec Dvoračky, uvedený do provozu v roce 1896. Do dnešní podoby horské boudy ji v roce 1928 přestavěla tehdejší majitelka Ella Pühonná. Pravidelným hostem tu býval hrabě Harrach a před 2. světovou válkou i po ní president Dr. Edvard Beneš s manželkou Hanou. Na okolních loukách roste vzácná květena, např. hořec tolitovitý, prha arnika nebo sasanka narcisokvětá. Od boudy je nádherný výhled.
Kotelské sedlo
544-sedlo-pod-lys-horou-1.jpg
Sedlo v nadmořské výšce 1326 m mezi Lysou horou (1343) a Kotlem (1435), odkud je nádherný výhled.
Růženčina zahrádka
544-ruzencina-zahradka.jpg
Vrcholová louka v nadmořské výšce asi 1400 m severozápadně od vrcholu Kotle (Kokrháče). Na louce je elipsovitá plocha o průměru asi 30m ohraničená masivním kamenným cvalem. Podle tradice sloužil tento obrazec jako kultovní místo lužického lidu popelnicových polí v době asi 1700 let př. N. l., archeologický průzkum ze 70. Let minulého století však tyto dohady jednoznačně nepotvrdil; stáří a účel zahrádky tak zůstává i nadále tajemstvím. V roce 1743 navštívil toto místo při prohlídce panství hrabě Harrach s manželkou Rosou (Růženkou), po níž dostala zahrádka jméno. Je prý možné, že na počest hraběcí návštěvy byl navršen i zmíněný val.
544-ruz-zahradka-1.jpg
U Růženčiny zahrádky
544-opik-u-ruzenciny-zahradky.jpg
Rozcestí na severním úpatí Kotle ukazující do tří směrů. Na Dvoračky, k prameni Labe a k Harrachovým kamenům. V okolí pozůstatky po prvorepublikovém pevnostním opevnění - řopíky.
Kotel (Kokrháč)
544-kotel-jama.jpg
Dominující svorový vrchol západních Krkonoš (1435m) je nejvyšším bodem Libereckého kraje. Navazuje na západněji položenou Lysou horu a pokračuje mírným klesáním na Harrachovy kameny. Na jihovýchodních svazích Kotle ledovec vyhloubil typické kary, tzv. Kotelní Jámy (Velká a Malá). Dále v údolí zahradila moréna (kamenná stěna nahrnutá postupujícím ledovcem, který později odtál) a vzniklo Mechové jezírko, jediné ledovcové jezero na české straně Krkonoš, které postupně zarůstá. Své útočiště tu nalezla vzácná horská květena (sasanka narcisokvětá, hvozdík pyšný, lilie zlatohlavá aj.), Kotel je mnoha znalci přírody považován za nejkrásnější českou horu.
Harrachovy kameny
544-hrrach-kameny.jpg
Jedinečný skalní útvar na hraně Velké Kotelní jámy v nadmořské výšce 1421m, odkud je výborný výhled do hlubiny této jámy, připomínající velehorské scenerie. Kolem kamenů vedl v roce 1913 lyžařský závod, v němž zahynul lyžař Bohumil Hanč a jeho přítel Vrbata. Přístupn= jsou po červené značce od Dvoraček, nebo od Vrbatovy boudy, případně ve směru od pramene Labe po zelené značce od rozcestí U čtyř pánů.
544-harrach-kameny-4.jpg
Vrbatova bouda
544-vrbatova-bouda.jpg
Významná horská bouda a křižovatka turistických cest na hřebenu Krkonoše (1396m), na konci horské silnice presidenta Masaryka z Hrabačova a Horních Míseček. Byla postabena v roce 1964 a nazvána po Václav Vrbatovi, příteli závodníka Bohumila Hanče. Oba nedaleko odtud zahynuli v roce 1913 ve sněhové vánici. Je tu konečná stanice kyvadlové autobusové dopravy od parkoviště na Horních Mísečkách. Je odtud také nádherný daleký výhled.
Mohyla Hanče a Vrbaty
544-mohyla.jpg
Pomník nad Vrbatovou budou připomínající tragickou událost z 25. 3. 1913. Kdy poblíž tohoto místa zahynul při lyžařském závodě na 50 km v nenadálé sněhové bouři český závodník Bohumil Hanč a o několik metrů dále jeho přítel Vrbata. Od mohyly je nádherný výhled do dolní části Labského dolu a na Hraniční hřbet s Violékem, budovou Wawel u Sněžných jam, Vysokým kolem a Velkým Šišákem. Poblíž stojí pevnůstky (řopíky) z linie lehkého opevnění.
Ambrožova vyhlídka
544-Ambrozova_vyhl.jpg
Žulová skála na hraně Labského dolu, 1 km j. od Labské boudy. Výhled na pohraniční Slezský hřbet od Violíku po Sněžku, na celé Sedmidolí, do Labského dolu, na Kozí hřbety a na hory jižně od Svatého Petra. Pojmenována podle Jindřicha Ambrože (1878-1955), významného pracovníka Klubu českých turistů, autora turistických publikací a map, organizátora ochrany přírody a konzervátora památek.
Pančavská louka
544-pancav-louka.jpg
Rozlehlá subalpínská louka s nejrozsáhlejším vrcholovým rašeliništěm nacházející se mezi Kotlem a Labskou loukou v západních Krkonoších. Je částí přírodní rezervace Prameny Labe s výskytem vzácné původní ledovcové květeny. Na Pančavské louce pramení Pančava, pravý přítok Labe, jenž vytváří na skalnaté hraně louky 250 m vysoký Pančavský vodopád spadající do Labského dolu. U tohoto vodopádu je jeden z nejkrásnějších krkonošských rozhledů, tzv. Ambrožova vyhlídka. Pod vodopádem se nachází nepřístupná Schustlerova zahrádka, v níž roste 150 druhů cévnatých rostlin. Pančavská louka patří mezi nejfrekventovanější místo na jarní běžkování. Při západním okraji louky leží důležité západokrkonošské rozcestí zvané U čtyř pánů.
Labská bouda
544-lab-bouda-stara.jpg
Historie Labské boudy začíná v roce 1830, kdy v těchto místech podnikavá žena zvaná die Blasse vystavěla malou budku z kamení, kůry a roští, v níž prodávala kozí sýr, mléko a kořalku. Pozdější majitelé Devátové a Šírové z Rokytnice nad Jizerou rozšířili původní primitivní budovu tak, aby sloužila i k ubytování návštěvníků. V letech 1878–1879 přestavěl boudu hrabě Jan Harrach a dalšími přístavbami ji zvětšoval ještě v letech 1888–1889. V roce 1904 zde zřídil první přírodní rezervaci v Krkonoších. Labská bouda byla velice oblíbená. Hosté si tu mohli pochutnat na krkonošském kyselu, chlupatých knedlících se škvarky a zelím i na chlebu pečeném přímo v objektu. Od roku 1934 byl nájemcem Bedřich Hloušek, významný milovník hor a vlastenec, jehož život skončil po zatčení gestapem. Později si objekt pronajal Josef Zapadlo. 6. 11. 1965 bouda kvůli neopatrnému zacházení řemeslníků s benzínovou lampou vyhořela. Základní kámen ke stavbě nové budovy byl položen 12. 6. 1969. Dnešní Labskou boudu vystavěla Konstruktiva Praha podle projektu Ing. arch. Zdeňka Řiháka ze Státního projektového ústavu v Brně. Otevřena byla pro veřejnost 15. 11. 1975. Do roku 1996 ji provozovaly Krkonošské hotely – státní podnik. V říjnu 1996 byla Labská bouda v rámci velké privatizace odprodána soukromníkovi. Probíhaly tam rozsáhlé rekonstrukce a v roce 2004 došlo k jejímu plnému znovuotevření.544-labska-bouda-1.jpg

Labská louka
544-pr-labe-tabule.jpg
Vrcholové rašeliniště na náhorní plošině západních Krkonoš se vzácnou květenou (ostružiník moruška, pozůstatek po ledovcové květeně aj.), pramenná oblast Labe, přes Labskou louku vedla v 16. st. stará obchodní stezka z Čech do Slezska (tzv. Česká stezka). Dominantou ze severní strany je vrchol Violík ležící na česko-polské hranici. Na západní straně vytéká z Labské louky Mumlava. Často je pokryta sněhem více než 6 měsíců v roce a výška sněhové pokrývky běžně dosahuje dvou až tří metrů. Na Labské louce vyvěrá pramen naší nejvýznamnější české řeky Labe. Symbolický pramen Labe je opatřený betonovou skruží a kovovou deskou s erby měst, kterými Labe protéká. Labe, ale pramení o něco výš v rašeliništi mezi kosodřevinou. Na jihovýchodním okraji Labské louky vytváří Labe 45 m vysoký Labský vodopád. Prochází tady tzv. Česká cesta a je zde rozcestník turistických tras - červené, zelené a žluté. Větší část louky je porostlá klečí a trávou smilkou tuhou. Část louky tvoří vrcholové rašeliniště se vzácnými druhy rostlin. Louka byla vyhlášena státní přírodní rezervací.
Prameny Labe
544-pamen-labe-2.jpg
Nacházejí se v nadmořské výšce 1386 m na vrcholovém rašeliništi zvaném Labská louka. pramen byl v roce 1684 symbolicky vysvěcen biskupem Janem z Talemberka, ale do dnešní podoby bylo jeho okolí upraveno až v roce 1968. Tok odsud pokračuje k Labské boudě, kde voda z výšky asi 40 m padá do Labského dolu. Okolí pramene je upravené, na kamenné zídce najdeme znaky všech 26 měst, kterými řeka na své pouti republikou protéká. Skutečný pramen Labe však leží o něco dál.
544-pram-labe-znaky.jpg
Vosecká bouda
544-vosecka-bouda.jpg
leží v v první zóně Krkonošského národního parku ve výšce 1260 m n. m. Byla založena před rokem 1743 jako seník, kolem roku 1790 sloužila jako přístřešek pro dřevaře a hospodářské stavení. Říkalo se jí Česká nová nebo také Františkánská, podle mnicha, který zde přebýval. Název "Vosecká" získala podle louky, na které stojí. Pro turistické účely je využívána od roku 1896 a v roce 1900 byla přestavěna a rozšířena. Svoji nynější podobu dostala přestavbou po skončení druhé světové války. Jako jedna z mála hřebenových bud nebyla nikdy zasažena požárem. Její další raritou je nepřítomnost elektrické sítě, potřebná energie je vyráběna dieselagregátem.
Krakonošova snídaně
544-krak-snidane.jpg
Krakonošova snídaně je především rozcestím turistických cest a cyklostezek. Najdete zde sezónní informační středisko, kde můžete koupit mapy, pohledy a různé propagační předměty, ale bohužel nic k občerstvení. Místo toho si můžete popovídat s jeho zaměstnanci o Krkonoších.
Mumlava
544-mumlava-2.jpg
Horská řeka, vzniká spojením Malé a Velké Mumlavy v místě zvaném Krakonošova snídaně v Mumlavském dole, ústí zleva do Jizery Na Mýtě pod Harrachovem. Délka toku 12, 2 km, průměrný průtok u ústí 1,82 m3, pstruhová voda, vodácky využívaný úsek od Harrachova po ústí. Protéká Mumlavským dolem a Harrachovem, v dolním toku tvoří hranici mezi Krkonošemi a Jizerskými horami. Na okraji Mumlavského dolu pod Ptačincem Mumlavský vodopád.
Mumlavský důl
544-mumlava-obri-hrnce.jpg
Horské údolí ledovcového původu východně od Harrachova, protékané řekou Mumlavou. Čelní moréna je při ústí Malé Mumlavy (1025 m). Důl odděluje dva nejvýznamnější krkonošské hřbety – Hraniční (Slezský) a Český. V tzv. Kamenné stěně (70 m JZ od vodopádu) se v letech 1859 a 1872 těžily kazivec, leštěnec olovnatý a pyrit. Těžbu obnovily Rudné doly Příbram v r. 1961, dolován baryt a fluorit až z hloubky 400 m. Doly byly uzavřeny v r. 1992. Od roku 2003 je v provozu Hornické muzeum s prohlídkou přístupové štoly.
Mumlavský vodopád
544-mumlavske-vodopady-2.jpg
Mumlavský vodopád se nachází na okraji Mumlavského dolu pod Ptačincem. Nepatří k nejvyšším vodopádům u nás, zato však upoutá svojí robustností a krásou. Zabírá celé řečiště a je nejbohatším vodopádem na vodu řítící se s hukotem do hloubky přibližně 10 metrů. Nedaleko od vodopádu si můžeme v korytu říčky prohlédnout i krásné obří hrnce, které tady již tisíciletí vymílají drobné kaménky unášené proudem. Nedaleko vodopádů se nachází Mumlavská bouda - původně harrachovská hájovna, dnes výletní restaurace. Vodopády jsou dobře přístupné pěšky i na kole po asfaltové cestě, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel.
544-muml-vod-zima.jpgI v zimě je zde živo.
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Nezapomeňte také navštívit 544-ODS-TV.jpg

-cssd-proti-vam-1.jpg

544-ban_314a.jpg
stačí kliknout na každý z obrázků
« » ☼ « » ☼ « » ☼ « » ☼ « »
Vážení čtenáři,
pokud ode mne budete požadovat odpověď, potom uveďte svoji mailovou adresu a já Vám milerád odpovím. A to i v případě, že s mými názory nesouhlasíte. V diskusi neodpovídám, protože se do vzájemného povídání zaplete někdo jiný a zavede je úplně jiným směrem. Rád diskutuji, nebo polemizuji, říkejte tomu, jak chcete, ale nemám rád, když do diskuse mluví někdo další. Kromě toho 1000 znaků nutí velmi často ke zkratkovitému vyjádření a dochází tak ke zkreslení myšlenek a zbytečným omylům. Také mi můžete napsat na moji mailovou adresu, nebo mi poslat vzkaz. Pokud budete posílat vzkaz, potom také uveďte, kterého článku se týká, protože bigbloger mi to neoznámí. U diskusních příspěvků bez mailové adresy předpokládám, že není požadováno moje vyjádření. Věřím, že mě pochopíte a nebudete se na mne zlobit. Jsem už starší člověk a tak musím nad každou odpovědí déle a hlavně v klidu přemýšlet.
Upozornění:
Pokud si nevíte rady s vkládáním obrázků, videí a odkazů do blogu, tak malý návod najdete zde a pokud si nevíte rady s tím co a jak psát na svůj blog, potom si přečtěte 5 tipů pro psaní blogu.
Prosba:
Na závěr vás prosím, pokud se do mne někdo v diskusi pustí, nehajte mne - prostě na takové výlevy nereagujte. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že jim pod jiným jménem nadávám. Pokud to bude opravdu potřeba, dokážu se obhájit sám.
Jiří Krejčí

jan varguličPěkná...18:294.9.2009 18:29:14
jan varguličVyspalý..18:264.9.2009 18:26:25

Počet příspěvků: 2, poslední 4.9.2009 18:29:14 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.

REPUTACE AUTORA:
0,00